Jednoduchá biologie - 52

26. srpna 2017 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Je tu další díl, ktarý je tak trošku ze školního prostředí. Úžasný


Bohužel jsem v hodině zjistil, že úkol přece jen byl, což mě stavělo do dost nepříjemné situace. V rychlosti jsem alespoň zadání načmáral do sešitu, aby se neřeklo. Toho si ovšem mladý učitel okamžitě všimnul.
"Vidím, že opět nemáte úkol." zkonstatoval, když zastavil u mojí lavice a mně tak nezbylo nic jiného, než souhlasně přikývnout.
"Potom vás pozvu k tabuli, ať to třídě ukážete a alespoň jednou si je spočítáte." dal mi do ruky modrou fixu a ukázal směrem k tabuli, kam jsem se spolu s učebnicí matematiky vydal. Po té jsem opsal zadání prvního z příkladů a zůstal na něj hledět. Už teď mi bylo jasné, že nic podobného nespočítám ani, kdybych se rozkrájel. Jak jen zněl ten vzoreček pro diskriminant? Marně jsem pátral v paměti. Bohužel jsem minulou hodinu nejspíš prospal, takže se mi nic nevybavilo. Učitel mi tedy vzoreček nadiktoval a spolu s výkladem celý příklad nakonec spočítal. Bohužel se mi nedařilo ani v dalších případech. Jelikož učitel příklad smazal a já vzoreček okamžitě zapomněl, nespočítal jsem ani ten druhý. U třetího jsem pak prohodil znaménka a tak mi vyšla totální kravina a u čtvrtého jsem se ani ke vzorečku nedostal, protože vyžadoval odlogaritmování na které jsem přirozeně zapomněl. Poslední dva taky nedopadly úplně nejlépe, protože vyžadovaly znalosti z předchozího učiva a já tak doufal, že moji práci učitel nijak neohodnotí.
"Vypadá to, že budete potřebovat ještě nějaké příklady na procvičení. Zastavte se u mě po hodině." přikázal mi učitel a já se s lehkým oddechnutím posadil do lavice. Příklady byly dost na nic. Bylo to ale pořád lepší, než dostat F. Učitel se však stále díval na mě a krátce na to řekl: "Bylo by dobré, abyste se alespoň trochu snažil, protože i na E je potřeba něco umět, a pokud nebudete plnit úkoly, tak tu snahu neuvidím."
"Hai." přikývnul jsem a v duchu si vynadal, že jsem si to vážně v nějaké hodině neudělal. Bylo mi jasné, že učitel teď mluví o mém předchozím vysvědčení, které klidně mohlo obsahovat i F.
Hodina naštěstí utekla rychle a já se brzy na skutečnost, že jsem dostal další úkol, zapomněl. Připomněl mi ho až učitel na konci hodiny, když mě vyzval, abych šel za ním. Před třídou mi to dvakrát příjemné nebylo, ale tak zažil jsem už horší věci. Jen jsem doufal, že jsem se moc neztrapnil před Ryoko. Na druhou stranu se mnou jistě nechodila kvůli inteligenci.
V kabinetě si učitel odložil své materiály a zkoumavě si mě prohlédl. Nejspíš ho zajímal nějaký ten projev snahy a zájmu jak říkal v hodině. Snažil jsem se tedy tvářit kajícně, aby si nemyslel, že je mi to úplně fuk. Ve skutečnosti mi byl úkol docela ukradený, ale propadnout bych si opravdu nepřál. Nevím, jestli by pak se mnou Ryoko zůstala a navíc bych to doma pořádně slíznul.
"Víte, že máte mezery ve starším učivu, viďte?" zeptal se mně a odněkud vytáhnul papír s osmi příklady. Nejspíš se jednalo o jeden ze starých testů, protože na něm bylo napsáno: "Skupina B".
"No… já na matiku moc nejsem." prohlásil jsem, což byla vlastně i pravda. Žádný matematik jsem nikdy nebyl.
"Zase tak hrozné to nebude, když jste si po třech příkladech zapamatoval vzoreček pro diskriminant. Jen máte mezery ve starší látce, protože se neučíte. Chtělo by to doučování. Je škoda, že se víc nesnažíte." zkonstatoval a opět si mě prohlížel tím analytický okem přemýšlivého pedagoga.
"No… popřemýšlím o tom. Děkuju." vzal jsem si od něj příklady a vyrazil na oběd. Učitel měl sice pravdu, ale mně se zrovna dvakrát na doučování nechtělo. Bylo Interhigh a já měl novou holku. Na další aktivity nezbýval čas. Jen mi dělalo starosti, že příklady které jsem dostal, sám nikdy nespočítám. Na druhou stranu byl trénink a na něm Satsuki, což se dalo nějak skloubit. S tím jsem se taky vypravil na oběd, najít svou holku.
To se mi po nějaké chvíli povedlo, protože dívka si sedla tak, abych ji viděl. Vzal jsem si tedy oběd a s oslovením: "Ahoj," jsem si k ní přisedl.
"Ahoj." opětovala mi pozdrav s moc hezkým úsměvem. Byla vážně roztomilá. "Co máš vůbec po obědě za předmět?" zeptala se po chvíli ticha a já se musel usmát. Vážně jsem si dobře vybral. Měla nejhezčí obličej ze třídy.
"Mám dílny." vysvětlil jsem jí společně s otázkou: "A co ty?"
"Cvika z chemie." prohlásila dívka a já se vlastně ani nedivil. K biologii asi tak trochu patřila chemie, nebo se to k tomu alespoň hodilo.
"To musí být těžké." odpověděl jsem a zamyslel se nad skutečností, že má volitelné předměty právě ty, ze kterých já vždycky doufal v E.
"Vlastně je to fajn. Dostaneme za úkol udělat nějakou chemickou reakci a až ji provedeme a výsledky napíšeme do protokolu s postupem, tak můžeme odejít." vysvětlila mi Ryoko, ale já si byl téměř jistý, že bych nic podobného nezvládnul. Musela být opravdu chytrá, protože já v chemii skoro ničemu nerozuměl, natož nějaké reakci. O to víc mi ale vadilo, že příklady, které jsem dostal, nedokážu vypočítat. Kise sice taky nebyl žádný myslitel, ale nejspíš by je věděl.
"No i mně dílny docela baví." prohlásil jsem. Bylo to sice hlavně proto, že jsme nemuseli zpracovávat žádné příklady, ale bylo to fuk. Nebylo moc předmětů, ve kterých bych dával pozor.
"To je dobře." podotkla dívka a následně se zeptala: "Mimochodem, jak to dopadlo s naším matikářem?" Tak tohle byla jedna z věcí, o kterých jsem se moc bavit nechtěl. Co se však dalo dělat.
"Dal mi nějaké příklady a pustil mě." prohlásil jsem a opět si vzpomněl na Satsuki a Rya. Ryo sice nebyl na matematiku, ale polovinu z nich spočítat mohl a pokud ne, měl jsem tu Satsuki, která byla možná tak chytrá jako moje Ryoko.
"Pokud bys chtěl, tak ti s nimi ráda pomůžu." nabídla mi dívka a já se cítil jako blbec. Kdybych přiznal, že ani jednomu nerozumím a jsem odkázaný na její pomoc, moc bych nezabodoval. Raději jsem zvolil jinou variantu.
"To je v pohodě. Já to nějak zvládnu." prohlásil jsem silácky.
"Dobře." ukončila dívka rozhovor na toto téma a já se spokojeně usmál. Místo toho abych řešil školu, jsem se zeptal na něco úplně jiného: "Ještě tě otravovaly spolužačky?"
"Ani moc ne, ale myslím, že to ještě přijde." povzdechla si Ryoko a já na chvíli zatoužil všechny slepice prohodit košem. Moje přítelkyně nejspíš nebyla ten typ, který by se svěřoval a já byl vlastně rád. Cítil bych se asi hloupě, kdyby s nimi probírala to, jak líbám, nebo kde se jí dotýkám.
"Pokud budu někde blízko, nic takového jim nedovolím." řekl jsem a políbil ji na tvář. Tohle mi totiž už pěkně chybělo.
"To je sice milé, ale myslím, že když budu dost dlouho neodpovídat, tak je to přestane bavit." zkonstatovala dívka s úsměvem, který říkal, že má radost z mého zájmu. Ten však začínal být mnohem větší, než si právě myslela.
"Mimochodem… už jsi někdy byla na střeše?" zeptal jsem se v naději, že jí nebude vadit, když ji tam vezmu. Bylo to totiž místo s maximálním soukromím. Dívka pouze zavrtěla hlavou, tak jsem jí okamžitě nabídl: "Je tam fajn výhled a taky soukromí. Chceš tam zavést?"
"No proč ne." souhlasila Ryoko a já tedy zanesl prázdné talíře kuchařkám a s dívkou se vydal na střechu. Jelikož bylo docela hezké počasí, spokojeně jsem se rozhlédl po okolí a následně jsem se zvědavě podíval na svou přítelkyni. Netvářila se nějak uchváceně, ale tohle místo jsem vybíral hlavně kvůli soukromí. Právě proto jsem na nic nečekal, přitisknul ji k sobě a dlouze políbil. Ryoko na to nic nenamítala, jen mi dala ruce kolem krku a užívala si polibky. Já ji po nějaké chvíli začal líbat na krku a své ruce směřoval k jejímu zadečku.
"Jsi tak sexy, jako nikdo." zašeptal jsem dívce do ucha a zamyslel se nad tím, zda jí můžu sáhnout na zadek i pod sukní. Sukně školní uniformy totiž nebyla úplně dlouhé a mně to přirozeně dost lákalo. Zatím jsem ale stále zůstával u sahání přes ni.
"Za chvíli začne hodina." připomněla mi dívka a já se lehce zamračil. Byly to nejspíš poslední minuty, kdy jsem ji mohl dneska vidět. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než ji ještě jednou dlouze políbit a pustit. S podotknutím: "Škoda, že ty přestávky nejsou delší," jsem ji vzal opět pouze za ruku a doprovodil ji dolů.
"Musím si pro plášť." řekla Ryoko a já tedy přikývl. Měl jsem ještě pár minut, které jsem chtěl využít k tomu, abych byl s ní. Dívka tedy zamířila do šatny a ze skříňky vytáhla bílý kus látky. Sice jsem si ji v něm neuměl vůbec představit, ale nejspíš to bylo tím, že jsem v laboratoři nikdy nebyl. K mé obrovské radosti si dívka stoupla na špičky a políbila mě. Toho jsem okamžitě využil k delšímu polibku. Najednou se mi vůbec nechtělo ji pouštět, proto jsem ji pevně objal a polibek jí oplatil.
"Musím už jít." odtáhla se ode mě dívka a já byl nucený ji pustit.
"Tak se měj krásně." popřál jsem jí a zamířil do dílen. I když mě to moc netěšilo, mně stejně jako Ryoko za chvíli začínala výuka a já musel jít.
"Ty taky." uslyšel jsem za sebou a usmál jsem se. Bylo vážně super s ní chodit.



Měli jste rádi/máte rádi cvičení z chemie? Přiznávám, že já ty hodiny naprosto nesnášela stejně jako celou chemii. A co matematika? Byli jste na tom líp než Daiki?




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 2. září 2017 v 3:11 | Reagovat

Povedené

2 Pariah Pariah | Web | 2. září 2017 v 19:01 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama