Stačí mi tvých 99% - 16. díl

8. srpna 2017 v 13:41 | Pariah |  Stačí mi tvých 99%
K tomuhle snad ani nevím co dodat... snad jen... přeju příjemné čtení ;)


Když jsem se vrátila do třídy, právě zvonilo, což znamenalo, že nás za chvíli čeká další hodina příšerně nudné angličtiny. Jen při tom pomyšlení jsem se neudržela a unaveně zívla.
"Co že jsi to dělala v noci?" zeptala se dívka rošťáckým hlasem. Teď když za sebou měla zkoušení, tvářila se mnohem sebevědoměji a spokojeněji.
"Nechávala si zdát hezké sny." prohlásila jsem pobaveně, a jelikož jsme mohly pokračovat v anglické konverzaci, tak se dívka otočila mým směrem a se znatelným přízvukem prohlásila: "O nějakém hezkém mladíkovi, viď? Třeba o tom, do kterého jsi zamilovaná."
"Tahle debata si mi vůbec nelíbí." odpověděla jsem. Nechtěla jsem si to přiznat, ale Mayuzumi měl v sobě něco, co mě dost přitahovalo. Možná měla dívka pravdu, že jsem se zamilovala.
"Víš, že tahle hodina je o konverzaci? Musíš odpovědět." přisadila si Sasame a já jen zakroutila hlavou. Jako by na té odpovědi tolik záleželo. Navíc jsem opět musela mluvit pomalu, srozumitelně a v co nejjednodušších větách, aby to dívka pochopila.
"Nepamatuju si své sny." řekla jsem tedy tak pomalu, jak je to bylo možné a potom ještě dodala: "Na druhou stranu myslím, že kdyby to bylo o nějakém přijatelném mladíkovi, nebránila bych se."
"Cože?" ihned se zeptala Sasame a já jí pošeptala japonský překlad, který si nejspíš dívka přála. Viděla jsem jí na očích, že chce řešit kluky. Evidentně z této debaty nebylo úniku.
"A jaký by měl takový mladík být?" dožadovala se další odpovědi kamarádka, zatímco na mě házela štěněčí oči, kterým se rozhodně nedalo odolat.
"Rozhodně by měl být vysoký." zvolila jsem podobná slova, jaké dívka použila ve své otázce, aby mi tak líp rozuměla. Následně jsem si díky tomu vzpomněla na Mayuzumiho. I ten byl na Japonce o něco vyšší. Možná to byl ten důvod, proč se rozhodl hrát basket. "Také by měl být hrdý a odvážný, čestný a po všech stránkách silný." dodala jsem po krátké odmlce.
"Pokračuj." vyzvala mě dívka, která zaujatě poslouchala. Tahle slova nejspíš znala, takže jsem nemusela nic překládat. O tuhle zpověď pravděpodobně stála víc, než jsem si původně myslela.
"Možná taky záhadný, jako někdo koho nemůžeš jen tak zaškatulkovat, protože je na to příliš výjimečný." shrnula jsem a sama uznala, že někdo takový může být skutečně jen ve snu. Nikdy jsem nevěřila ani na lásku na první pohled, ani na osud nebo někoho, kdo je ideální.
"Tomu jsem vůbec nerozuměla." prohlásila Sasame poněkud smutně.
"Chtěla jsem říct, že bych si přála někoho, kdo je tajemný a… já nevím jak to vysvětlit jinak." prohlásila jsem trochu ztraceně. Potom jsem jí větu raději znovu přeložila. Nechtěla se mi vymýšlet jiná.
"Páni. To zní jako rytíř." prohlásila dívka zaujatě. Nejspíš ji napadla nějaká romantika nebo něco hodně šíleného, protože se uculovala jako bych řekla kdoví co. Raději jsem to tedy nechala být a vrátila jí otázku: "O kom bys snila ty?"
"O mladíkovi, který je hezký, alespoň trochu inteligentní a spíš světlovlasý a měl by mít krásný úsměv." zasnila se na chvíli Sasame, což mě přinutilo se lehce pousmát. Vůbec jsem totiž nechápala, proč se jí líbí Akashi, který snad ani netušil, co smích je. Leda že by to kompenzoval svou inteligencí. Naštěstí jsme už nic podobného neřešily a zaměřili se na oblíbenou barvu a podobně nudné věci, které jsme o sobě dávno věděly. Dívka zbožňovala modrou a zelenou, nasnášela technické předměty a ráda chodila plavat nebo do kina. Nejčastěji poslouchala popovou hudbu a nejvíce četla romantické knihy. Bylo to zvláštní, ale vždycky jsem si vybírala kamarádky, které měly naprosto jiné zájmy než já. Zřejmě proto, abychom se doplňovaly.

"Nezašla bys po škole do toho kina?" navrhovala mi vesele dívka hned po pozdravu. Já si ovšem nebyla moc jistá, zda se mi chce. Sasame tím nejspíš myslela nějakou romantickou komedii, na kterou se mi dvakrát nechtělo. Nezbývalo mi tedy než si vybrat mezi samotou nebo nudným filmem s jinak bezvadnou kamarádkou.
"Tak jo." přikývla jsem nejistě a na okamžik zadoufala, že spolužačka vybere cokoliv jiného. "Na co chceš vlastně jít?" zeptala jsem se tedy ze zvědavosti. Při nejhorším jsem tam mohla usnout, což se mi už jednou stalo. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a já tak jen prohlásila, že film nebyl takový, jak jsem si představovala.
"Je to fantasy podobné Avataru… a říkala jsem si, že… třeba tam budou nějací hezcí kluci." obeznámila mě dívka se svým plánem. Ten mi sice přišel poměrně ujetý, ale skutečnost, že nejdeme na romantiku, mě dost potěšila. Mohlo to být daleko horší.
"To zní fajn." prohlásila jsem spokojeně a nachystala si věci do fyziky. Právě totiž zazvonilo na další, pro mě tentokrát zajímavější hodinu.
Učitel přišel do dvou minut a tvářil se vcelku zaraženě. Vypadalo to, že neměl moc dobrou náladu.
"Minulý test dopadl u vaší třídy nejhůř ze všech. Až na dva výsledky jste mě moc nepotěšili." prohlásil a mě v tu chvíli napadlo, že skutečnost, že se mi otázky zdály lehké, mohla být způsobena tím, že jsem je nepochopila. Po těchto slovech se ke mně otočila i Sasame a zatvářila se poměrně smutně. Nejspíš se výsledků docela bála. Já se prozatím jen hluboce nadechla a počkala, dokud učitel nepřečte všechny výsledky.
"Sto procent." začal a většina se tak nějak automaticky podívala na Akashiho. Podle jeho výsledků se to zkrátka dalo čekat. Byl perfektní na japonštinu, tak proč by to nemohla být i fyzika? U něj by mně to vůbec nepřekvapilo, přestože to byl úplně jiný vědní obor. K mému překvapení však třídou zaznělo úplně jiné jméno.
"Slečna Gardenerová." prohlásil učitel a já na něj šokovaně koukala. Ano, fyzika mi šla a dost mě bavila, ale otázky v japonštině mohly být pro mě složitější.
"Devadesát devět procent. Pan Akashi." odpověděl učitel a v tu chvíli se na mladíka začaly upírat snad všechny pohledy ve třídě. Tedy až na mně. Tahle situace mě přinutila k vítěznému úsměvu a neskutečné spokojenosti. Fyzika byla vždycky moje parketa, ale po výsledcích z japonštiny jsem o sobě začala lehce pochybovat. Tohle však moje sebevědomí vrátilo na předchozí hranici a nejspíš by tam i zůstalo, kdybych si nevšimla šokovaných pohledů směřujících i na sebe. Evidentně mě měli ve třídě díky jiným předmětům za hlupáka. To ovšem nic neměnilo na situaci, že jsem se opět lehce zamračila. Těch pohledů na mně bylo nějak moc a já tak raději otevřela sešit a dvakrát jej prolistovala. Na druhou stanu mě těšila skutečnost, že jsem dneska tolik zabodovala. Být nejlepší mělo své pozitivní stránky. Navíc pak učitel přečetl výsledky i ostatních a já byla ráda také za kamarádku, které dle mého názoru nedopadla vůbec zle. To mi taky dokazovala svým neustálým úsměvem všechny následující přestávky.
"Počkáš na mě pár minut? Musím jít za učitelkou japonštiny ohledně svých výsledků. Včera jsem jí to slíbila." poprosila jsem dívku, která se mi zdála poměrně nabuzená. Zato já odcházela při vzpomínce na svůj trapný výsledek jako na popravu. Jediná věc, která mně na tváři vytvořila naprosto klidný výraz, byla fyzika a tedy skutečnost, že každý může být v něčem nejlepší. Tento výraz mi však vydržel jen do chvíle, kdy jsem za rohem uslyšela mluvit Akashiho se svým fyzikářem.
"Dobrý den Watoshi- san, velmi rád bych si napsal opraný test." zaslechla jsem jasnou prosbu. To myslel mladík vážně? Kvůli jednomu jedinému procentu? Vždyť to byla naprostá hloupost. Jeho perfekcionismus pro mě momentálně překročil snesitelnou hranici.
"Vždyť vy máte druhý nejlepší výsledek. Není k tomu přece žádný důvod." prohlásil fyzikář, který byl pravděpodobně tolik v šoku jako já.
"Prosím…" uslyšela jsem hlas, který mu vůbec nebyl podobný. "Pokud nebudu mít sto procent, nebudu moc hrát basketbal." řekl mladík a já koukala snad ještě víc než před tím. Při téhle větě jsem nedokázala nic než šokovaně stát za rohem. Kam se poděla jeho sebejistota a arogance? To mu vůbec nebylo hloupé tohle říkat učiteli?! Copak se ani trochu necítil hloupě?! Byla jsem si téměř jistá, že je to jen proto, aby měl sto procent i on. Taková pitomost. Byl vážně divný.
"Tak dobrá, přijďte zítra po vyučování a já vám dám nový test. Dnes už tady žádný nemám." odpověděl učitel a já si byla jistá, že je to kvůli jeho předchozím výsledkům. Jedno procento by jeho prospěch nemohlo nijak ohrozit. Na druhou stranu mi to přišlo vůči jiným studentům nefér. Těm by to jistě tak v klidu nedovolil. Nejspíš bych mu to nedovolila ani já, ale možná to bylo jen tím, jak moc jsem ho neměla v lásce. Ať už to bylo jakkoliv, neudržela jsem se a jakmile mi vešel do zorného pole, otráveně jsem prohlásila: "Myslela jsem si, že máš aspoň nějakou hrdost. Tohle bych opravdu nedokázala."
"To vskutku ne. Ve tvém případě by se totiž jednalo o mnohem více předmětů." odpověděl a s tím svým povýšeným pohledem si spokojeně odkráčel. Id*ot jeden! Kdyby mně tolik nevytočil, nejspíš bych mu stihla i něco říct, ale byl pryč dřív, než jsem stihla cokoliv říct.




Mmch taky byste Akashimu za poslední větu nejraději vlepili? :D:D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 8. srpna 2017 v 20:50 | Reagovat

Ale, ale pan DOKONALÝ není dneska DOKONALÝ... :D
To se od něj dalo čekat ta poslední věta, ale ten opravný test, bych se mu asi vysmála, bo tohle bych si ani já nedovolila... Ale Akashi je Akashi... :D

2 Pariah Pariah | Web | 8. srpna 2017 v 22:01 | Reagovat

[1]: Akashi to má doma těžké... no ale to zase někdy příště... :D

3 Hentai no Kame Hentai no Kame | 11. srpna 2017 v 19:50 | Reagovat

Akashiho by som za nedostatok empatie a prebytok arogancie skopala do guličky a trénovala s ním pingpong.
Ale...bolo milé, ako musel odhaliť svoju kamennú masku. Poznám také typy, ale na vine sú vždy ich rodičia. Ako aj u Seijuura.

4 Pariah Pariah | Web | 11. srpna 2017 v 21:26 | Reagovat

[3]: Tys to napsala tak dokonale že nemám slov, takže mi nezbývá nic, než souhlasit ;) :-D  :-D

5 Aki Aki | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 13:24 | Reagovat

Mega bomba dielik. Síce ma milo prekvapilo, že Naomi mala lepšie výsledky, ako Akashi,keďže som si myslela, že bude mať 100%, ale jemu uniklo jedno percento.Chce si napísať opravný test tak to musí znamenať len jedinú vec, že musí mať dokonalé výsledky ináč bude mať doma po chlebe. Chudáčik musí to mať doma fakt ťažké, až mi je jeho roška ľúto.

6 Pariah Pariah | Web | 31. srpna 2017 v 15:09 | Reagovat

[5]: No výjimky se občas dějí i Akashimu... ale myslím, že si je zase vybral na hodně dlouho dopředu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama