Trénink dělá mistry 07

14. srpna 2017 v 17:34 | Pariah |  Trénink dělá mistry
Sice jsem to plánovala napsat dřív, ale nějak to nevyšlo... Omluvte chyby, nejsem ve formě, tak snad to nebude moc hrozné, kdyby si někdo něčeho všiml, tak to klidně napište, tohle jsem psala včera v noci, takže...



Zápas tedy pokračoval dál a do konce první čtvrtiny došlo i na další faul, který fialovovlasého mladíka dost naštval. Ve chvíli, kdy se měli na malou pauzu posadit na lavičku, do ní totiž kopnul, až se skoro převrátila. Celá situace jej nejspíš dost štvala.
Dívka však z toho neměla úplně nejlepší pocit. Nachytat Murasakibaru bylo čím dál těžší a udělat to ještě tak, aby si příliš neublížila, znamenalo velké soustředění. Chlapecký basketbal byl navíc o něco živější a drsnější, než ten na jaký byla zvyklá, takže byla dívka po nějaké chvíli pěkně unavená. Aby taky ne. Kvůli své lenosti až tolik netrénovala. Navíc pomalu začala druhá čtvrtina, ve které dostala dívka pěknou ránu do pravé paže. Tentokrát sice neupadla, ale i přes velký adrenalin cítila poměrně nepříjemnou bolest, která jí jasně říkala, že z toho bude velká modřina. Další podobnou ránu schytala do ramena, ale ani to ji nepřimělo přestat. K jejímu překvapení však přestal někdo úplně jiný.
"Já žádám výměnu! Nevím sice, o co tu jde, Murasakibaracchi, ale nechci takto hrát!" prohlásil Kise dost v šoku. Nerad se díval na to, jak někdo někomu ubližuje. Navíc tomu mohl zabránit a taky rozhodně chtěl. I když nepochyboval o tom, že se jeho kamarád z Teiko snaží, v tomhle ohledu rozhodně nebyl dobrý.
"Souhlasím." přidal se tentokrát Fukui a další členové obou týmů souhlasně přikývli. To vlastně dívku dost překvapilo. Zase tak špatně na tom nebyla. Šlo o pár modřin, které jí nějak zvlášť neštvaly.
Následně se ale slova ujal kapitán Kaijo a prohlásil: "Nevím sice, jestli to byla sázka nebo o co šlo, ale kdybychom pokračovali, tak by se mohla Araki-san ošklivě zranit. Na druhou stranu by pak musel přestat hrát i Murasakibara, kterého by to stálo poslední faul." zhodnotil a Mayumi mu musela dát za pravdu. Nakonec by tak či tak vyhrála, což bylo jedině dobře. Murasakibara potřeboval zjistit, jak na tom je, i když to byl poněkud netradiční způsob. Bohužel si nebyla jistá tím, jak to vidí fialovovlasý basketbalista. Tvářil se neskutečně uraženě a vlastně tak nějak divně. Myslela si, že bude zase naštvaný, ale místo toho jen zhodnotil: "Už hrát nechci, nebaví mě to." Tomu se dívka musela v duchu zasmát. Byl jako malé dítě, kterému právě došlo, že prohrálo. Na druhou stranu tak alespoň poznala, že zná své nedostatky.
"V pořádku. Přenechám místo někomu jinému, abys nemusel odcházet." zhodnotila tedy a mile se na něj usmála. I když se taky uměla naštvat a urazit, teď byla spokojená a doufala, že její klid basketbalistu trochu zpacifikuje. "Děkuji za hru, snad si ještě někdy zahrajeme." řekla směrem ke Kaijo. Sice by si klidně ještě zahrála, ale bylo třeba se přes všechen ten nerozum konečně zachovat rozumně. Ostatně tu byla v pozici trenérky, nikoliv hráčky.
"Já si s tebou klidně zahraju, kdybys chtěla." ozval se ochotně černovlasý, docela pohledný mladík z Kaijo. Dívka si sice jeho jméno nepamatovala, ale svým způsobem ji to potěšilo.
"No někdy si klidně můžeme zahrát všichni." prohodila směrem ke všem přítomným a raději se šla posadit na lavičku. Za sebou pak jen uslyšela zašeptání Moryamy, který jí jednou tichou větou vysvětlil, že pozvání myslel jako rande. To však Mayumi spíš pobavilo, než aby to brala vážně. Černovlasý basketbalista totiž rozhodně nebyl její typ. Bylo tedy lepší dělat, že to neslyšela.

Zápas pak pokračoval dál bez problémů a stejně tak i zbytek tréninku. O něco horší to bylo po zápase, po kterém měl každý z hráčů svůj úkol. Okumura sice šel pilovat techniku a stejně tak i další, jen jeden hráč si sednul na lavičku a unaveně se protáhl. Rozhodně nevypadal, že by měl zájem o to, trénovat s dívkou. Vlastně to vypadalo, že se mu nechce trénovat vůbec. Hlavou se mu honila jen jediná věc, která jej stále neskutečně štvala. Prohra. Jak on ji nesnášel.
"Máš rád čokoládu s želatinovými medvídky?" zeptala se tedy tmavovláska, která se posadila vedle Murasakibary. Nechtěla se s ním hádat, navíc ji dost bolela paže, takže bylo na čase zkusit méně násilnou taktiku.
"Hm… To zní dobře. Myslím, že by mi chutnala." odpověděl lehce unaveným hlasem, ale na dívku se ani nepodíval. Za normálních okolností by si dal hned říct, ale ona mu ukázala jeho vlastní neschopnost. To skutečně nesnášel.
"No a co bys řekl na to, kdybychom si ji dali u mě v pokoji a po ní bych ti vysvětlila, co bude obnášet tvůj trénink. Asi jsme to dneska vzali za špatný konec." prohlásila a mile se na něj usmála. Jeho, trochu dětinský postoj do jisté míry chápala.
"Fajn tak já jdu do sprchy." zamumlal fialovovlasý basketbalista a po chvíli se dívce ztratil z dohledu. Vlastně i Mayumi zatoužila po sprše, ale chtěla v téměř prázdné tělocvičně na chvíli zůstat a na malý okamžik si tak užít svou relativní výhru. Když si však uvědomila, že je to taky trochu dětinské, raději se vydala do sprchy. Následně zamířila ke svému pokoji, kde už ji netrpělivě čekal dvoumetrový mladík. Spokojeně tedy otevřela dveře a nechala ho vstoupit. Teprve až poté si uvědomila, že díky jejímu pozdnímu vstávání, její hotelový pokoj připomínal spíš bojiště.
"Doufám, že ti nevadí nepořádek. Ráno jsem nestihla uklidit." zamumlala, zatímco rychle popadla a schovala kalhotky, které zůstaly pohozené na neustlané posteli. Sice se za to trošku styděla, ale mladík na to nic neřekl, takže doufala, že si o ní nebude myslet nic špatného. Raději však z tašky vytáhla jednu z čokolád a podala ji fialovovlasému. Se sladkostmi se obvykle jen nerada loučila, ale jelikož to bylo v rámci tréninku, nic jiného jí nezbývalo.
"Vypadá chutně." okomentoval sladkost basketbalista a okamžitě čokoládu začal rozbalovat. Čekala však dívka něco jiného?
"Já ji mám moc ráda, tak snad bude chutnat i tobě." zhodnotila dívka, a jelikož se mladík tvářil spokojeně, zeptala se: "Znáš hru mikádo?"
"Ne." prohlásil fialovovlasý dlouhán, zatímco si ukusoval čokolády. V tu chvíli se Mayumi musela pousmát. Způsob jakým si ukusoval z tabulky, jí byla tak známá. Její máma jí na to vždycky říkala, že jí čokoládu jako by to byl chleba. Ještě nepotkala člověka, který by to dělal s podobnou chutí jako ona.
"No tahle hra bude podstatou našeho tréninku. Všimla jsem si, že jsi na tom špatně s jemnou motorikou. Jsi zvyklý využívat celé tělo a svoji sílu, protože v tom spočívá tvůj talent. Ale občas jsi na tom hůř s detaily a vším, co je menší. Ostatně i u snídaně jsi měl problém s hůlkami. Díky svému velkému talentu hraješ určitým stylem, který je ale málo účinný proti hráčům jako já. Chci, aby ses naučil vnímat i nepatrné věci." vysvětlila mladíkovi, který se mezitím usadil na její posteli, téměř na to samé místo, kde bylo před malou chvílí dívčino spodní prádlo. Murasakibara si toho evidentně vůbec nevšiml.
"Hm… Ale tvoje hra byla vážně strašná a taky nebezpečná." prohlásil trochu uraženě mladík. Jeho ego nejspíš utrpělo daleko víc, než dívka myslela. Možná proto si musela rýpnout.
"A stejně jsi skoro prohrál." vypadl z ní trošku škodolibě. Nijak zákeřně to však nemyslela, chtěla ho jen trochu pošťouchnout.
"To protože jsem to nebral vážně." vypadlo z něj, přestože byl zcela zřejmé, proč to říká.
"Haha no jasně." zasmála se Mayumi, které jeho chování přišlo docela roztomilé. To, co řekl, bylo sice dětinské, ale dívku bavilo se s ním hádat. Vlastně to nebyla hádka v pravém slova smyslu. Spíš to považovala za určitý typ provokace, který jí byl vcelku blízký. Murasakibara se však jen lehce zamračil a obal od snězené čokolády, který před chvílí snědl, přesnou trefou hodil do koše na druhé straně pokoje.
"Myslím, že je pravá chvíle na to, abych ti vysvětlila, jak se mikádo hraje." zhodnotila Mayumi a raději se začala zabývat skutečným důvodem, proč mladíka pozvala právě sem. Následně vytáhla balíček s dřívky, který jí půjčila recepční a vyndala je z obalu. Po té je rozhodila na stůl a pokračovala ve výkladu: "Hra začíná tak, že se tyhle dřívka rozhodí na stole. Hráči se je postupně snaží sebrat po jednom tak, aby se žádné jiné dřívko, kromě odebíraného nepohnulo. Pokud se pohne, pokračuje protihráč." Mayumi pak mladíkovi ukázala, jak to vypadá v praxi a mohlo se začít hrát. Skutečnost, že má každé dřívko jinou hodnotu, už moc neřešila. Nechtěla ho zatěžovat zbytečnými informacemi. Mladíka by to stejně nezajímalo a dívce se zdálo, že by to na něj bylo příliš mnoho informací najednou. Žádný Einstein to totiž nebyl.




Tak jak myslíte, že to Atsushimu půjde? Znáte vy mikádo? Víte, že slovo mikádo pochází z Japonska, ale hra vznikla v Asii i Evropě, jen s malými odchylkami v pravidlech? Máte rádi stolní hry?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elly - chan Elly - chan | 19. srpna 2017 v 13:07 | Reagovat

Super povídka <3 Těším se na pokračování <3 Jsem zvědavá jak se příběh vyvine :D

2 Pariah Pariah | Web | 21. srpna 2017 v 20:03 | Reagovat

[1]: :-) jsem ráda, že se ti líbí a ono už se to vyvíjí jen se nikdo tolik neprojevil.... příště ale možná projeví... kdo ví :D
Jinak díky za komentík, mám z něj radost ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama