Zbytečná lež 14

27. května 2018 v 10:00 | Pariah |  Zbytečná lež
Přeju krásný sobotní den :-)


Právě jsem se chystala jít vysprchovat, když se ozvalo klepání a do mého pokoje vstoupil táta.
"Musím s tebou mluvit." řekl na svůj vkus trochu naléhavě. Následně sebral židli, kterou jsem měla u psacího stolu a postavil ji naproti mně.
"Dobře." zmohla jsem se tedy na jednoduché přikývnutí a raději jsem zapřemýšlela, co mi bude asi chtít. Měla jsem snad nějaký průšvih? Moje maličkost si bohužel nic nepamatovala. Já se ostatně vždycky chovala slušně a myslím, že v některých ohledech jsem byla slušná až moc. Navíc jsem z posledních testů dostala poměrně dobré výsledky. Vůbec mi tedy nedocházelo, o čem si chce táta promluvit. Týkalo se to snad mé sestry? Nezbývalo mi než počkat, až se táta posadí na židli a poví mi to.
"Dnes jsem slyšel od Kaita, že u nás byl nějaký cizí mladík." začal trochu neurčitě s poměrně velkým důrazem na slovo "cizí". V tu chvíli mi však bylo jasné, čeho se bude naše diskuze týkat. Kosukeho návštěvy. V tu chvíli se mi také vybavila situace, ve které bratr označil Kosukeho za mého milence a neskutečně jsem zrudla. Skutečnost, že bychom spolu dělali něco víc, než se jen líbali, mě uváděla do rozpaků. Zmohla jsem se tedy na prosté: "Hm," které táta podle výrazu moc neocenil.
"Nejsem si sice jistý, zda Kaito ví, co znamená slovo milenci, ale byl bych jen velice nerad, kdyby to zjistil nějakým názorným způsobem." řekl táta přísně a já si představila ty nejhorší scénáře, jaké mohly být. Vždyť my jsme ale spolu nic neměli. Jen jsme se líbali a objímali. Nic tak hrozného se přece nedělo.
"No…" začala jsem nejistě a sklopila hlavu. Tenhle rozhovor bych nechtěla vést ani s mámou natož s tátou. Ten ale trpělivě čekal, co ze mě vypadne, za což jsem mu byla docela vděčná. O podobných věcech jsem s nikým nemluvila a příšerně jsem se styděla. "Jen jsme se líbali." pípla jsem tak tiše, jak to jen šlo.
"Takže ten mladík je tvůj chlapec." zhodnotil táta a lehce se zamračil. Copak jsem nemohla s nikým chodit? Řada mých spolužaček už mělo několik vztahů a ty rozhodně nebyly jen o líbání. Nejspíš bych se naštvala, kdybych se tak příšerně nestyděla.
"Je to problém?" zeptala jsem se tedy neutrálním hlasem. Copak sestra mohla mít vztahy a já ne? Chápala jsem, že se teď o mě bojí, ale copak jsem musela dopadnout jako ona? Kosuke mi navíc přišel docela zodpovědný.
"To víš, že není." ujistil mě táta, ale vzápětí se zvýšeným hlasem dodal: "Problém by to byl, kdyby se ti povedlo něco podobného jako sestře. Předpokládám tedy, že víš něco o kondomech a…"
"Vím." ujistila jsem ho, abych se vyhnula další debatě na toto téma. Bylo to trapné a hlavně v mém věku. Byla jsem ve třeťáku.
"Tak doufejme, že to ví i tvůj kluk a bude to v pořádku. Jak se vůbec jmenuje?" zeptal se konečně na něco, na co se dalo normálně odpovědět.
"Wakamatsu Kosuke." odpověděla jsem tedy stručně. Nechtěla jsem se o něm bavit a s tátou už vůbec ne. Bylo to trapné.
"Jak je starý? Víš, že je zodpovědný?" začal mě zahrnovat otázkami, které se mi vůbec nelíbily. Můj přítel rozhodně působil zodpovědně, ale copak jsem to mohla vědět? Znali jsme se pouze krátce.
"Je stejně starý jako já, hraje basketbal a myslím, že je zodpovědný." zhodnotila jsem, i když jsem ho tak úplně neznala. Nechtěla jsem, aby měli rodiče pochybnosti. Jeho zodpovědnost byla vzhledem k délce našeho vztahu naprosto nepodstatná.
"Možná by bylo dobré pozvat ho k nám." navrhnul a já věděla, že nemám na vybranou. Sice jsem o to zrovna moc nestála, ale byla jsem si jistá, že by mi rodiče nedali pokoj. Na druhou stranu mi přišlo, že se Kosuke umí chovat velmi slušně, tak to nemusel být až takový problém. Rozhodně působil jako někdo, koho bych klidně mohla představit všem členům rodiny. Bylo to ale příliš brzy.
"No… můžu ho někdy pozvat na oběd nebo tak něco." řekla jsem a představila si naši rodinu a Kosukeho na obědě. Ta myšlenka mě popravdě trošku znervózňovala, protože jsem si nebyla jistá, co by na pozvání na jídlo řekl můj přítel.
"Tak ho pozvi na tento víkend. Jsem na něj docela zvědavý." navrhoval hned táta a já si v duchu povzdechla. Evidentně se pozvání nedalo zabránit.
"Zeptám se ho, jestli bude mít čas a uvidíme." zhodnotila jsem po chvíli přemýšlení. Vykroutit se z toho nedalo, takže nemělo cenu vymýšlet výmluvy.
"Dobrá." řekl táta a věnoval mi spokojený úsměv, po kterém přísně dodal: "Takže ho pozveš a mně prozatím bude stačit vědět, že jsi moje rozumná holka."
"Tati!" uhnula jsem hlavou, když se pokusil mě pohladit po vlasech. Tohle bylo vážně divné.
"Jen tě mám rád, holčičko." odpověděl s úsměvem, který jasně říkal, že se dobře baví a vstal. Já to udělala taky, protože jsem se rozhodla dát si před spaním sprchu. Táta mi však položil ruku na rameno a prohodil: "Nenech se hlavně tlačit do něčeho, co nechceš. Sám vím, že kluci jsou v jistém ohledu akčnější."
"Někdo asi soudí podle sebe, viď." zasmála jsem se a zamířila ke skříni, kde jsem měla ručník.
"No jo. Taky jsem byl kdysi dávno mladý." odpověděl táta, který následně zmizel ve dveřích. V tu chvíli jsem si trochu oddechla, že mě už žádná přednáška nejspíš nečeká, ale zároveň jsem musela vymyslet, jak rozumně mladíka pozvat a vysvětlit mu situaci. Ještě před koupelí jsem proto sedla k počítači a na facebook napsala mladíkovi zprávu: "Ahoj Kosuke, brácha měl večer povídavou, takže o nás už rodiče ví a táta tě zve na oběd. Měl bys tento víkend čas? Myslím, že to může být i večeře, záleží, co se ti víc hodí." Pak jsem zprávu odeslala a vzpomněla jsem si na tátovu přednášku. Neodpustila jsem si proto dopsat: "PS: Dostala jsem od táty přednášku, ale to že jsme Kaitovi ukazovali, jak vypadají milenci, jsem mu naštěstí vysvětlila. Snad už žádná nebude :-p." Pak jsem se opět vrátila k původnímu plánu, který zahrnoval koupel a následně spánek. Na nic dalšího jsem totiž neměla energii.


Tak co, taky jste dostali od rodičů přednášku nebo spíš spoléhali na to, že všechno podstatné víte? Já si na to svoji nepamatuju, takže jsem asi byla ušetřená.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 27. května 2018 v 13:10 | Reagovat

Pékná kapitolka😉já si nic nepamatuju ale určitě mi říkali něco ve smyslu hlavně buď opatrná😅

2 Elly - chan Elly - chan | 27. května 2018 v 17:32 | Reagovat

Super kapitolka ~ Krátkou přednášku jsem snad jednou dostala od mámy. Jen něco ve stylu, že jsem snad rozumná holka :DD

3 Pariah Pariah | 27. května 2018 v 19:21 | Reagovat

[1]::D:D no nekdy méne znamená více :D

[2]: je fajn že ti takhle věří :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama