Jednoduchá biologie - 72

13. ledna 2018 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Krásnou sobotu všem !!



Ten večer jsem se mámě a nejspíš i jejímu kázání o tom, že mám tak brzy holku, opět vyhnul. Bohužel jsem si byl docela jistý tím, že dalšího dne mě to nemine. Máma obvykle nic neodkládala a tohle rozhodně nepatřilo mezi věci, které chtěla řešit později. Docela mě však zajímalo, co všechno jí táta o mně a Ryoko řekl. Myslím, že toho moc nebylo, protože jinak by byla schopná mě v noci vzbudit a udělat mi nějakou trapnou přednášku nebo něco podobného.
K té nakonec nedošlo ani ráno, protože jsem se v kuchyni potkal pouze s otcem, což bylo docela neobvyklé. Táta často pracoval i o sobotách, zatímco máma nikam nechodila.
"Ahoj Daiki." přivítal mě otec, když jsem se rozespale posadil naproti něj. Vstal jsem totiž mnohem dřív, než se mi obvykle povedlo.
"Čau tati." odpověděl jsem a vzal si krajíc namazaného chleba s rajčetem, který máma nechala na velkém talíři.
"Tak jaké bylo divadlo s Nakaharou-san?" zeptal se a poté upil trochu kafe. Ještě štěstí, že se neptal na kino před tím. To bych se nejspíš takhle v klidu netvářil.
"No… ušlo to." zhodnotil jsem po krátkém zamyšlení, přestože bych si ho pro příště klidně odpustil. Jediná výhoda totiž spočívala v tom, že si Ryoko na sebe vzala šaty, které jí dost slušely. Na můj vkus však bylo divadlo moc decentní a klidné. Nejspíš jsem byl vážně kulturní barbar, jak jednou řekla Satsuki, ale bylo mi to fuk. Spíš mě zajímalo, co všechno táta řekl o mojí přítelkyni mámě. "Hele, tati, co jsi řekl mámě o divadle?" zeptal jsem se tedy trochu nejistě.
"Nic zvláštního. Jen že tam jdeš s dívkou, se kterou chodíš." shrnul táta v krátkém oznámení, které mě trošku vylekalo. Máma teď zcela jistě věděla, že mám holku a já si nebyl jistý tím, co plánuje udělat. Někdy jsem z ní měl totiž pocit, že musela žít v klášteře.
"No a co na to říkala?" vypadlo ze mě ne moc klidným hlasem. Ne, že bych ji poslechl, kdyby mi Ryoko zakázala, ale byla by to pěkná otrava.
"Nebudu ti lhát, moc nadšená nebyla, ale pokud jí dokážeš, že jsi dostatečně rozumný, na to mít děvče, tak ti v tom rozhodně nebude bránit." prohlásil táta, jako by mi snad četl myšlenky. Jak mohl vědět, že právě tohle chci slyšet? Bohužel mě jeho odpověď moc neuklidnila.
"Hm… Kdyby si aspoň nemyslela, že jsem malý." zamumlal jsem naštvaně. Tohle tu bylo stále a neměl jsem na mysli jen ten porno-časopis, co mi zabavila. Měla mě jednoduše za malého haranta.
"To si myslí všechny mámy." zkonstatoval táta a mírně se pousmál. Myslím, že čekal, že něco takového řeknu. Pak mu ale zapípal mobil a můj táta se slovy: "Práce volá," odešel k nějakému dalšímu případu. Já tedy ještě chvíli seděl za stolem a dojídal snídani, než se ve dveřích objevila máma. Raději jsem tedy vstal k odchodu, ale ten mi nebyl dopřán.
"Ještě chvíli tu zůstaň, Daiki." poručila mi, a tak jsem se pohodlně uvelebil na židli a doufal v krátkou debatu. Máma se ale tvářila docela vážně. Poté se posadila na místo, kde před chvílí seděl táta a dlouze se na mě zadívala.
"Hm?" vypadlo ze mě, zatímco jsem se pokoušel udržet si klidnou tvář.
"Táta mi řekl, že máš dívku." prohlásila trochu přísně, což jsem tak nějak čekal. Raději jsem tedy přikývnul a počkal, co dalšího mi bude chtít povědět. "Chci ti jen říct, že si nemyslím, že máš věk na dívky a taky by ses měl věnovat především škole a svým ne moc dobrým výsledkům." zkonstatovala a po chvíli ticha dodala: "Nechci, aby tě ta dívka zdržovala od učení. Stačí, že ti dost času zabírají tréninky basketbalu."
"Ale mami… Vždyť jsem nedávno dostal C z japonštiny. To přece není špatné. Ryoko mě fakt nezdržuje!" pokusil jsem se jí vysvětlit. Ostatně to bylo spíš naopak. Myslím, že během našeho vztahu jsem toho do školy udělal daleko víc než za celý předchozí rok. I když jsem mámě takticky zamlčel F z fyziky, kterou jsem fakt nesnášel.
"No já jen doufám, že to tak zůstane. Nemám nic proti tomu, abyste spolu chodili do divadla a povídali si, ale stále chodíš do školy a na dívky máš spoustu času." zhodnotila máma a já byl docela rád, že jí táta neřekl, v jaké poloze nás nachytal. Ta totiž měla od povídání si dost daleko. Pokud si však máma myslela, že si jen povídáme, neměl jsem nic proti. Sice mě to trochu překvapilo, ale bylo to lepší, než kdyby mi dávala přednášku o bezpečném sexu. Moje myšlenky však zastavila její další otázka: "No a jak se vlastně ta Ryoko jmenuje příjmením? Učí se dobře?"
"Jmenuje se Nakahara a učí se hodně dobře." odpověděl jsem popravdě. Bohužel to nebyla poslední otázka. Mámin výslech právě začal.
"A co její rodiče? Jaké mají povolání? Je to slušná rodina?" ptala se dál, jako bych se zajímal o celou její rodinu. I kdyby uklízeli záchodky na nádraží, bylo by mi to jedno.
"Co já vím? Táta asi něco s biologií, už si to nepamatuju a co dělá máma, netuším." odpověděl jsem a raději vstal. Nechtěl jsem se bavit o dívčině mámě a o tatíkovi už vůbec ne. Vždyť jen při vzpomínce na poslední návštěvu jsem se otřásl.
"Myslím, že by bylo nejlepší pozvat ji k nám na večeři." prohlásila nekompromisně máma. Její nápad jsem však nijak neocenil. Moje lehce zamyšlené: "Hm…," však říkalo, že o tom popřemýšlím. S tím jsem také zamířil pryč.
"Daiki, neodcházej, když probíráme tak důležitou věc. Zkrátka ji pozvi v příští neděli na večeři. To budeme všichni doma a já ji aspoň budu moct poznat." prohlásila máma a mě napadlo, že místo poznat mohla říct zrovna vyzpovídat. Jen jsem doufal, že to Ryoko zvládne. Moje máma byla občas dost urputná a moje přítelkyně zase dost plachá.
"Fajn, tak já ji pozvu." zamumlal jsem ve dveřích a vyběhl po schodech nahoru. Bůhví, co by po mně chtěla, kdybych zůstal. Zbytek dne jsem tedy strávil v pokoji na počítači a následně v obýváku u nějakého akčního filmu, který docela ušel. Totéž se pak opakovalo i dalšího dne, který stejně pršelo, takže se nedalo nikam jít. Nebyla to sice bouřka, ale při mé lenosti mi přišlo daleko lepší zůstat doma. Nakonec jsem se tedy rozhodl pozvat Rya na večer k nám, ale rodiče mu to nedovolili. Fakt jsem byl rád, že ti moji byli tak v klidu. Mladík se mi za to navíc asi dvacetkrát omluvil, ale nic to nebylo platné. Hry jsem tak hrál sám, dokud se mi nezačalo chtít spát.


Tak co myslíte jak to všechno vzala Daikiho máma? A jak asi bude vypadat ta večeře? Byli jste někdy na večeři u rodičů svého přítele? Já jednou a zrovna bylo jídlo které nesnáším Smějící seSmějící se No tvařte se pak mile Úžasný


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 13. ledna 2018 v 10:28 | Reagovat

Tak máma to vzala hůř než tatík teda :-D Noo na večeři ne(pokud neopčítám víkendy,kdy jsem za ním jezdila) ale na obědy jo :-) a poprvé byla tuším játra, kerou já nerada :-D

2 Pariah Pariah | Web | 13. ledna 2018 v 12:01 | Reagovat

[1]:To víš... mámy...  :D:D:D:D:D
Taky nejsem fanda jater, ale asi bych s nimi nemela problém. Kvuli zdraví je jím často.

3 Evickar Evickar | 13. ledna 2018 v 12:16 | Reagovat

Já naštěstí takovou večeři ještě nezažila, ale žádné jídlo mi nedělá moc problém :-D

4 Pariah Pariah | Web | 13. ledna 2018 v 17:44 | Reagovat

[3]: bud rada :D:D:D  i za to že nejsi vybíravá :D To se nekdy hodí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama