Jednoduchá biologie - 54

9. září 2017 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Tak dneska to bude tak trochu o škole a nakupování... Máte rádi nakupování oblečení? :D


"Daiki, slyšíš mě? Vstávej!" vzbudila mě místo mobilu máma, která na mě překvapeně zírala. Aby taky ne. Ještě nikdy se mi nestalo, abych usnul u svého úkolu do matematiky. Obvykle jsem ho totiž nedělal.
"Hm…" zamumlal jsem a pomalu se narovnal. Dnešní noc jsem strávil na židli, takže mě pěkně bolely záda a krk. To učení bylo evidentně horší, než jsem čekal.
"Že ty jsi dostal F a včera jsi měl špatné svědomí?" zeptala se trochu podezřívavě, když jsem vstal a vytáhnul za skříně kalhoty školní uniformy.
"Nic jsem nedostal. Jen jsem byl unavený." prohlásil jsem a významně na mámu pohlédl. Rozhodně jsem se neplánoval převlékat před ní. Ta to naštěstí pochopila a odešla. Potom jsem vykonal ranní hygienu, sbalil úkol, najedl se a vyrazil směrem ke škole, kam se mi absolutně nechtělo. Jelikož byla matematika hned druhou hodinu, bylo potřeba co nejrychleji najít Satsuki, aby mi pomohla. Místo do své třídy jsem proto zamířil k učebně fyziky. Dívka mi totiž do mobilu poslala svůj rozvrh, kdybych ji někdy hledal. Rozumná věcička, přestože jsem ji nikdy před tím nepoužil. Překvapivě seděla v lavici a usmívala se jako po panáku saké, možná po dvou. A přitom fyziku nesnášela.
"Čau, Satsuki." pozdravil jsem ji a sedl si do prázdné lavice před ní.
"Ráda tě vidím, Dai-chan." věnovala mi zářivý úsměv, až mě zamrazilo. Co s ní ten Tetsu udělal? To byl v posteli takový divoch, nebo proč se dnes dívka tvářila jako by byla mimo?
"Potřebuju pomoct s matikou." prohlásil jsem a nestydatě před ni položil svůj úkol. Dívka se na něj ale vůbec nepodívala a zasněně prohlásila: "Tetsu je ještě úžasnější kluk než jsem si myslela. Včera jsme byli u nich a on byl tak úžasný a…"
"Já ho znám dobře." přerušil jsem ji a zamyšleně se na Satsuki podíval. Její sexuální zážitky mě totiž vůbec nezajímaly. Stačila mi skutečnost, že je spokojená.
"Co že jsi to chtěl?" podívala se na mě a já věděl, že už je konečně zpět v realitě. Jen jsem doufal, že jí to vydrží.
"Potřebuju pomoct s matikou." odpověděl jsem, ale v tu chvíli bohužel zazvonilo. Se slovy: "Přijdu další přestávku", jsem tedy zamířil k naší třídě, která byla jako na potvoru úplně jinde než učebna fyziky. Úkol jsem jí tam přirozeně nechal, kdyby mi ho chtěla vypočítat.

"Ehm… I am sorry, I… overslept." vykoktal jsem první omluvu, kterou mi mozek poskytnul, jakmile jsem vešel do třídy. Nešel jsem o moc pozdě, ale z jedné strany školy na druhou to přeci jen trvalo. Bylo mi proto fuk, že je to lež. Já stejně už znal jen pojem "traffic jam" a "My mobile is broken." To se bohužel učitelce moc nelíbilo a po krátkém zkonstatování, že tohle se mi stává podezřele často, mě vyvolala z nepravidelných sloves. Já tak dostal své první F a rozmrzele jsem se posadil do své lavice. Učitelka pak vyvolala ještě jednu oběť, ale tou byla jedna chytrá spolužačka, takže jsem si přirozeně připadal jako idiot. Ne že bych teda nebyl, ale před Ryoko mě to štvalo. Naštěstí mi to vynahradila Satsuki, která mi přinesla dopočítaný papír spolu se zkonstatováním, že mě má ráda. Bylo to sice divné, ale hlavně že jsem měl ty příklady. O další F jsem vážně nestál. Díky mému úkolu matika proběhla docela v klidu, dokonce jsem i na chvíli dával pozor, což obvykle nedělám. Učitel si ho zkontroloval po hodině se zkonstatováním, že nechápe, jak to, že mám ty lehčí příklady blbě a ty těžší správně. Já na to nic neříkal a ihned zamířil k Ryoko, která mi už pěkně chyběla. Jako včera jsme se vypařili ke skříňkám a já ji pořádně políbil. S tím také souviselo i sahání na zadek, který jsem několikrát lehce stisknul. Byl tak dokonalý. Škoda jen, že ve škole nebylo větší soukromí. Napadal mě jen sklad míčů a dalších cvičebních pomůcek, ale ani ten maximální klid nezaručoval. Leda že bych měl klíče a mohl se s ní tam zamknout. Uměl bych si představit, jak bych ji hodil na žíněnku a tu její uniformu z ní v několika sekundách svlékl. Tyhle myšlenky jsem ale musel brzy zahnat, protože mi začínalo být v kalhotách těsno a mě ještě čekalo několik vyučovacích hodin. Ty jsem z větší části prodřímal. Probrala mě jen obědová pauza, při které jsem opět zašel s dívkou k šatnám. Moc dlouho jsme se ale nelíbali, protože nás vyrušila jedna ze spolužaček, která si tam byla pro oblečení na tělocvik. Já měl místo něj zápas, takže jsem odešel s Ryem ještě před tělocvikem, abychom se na stadionu rozcvičili a připravili na zápas s nějakou školou, jejíž jméno jsem přirozeně zapomněl. Opět všichni koukali, že jsem se objevil. Já to nijak nekomentoval a stejně tak ani Wakamatsu. Jen Satsuki mi celou dobu nadšeně vyprávěla o tom jak se s Tetsuem dívali na film, včetně toho co jí mladík říkal a co na to ona. Já v podstatě jen seděl a myslel na Ryoko. Na Satsukin monolog stejně stačilo jen přikyvovat a občas podotknout: "Aha." Naštěstí brzy začal zápas a já tento rok poprvé hrál už od začátku zápasu, i když to vůbec nebylo třeba. Vyhrávali jsme s přehledem už od první čtvrtiny.
Když byl po půlce zápasu rozdíl větší než pětatřicet bodů, zeptal jsem se trenéra, zda můžu odejít. Ten se na to sice moc netvářil, ale dovolil mi to až po třetí čtvrtině, ve které jsme vedli tolik, že by je nezachránil ani Akashi. Ten čas jsem využil k tomu, abych se zastavil v obchodě s košilemi. Měl jsem jich jen pár a chodit na rande v triku se jí nemuselo líbit. Navíc bylo lepší si je koupit sám, protože jinak by se o to postarala máma, která měla podobně příšerný vkus jako Satsuki. Naštěstí mi nikdy nic růžového nekoupila. Na druhou stranu pyžamo s Mimoni, bych si já v životě nekoupil. Máma se sice obhajovala, že mi jde k pleti, ale to fakt nešlo. Ještě štěstí, že mě v něm Ryoko nemohla nikdy vidět. Nakonec jsem ale pyžamo pustil z hlavy a dal se do vybírání košil. Líbily se mi hned tři. Jedna z nich byla černá, jedna bílá a jedna tmavě modrá. Bohužel jsem vůbec netušil, kterou z nich si mám koupit. Nikdy jsem oblečení neřešil, snad jen barvu dresu, která mi docela vyhovovala. Nakonec jsem se na rozmýšlení vykašlal a koupil si košile všechny. Cítil jsem se u toho sice jak Kise, ale alespoň jsem měl na nějakou chvíli klid a nemusel nic kupovat. S nákupem jsem nakonec přišel domů, pozdravil se s mámou, dal si sprchu a v nové košili se vydal na schůzku s Ryoko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 15. září 2017 v 15:23 | Reagovat

Uzasne

2 Pariah Pariah | Web | 15. září 2017 v 19:49 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama