Nová generace: 14

29. srpna 2018 v 17:35 | Pariah |  Nová Generace
Vzhledem k tomu, že chci udělat někomu radost je tu tenhle díl. Užijte si ho, i když se dá čekat, co v něm bude Úžasný







Díl 14.: Následky (Kise Shiro)


Když jsem vyšel před policejní budovu, táta se na mě vůbec neohlédl, pouze vyrazil k autu a těsně před ním mi na svůj vkus neskutečně chladně poručil: "Nastup."
"Hai." přikývnul jsem a přemýšlel, co bych mu měl říct. Chtěl jsem se mu za všechno moc omluvit, ale nevěděl jsem jak. Mělo to ještě cenu? Tvářil se jako by mě odepsal.
"Tati, promiň." zašeptal jsem se sklopenou hlavou. Najednou jsem vůbec nenacházel slova, kterými bych mu řekl víc.
"Promiň?! Myslíš, že mě teď nějaká omluva obměkčí? Víš, kolik mě to tvé chování právě stálo? Ale to teda ne, chlapečku! Všechno, co jsem teď zaplatil, mi vrátíš do posledního jenu. Když nemáš žádnou školní aktivitu, najdeš si brigádu a budeš mi všechno splácet a jestli tě vyhodí ze školy, tak zapomeň, že bych ti platil nějakou další! A stejně tak kapesné. Žádné ode mě už nečekej. Nebudu za tebe utrácet peníze, kterých si nedokážeš vážit!" zakřičel, jakmile se za ním zavřely dveře auta. Jo, já jsem počítal, že se bude dost zlobit, ale můj táta nikdy takhle nekřičel. V jednu chvíli jsem měl pocit, že mě zmlátí jako malého kluka. Zasloužil jsem si to. I kdyby mě ale seřezal, nebolelo by mě to jako to, co táta právě řekl. V jeho očích jsem byl někdo, pro koho se nevyplatí dělat už vůbec nic.
"Tati, já…" nedokázal jsem dopovědět, protože mě okamžitě přerušil.
"Můžeš mi nějak racionálně vysvětlit, proč jsi to udělal? Můžeš mi slíbit nebo zaručit, že se to už nikdy nestane? Hned, jakmile jsem odešel, jsi porušil všechno, co jsi slíbil a to jsem tě ještě varoval, kam to vede. Jak ti mám po tom všem věřit? Můžeš mi to říct?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. Místo toho pokračoval: "Víš, jak mi bylo, když jsem se za tebe musel omlouvat tomu člověku, co jsi mu zapálil sklad? Tak příšerně jsem se styděl. Samozřejmě že tě to vůbec nenapadlo, co? Aby tě to taky napadlo, když myslíš jen na to, kde si zapálit další cigaretu. A víš, jak moc jsme se o tebe se Seijim báli, když jsi v noci nepřišel domů? Nebo když jsem před chvílí zjistil, že ses pral s policií? V tu chvíli mě napadlo, jestli tu jsem opravdu kvůli svému synovi. Ten můj byl totiž hodný. Místo bití svého bratra, se ho snažil za každou cenu chránit. Byl sice trochu prudký, ale snažil se toho využít ve svůj prospěch. Toho jsem měl moc rád. Nerad to říkám, ale zklamal jsi mě."
Na tohle jsem nedokázal nic říct. Můj vlastní otec se za mě styděl, vlastně byl jsem jeho zklamání a nejspíš to největší.
"Ta-ti." zašeptal jsem, zatímco se mi z očí draly slzy. Já se díval na své kalhoty a snažil se nerozvzlykat.
"Dívej se mi alespoň do očí, když se mnou mluvíš!" zakřičel tím stejně naštvaným hlasem jako před chvílí. Nepřešlo ho to a já si uvědomil, že nejspíš ani nikdy nepřejde.
"Já…" zavzlyknul jsem a konečně se na něj podíval. Překvapivě se tvářil spíš smutně. Čekal jsem, že bude zhnusený. Proto jsem překonal další vzlyk a pokračoval: "Moc mě mrzí, co se stalo a taky vím, že si zasloužím všechno, cos řekl. Já… teď budu mluvit pravdu, tak mě prosím vyslechni." zaprosil jsem, zatímco se mi z očí draly obrovské slzy.
"Dobrá." přikývnul táta a já se zhluboka nadechl. Věděl jsem, že to, co mu teď řeknu, se mu nebude ani trochu líbit, ale všechny moje zadržované emoce se draly ven a já jsem to už nedokázal zastavit.
"Jsem příšerný student a taky propadám, ale chci, abys věděl, že to chci napravit. Chtěl jsem i dřív, ale nešlo to, protože mám mezery v učivu z minulého roku, takže jsem se na to nakonec vykašlal. Nemám pevnou vůli a příšerně se za to na sebe zlobím. Taky vykouřím spoustu cigaret, ale nedokážu přestat ze dne na den. Od té chvíle, co se to stalo, jsem nekouřil, ale mám teď tak strašnou chuť na cigaretu až mě z toho bolí hlava a třesou ruce. Moc se za to stydím. Já nechci, abys litoval, že mě máš. Vždycky mi bylo líto, že mě nemůžeš za nic pochválit." vysoukal jsem se sebe a následně se rozplakal jak malé děcko. Myslím, že tohle se mi naposledy stalo v pěti nebo v šesti. Reakce táty však byla úplně stejná jako tehdy. Pevně mě objal a pak mě nechal vyplakat se do své košile.
"Nikdy jsem nelitoval toho, že tě mám." zašeptal a pohladil mě po zádech. "Chci ti ve všem pomoct i s tím kouřením. Jedna moje spolužačka za střední školy je lékařka a pracuje s pacienty, co jsou závislí, můžeme se za ní po cestě stavit. Třeba ti něco poradí. Co ty na to?" navrhnul mi a já jen tiše přikývnul. Tak strašně jsem byl rád, že mi táta dal ještě jednu šanci. Jediné, čeho jsem se bál byla skutečnost, že to s tím kouřením možná nezvládnu.

Než jsme přijeli za jeho kamarádkou, vzal mě táta ještě na jídlo, které jsem neskutečně moc ocenil a stejně tak i vodu. Z toho alkoholu ze včerejška jsem byl totiž pořádně dehydratovaný. Pak mě však zavedl do nějakého centra odvykání, kde nás opravdu přijali bez objednání. Nejspíš za to mohla doktorka, se kterou se táta pozdravil velmi přátelsky a ve zkratce jí vysvětlil, proč jsem přišel.
"Tvůj syn je ti velmi podobný." zhodnotila, když se podívala na mě a usmála se. Já o tom sice dost pochyboval, ale trochu mě těšilo, že si o mně hned nemyslí, že jsem zlý a zkažený.
"Bude lepší, když nás necháš mluvit v soukromí. Někteří pacienti mají problém mluvit o závislosti před rodiči." doporučila mu a pak si mě odvedla do ordinace. Táta tedy zůstal přede dveřmi. Žena se mě pak začala vyptávat na spoustu věcí, včetně toho, kolik cigaret vykouřím, kdy jsem s tím začal nebo zda jsem zkoušel i něco jiného. V tu chvíli jsem byl dost rád, že u toho nebyl táta. Moji příhodu s marihuanou rozhodně slyšet nechtěl. Už tak jsem se příšerně styděl. Cítil jsem se jako nějaký feťák, kterého ovládá jeho vlastní tělo. Bylo to ostudné. Žena mi však okamžitě slíbila, že to tátovi nepoví a že všechno, o čem jsme si povídali, zůstane mezi námi. Pak mi předepsala nějaké prášky, které mi měli pomoct potlačit chuť na cigaretu a také žvýkačky. Ty jsem měl žvýkat místo cigarety. Následně mi napsala schéma, podle kterého jsem se měl řídit při užívání prášků, naplánovala kontrolu, dala mi nějaká doporučení ohledně pití alkoholu a popřála mi hodně štěstí. Vůbec jsem nechápal, že mohla být tak milá. Vždyť jsem dělal špatnou věc. Dokonce i táta se tvářil klidně. Nepamatuju si, že bychom někde takhle byli jen spolu. Pak jsme se vrátili domů a já hned v obýváku zahlédl bratra s obrovským monoklem na obličeji. V tu chvíli jsem pochopil, že i jemu dlužím omluvu. Nechtěl jsem ho praštit, ani ho rozbrečet.
"Seiji, mohl bys se mnou na chvíli do pokoje?" zeptal jsem se ho dřív, než stačil cokoliv říct. Teď byla řada na mně, abych mluvil.
"Jasně." přikývnul trochu váhavě a zamířil se mnou do pokoje. Bylo možné, že se bojí toho, co mu chci říct? Nebo se po té ráně bál mě?
"Hele já… nechtěl jsem… bolí tě to ještě hodně?" vykoktal jsem ze sebe. Neuměl jsem se omlouvat a navíc jsem se za sebe dost styděl.
"Jen trochu." vypadlo z bratra uraženě. Takhle to dělával, i když to nemyslel vážně. Byla to zkrátka ta jeho povaha.
"Gomene." zašeptal jsem a sklopil hlavu. Ten monokl vypadal fakt ošklivě. "No a taky gratuluju ke zlatu." řekl jsem stále tichým hlasem. Nebyl jsem si jistý, co všechno mu táta řekl a taky jsem se bál, že se mnou už nebude chtít nic mít.
"Měli jsme o tebe hrozně velký strach." oznámil mi brácha a následně mě pevně objal. Díky opadnutí adrenalinu mě však začínaly bolet rány, které jsem dostal při zatýkání. Ty jsem při objetí dost nepříjemně pocítil, takže mi uniklo bolestné usyknutí.
"Shiro?" oslovil mě bratr, kterého to zřejmě dost překvapilo. "Co se ti stalo?" zeptal se šokovaně.
"No… když mě zatýkali, tak jsem se bránil, takže mi museli pomoct." vysvětlil jsem mu. Bylo mi hloupé přiznávat, že mě zbili policajti.
"To přece nemůžou!" vykřikl šokovaně Seiji a okamžitě běžel za tátou. Copak mu musel všechno říkat? Dneska jsem se však poprvé nezlobil. Bylo hezké, jak se o mě bál. Nic takového jsem mu už nestihl říct, protože bratr uzurpoval tátu, který mi okamžitě poručil, abych si sundal triko.
"Tak teď už chápu, proč stáhli to oznámení za napadení veřejného činitele." prohlásil táta při pohledu na moje záda a pak ještě dodal: "Kdyby se profláklo, že tohle udělali sedmnáctiletému klukovi, mají docela problém, ať už ses pral sebevíc. Máš štěstí, že to tak dopadlo." Na tom něco bylo. Myslím, že jsem měl víc než to. Hlavně to vypadalo, že se na mě ani jeden z nich nezlobí. Měl jsem vážně skvělou rodinu.
Táta nám pak oběma zašel pro mast na modřiny a já zůstal s bratrem sám.
"Hele Seiji, kdo je z prváku nejchytřejší osoba, kterou znáš?" zeptal jsem se a lehnul si na postel. Chtěl jsem si dát dohromady i nějaké věci do školy, což se neobešlo bez učiva a učebnic z minulého roku. Problém byl v tom, že jsem nikoho, kdo by mi pomohl, neznal. Já se o ničí prospěch nestaral.
"Myslím, že náš trojkař Aomine je dost chytrý." poradil mi brácha a já se usmál. Toho jsem sice moc neznal, ale bylo daleko lepší ptát se bývalého spoluhráče než nějakého cizího člověka.
"Díky." řekl jsem a zavřel oči. Cítil jsem se příšerně unaveně, takže jsem nakonec v několika následujících sekundách usnul.



Tak to celé nakonec docela dobře dopadlo. Myslíte, že Shiro zvládne nepropadnout, a taky že ho škola nevyhodí? Japonské školy si docela dost zakládají na pověsti svých studentů. Za horší považují špatné chování než prospěch.
Mimochodem jak moc vám přijde teď jiný než Ryota?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 29. srpna 2018 v 17:42 | Reagovat

No, to z toho ještě vyvázl relativně dobře....čekala jsem u Kiseho větší výbuch...i když on zase není horká hlava :-D :-D  Jako škola mu dá asi zabrat a jestli proleze tak jen taktak...Rakuzan je elitní škola a nenechají si tam jen tak někoho :-D každopádně mu fandím a díl jsem si moooc užila :-) a bylo mi Shira až líto...je to jelito.....

2 Pariah Pariah | Web | 29. srpna 2018 v 17:49 | Reagovat

[1]: to je :D a nebude to mít snadné... 8-) jinak jsem ráda ež te díl potěšil :)

3 RenataKuchiki RenataKuchiki | 29. srpna 2018 v 17:55 | Reagovat

No jeje a jak :-) mít synátora jak on tak by mi tlak vyletěl snad na 220 :-D ale je mi ho i líto....a docela jeho jednání chápu

4 Pariah Pariah | Web | 29. srpna 2018 v 18:23 | Reagovat

[3]:Upřímně... představit si ho jako syna tak nevím jestli deti chci :D:D:D

5 Elly - chan Elly - chan | 30. srpna 2018 v 16:59 | Reagovat

Shiro bude sekat latinu! Cítím to! :D Je to hodný kluk. Určitě se změní.. Kise to zmákl jako otec dobře :D Čekala jsem, že pohodář Kise nebude tak dobrý taťka a hle, jaký je to taťulda :D

6 Pariah Pariah | Web | 30. srpna 2018 v 18:53 | Reagovat

[5]:no pokusit se o latinu může... :D uvidíme :D Mmch Kise je podle mě moc měkký :-)

7 Evickar Evickar | 2. září 2018 v 0:11 | Reagovat

Já taky myslím, že už bude sekat latinu. co se týče toho propadnutí... myslím, že v Japonsku ani takovou možnost nemají... Někde jsem to snad četla, ae už nevím kde... každopádně je to asi jedno, protože Shiro určitě nepropadne! :-D

8 Pariah Pariah | Web | 2. září 2018 v 10:29 | Reagovat

[7]::D ano propadnou přímo nejde, ale vyhodit za špatné chování jde velmi snadno :D Mám dokonce pocit že jeden z nejhorších trestu je zákaz chození do školy :D jo Japonci to mají holt jinak :D:D:D
každopádně když přihlédneme k tomu, že je to psáno v budoucnosti a ještě navíc na přestizní škole jsem si jistá že to jde (nemusí jít o problém kvuli vysledkům ale už jen kvuli tomu jak málo se škole věnuje) Každopádně v té době muzou resit i vysledky kvuli zachování prestiže... 8-)  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama