Třikrát pět 18

19. prosince 2017 v 15:37 | Pariah |  Třikrát pět
Nevím sice, jestli to ještě někdo čte, ale přišlo mi správné to vydat...


Uplynulo několik dní, ale všechno to bylo tak nějak na nic. I když si Aomine Lena podal, stejně z toho neměl dobrý pocit. Nejraději by to dneska udělal znovu, ale byl si jistý, že mu to nijak nepomůže. U ní by mu to nijak nepomohlo. Mohl tak maximálně doufat, že ho s každým zápasem unaví natolik, že žádných schůzek s blondýnkou nebude schopný. Jeden na jednoho spolu hrát nemohli, jelikož jej trenér vždycky poslal proti Wakamatsovi nebo jiným hráčům hrajícím v základní sestavě. Nejspíš nechtěl dopustit, aby se opakovalo to, co minule.
"Dai-chan, děje se něco? I včera na tréninku jsi fauloval víc než obvykle." ptala se dívka hned, co vyšel ze šatny. Nejen že hrál mnohem agresivněji než minule, dokonce začal chodit na zápasy, což bylo víc než zvláštní. Poprvé se sice všichni divili, ale většina z nich předpokládala, že mladík se tento den potřebuje vyhnout ještě něčemu horšímu než basketbalový trénink. Už to však bylo tři dny, což nikdo z přítomných nechápal. Wakamatsu přišel sice s teorií, že je to kvůli zápasu proti Seirinu a tedy i Kagamimu, ale nikdo se na to nahlas nezeptal. Ostatně jediný kdo by si na to troufnul, byl kapitán Wakamatsu, kterému stačilo, že Aomineho chodí. O nějakou dlouhou konverzaci s ním nestál.
"Nic se neděje." prohlásil otráveně. Místo toho, aby v klidu vyspával na střeše, musel kvůli scéně s ručníkem chodit na tréninky. Kvůli tomu už dokonce zvažoval, že si najde nějaké jiné místo, bohužel na žádné nepřišel. Proto se celou dobu tvářil natolik hrozivě, že i Momoi se po chvíli odpojila. Znala ho až příliš dobře na to, aby pochopila, že basketbalista chce být sám.
Daiki se tedy vydal směrem k vlaku, kde se stejně jako pár desítek lidí postavil na nástupiště a čekal. Mohl se sice projít pěšky, ale na to byl příliš unavený, bydlel až moc daleko. Na tréninky nebyl zvyklý, na co si však dokonale zvykl, bylo ponocování. Proto se po několika hodinách strávených ve škole a na tréninku cítil poměrně zmoženě. Naštěstí nemusel moc dlouho čekat. Jelikož v tuto dobu jezdilo z práce mnoho lidí, spoje byly poměrně frekventované. Bohužel ani ty nepokryly potřeby všech obyvatel do takové míry, aby se na sebe nemuseli mačkat.
"Jéé Aomine- kun." usmála se na něj dívka, kterou dav zatlačil zády přímo k basketbalistovi. Ten chvíli zkoumal její výraz, aby zjistil, zda událost v bazénu nebyla moc trapná a nepovažuje ho za pitomce. Dívka se chovala stejně jako vždycky, žádný výsměch v jejím obličeji nepoznal. Všimnul by si ho? Jelikož k němu stála zády, natlačená na dalších lidech, mohl vidět jen půlku její tváře, kterou se pokoušela otočit jeho směrem. Měla ráda oční kontakt při konverzaci. Věděl to, i když ho to svým způsobem znervózňovalo. Měl pocit, že z nich pozná i to, na co právě myslel.
"Kolik cestuješ zastávek, Reijurou?" zeptal se, aby řeč nestála. I když nebýval nijak upovídaný, rozhodně se nechtěl nechat zahanbit před Lenem, kterému témata hovoru nejspíš nečinila žádný problém. Nemohl si nevšimnout, že většinu času mluvil on. Egoista.
"Čtyři." zazněla odpověď, která se ztratila při zastavení vlaku a v šumu který vytvořili nově příchozí pasažéři. Ti dívku přitlačili snad ještě blíž k mladíkovi než před tím. Tentokrát už se nemohla ani otočit, jelikož její hlava se téměř dotýkala mladíkova těla. To nebyl takový problém, kdyby to podobně nebylo i se zadečkem. I když to ucítil jen nepatrně, na malou chvíli se lehce otřel, dost blízko jeho citlivých partií. Tmavovlasý na chvíli přivřel oči a zhluboka se nadechl. Tahle poloha byla sice příjemná, ale mladík si stále víc a víc uvědomoval, že jeho myšlenky se opět začínají ubírat směrem, který se na veřejnosti moc nevyplácí. Nešlo to ovšem nijak zastavit. Nejraději by se Yumi opět na něco zeptal, ale nebyl si jistý, zda by ji další otázkou spíš neobtěžoval jako občas Momoi jeho. Byly to především situace, ve kterých se mu pokoušela vysvětlit nějakou strategii nebo učivo. Další téma se potom týkalo Tetsuyi, což v obou případech znamenalo, že stejně bude mluvit Satsuki a on se bude tvářit, že poslouchá, pokud se mu zrovna bude chtít. Basketbalista tedy neznal vhodné téma a díky tomu se za okamžik opět přistihl při myšlence, ve které si dost přál, aby se k němu natiskla ještě víc.
"Co ty Aomine-kun? Budeš cestovat dlouho?" vytrhl jej z přemýšlení dívčin příjemný hlas spolu s dalším letmým kontaktem. To rozhodně nebylo dobré. Pomyslný pohár mladíkovy tolerance a odolnosti vůči ženským půvabům právě přetekl.
"Pět, ale chci se ještě projít." zamumlal a hluboce se nadechl. Ve vagonu začínalo být poměrně teplo a vydýchaný vzduch tomu taky moc nepomáhal. Momentálně by ocenil spíš zimu a vzhledem k tomu jak veliké horko cítil v jistých partiích, tak dost velkou. Nyní už si žádný větší kontakt nemohl dovolit, i když jeho tělo bylo naprosto opačného názoru. Nezbývalo tedy než doufat, že další zastávku nenastoupí ještě víc lidí, než plánuje vystupovat. To poslední, co by si v této chvíli chvíli přál, bolo, aby si té "nehody" všimla i dívka.
"To je fajn. Taky to zvažuju." odpověděla v naději, že jí mladík nabídne společnou cestu. Ten měl však jiné starosti. Celou dobu mu nezbývalo, než se modlit, aby se na dalším nástupišti téměř nepatrná mezera mezi nimi nijak nezmenšila.
K jeho velké smůle mu štěstěna tento den moc nepřála. Nejen, že k němu natiskla hned na následující zastávce, na které skoro nikdo nevystupoval, ale mladík si byl dokonce jistý, že jeho zrudnutí viděli všichni, kteří stáli ve vhodném úhlu. Ještě, že to mohl svádět na teplo okolo. Bouli v rozkroku už bohužel na nic svést nemohl. Mohlo to být ještě horší? Tohle byla asi jediná chvíle, kdy si basketbalista přál, aby bylo jeho nádobíčko o něco menší. Jedině tak si toho totiž nemusela všimnout. Dívka však celou dobu mlčela, vůbec nic neříkala, což Daikimu příliš nepomáhalo. Kdo ví, co se jí v hlavě odehrávalo. Vlastně když ji krátce po tom, co se vzpamatoval, pozoroval, nijak zvláštně se nechovala. Neuculovala se ani se nepokoušela změnit polohu. Vážně si nevšimla?
"Měj se krásně Aomine-kun." věnovala mu úsměv na rozloučení a následně se začala tlačit k východu. Samozřejmě, že si moc dobře všimla, jak se mu její blízkost líbí. Dokonce zvažovala nějakou vtipnou poznámku, kterou si následně rozmyslela. Nevypadalo to však, že by si situaci nějak užíval. Od té chvíle stál tak prkenně, jako by jej někdo praštil po zádech. Nechtěla tedy, aby se kvůli tomu cítil špatně. Navíc byl opravdu roztomilý, když se styděl. Především lehce načervenalý nádech v jeho tváři stál za to. Vypadal snad ještě víc sexy než obvykle. Mohl být spokojená. O jeho zájmu nebylo totiž pochyb, alespoň o tom fyzickém.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gothic-wolf gothic-wolf | Web | 20. prosince 2017 v 18:32 | Reagovat

pekny blog

2 Pariah Pariah | Web | 20. prosince 2017 v 21:55 | Reagovat

[1]: díky :)

3 Vevka876 Vevka876 | 22. prosince 2017 v 7:45 | Reagovat

dekuji za dil ale nepatri nahodou tahle povidka do sekce kuroko no basket povidky?

4 Vevka876 Vevka876 | 22. prosince 2017 v 7:46 | Reagovat

Pokud je ma otazka prilis blba na odpoved, tak to se VAZNE omlouvam

5 Pariah Pariah | Web | 22. prosince 2017 v 11:35 | Reagovat

[3]: ne máš naprostou pravdu, zřejmě jsem se uklikla :) moc děkuji za upozornění :) už je to opravené

6 Petrika Petrika | Web | 7. ledna 2018 v 13:51 | Reagovat

Musela som dosť dolovať v pamäti, aby som si pospomínala na všetky tie pekné detaily tohto príbehu.
Tá scénka vo vlaku bola super. Ja také mám rada, mimovoľne som si spomenula na jednu známu poviedku- Električka, kde to dopadlo s hrdinami rovnako a vlastne, oni sa tam aj v tom dave pomilovali a problém nastal, keď chceli vystúpiť, tak tá tlačenica vypľula len a iba ju a jemu sa nepodarilo ísť za ňou, aby aspoň zazrel jej tvár xD ...
Páčilo sa mi na hrdinke, že si nezačala z neho uťahovať. Zobrala to v úplnej pohode, čím mi je sympatická a zároveň sa teším tomu jej charakteru, že z ničoho takéhoto nerobí veľkú vedu. Myslím ako sú prezentovaní tí Aziati, takí rezervovaní a hlavne neprístupní a zahanbení v každom podobnom okamihu xD

7 Pariah Pariah | Web | 7. ledna 2018 v 18:07 | Reagovat

[6]: Za tu prodlevu se omlouvám... nějak mám "přeAominováno" tím jak o něm píšu další povídku s IceSun.

Jinak já znám právě Asiaty, který jsou totální flegmatici a někteří i bordeláři viz Aomine...:-D Vlastně neznám žádného typu třeba "Midorima". Ale všeobecně mi přijde, že asiati třea žijící v česku vůbec nemluví o své kultuře a rodině. Teda aspon ne hned. Možná jich jen znám málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama