Jednoduchá biologie - 42

17. června 2017 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Taky pro vás chystali přátelé narozeninovou akci? Zkoušeli jste to vy?


Následující dny mi škola a všechno okolo uteklo docela rychle a já se tak spokojeně probudil do soboty. Vlastně mě vzbudil vyzvánějící telefon, takže to tak moc spokojené nebylo. Musím uznat, že jsem byl docela nerad, protože jsem měl vcelku příjemný sen o poměrně vyvinuté brunetce v plavkách, která mě volala do bazénu.
"Spím." zabručel jsem tedy do sluchátka a hovor ukončil v naději, že znova usnu. Byla sobota, na delší spánek jsem měl právo. Mobil se ovšem ozval hned po několika sekundách, což znamenalo, že jsem ho musel vzít.
"Dai-chan!" ozvalo se v něm ihned, aniž bych musel něco říkat. Co se však dalo dělat. Satsuki byla občas dost neodbytná.
"Co chceš?" zeptal jsem se trochu podrážděně po velkém hlasitém zívnutí. Neměl jsem rád podobná buzení a stejně tak brzká vstávání o víkendech.
"Potřebovala bych, abys se mnou zašel na Teiko za trenérem Shiroganem s nějakými papíry. Dlužím mu je." ozvala se a já se vzápětí probudil.
"Sobota! Odpoledne… narozeninová oslava… Nakahara…basketbal…" blesklo mi okamžitě hlavou. Vůbec mě totiž nenapadlo, že už je to dnes. Nejspíš za to mohl úžasný včerejšek a tátův dárek a taky skutečnost, že ráno mi to nijak zvlášť nemyslelo.
"Hm…" zabručel jsem do telefonu. Kdybych totiž nevěděl, o co jde, hned bych odmítnul nebo se o to alespoň pokusil. Satsuki měla bohužel tu vlastnost, že se nenechala tak snadno odbýt. Její vytrvalost jsem sice na jednu stranu docela uznával, ale na tu druhou to byla jedna z věcí, které mi na ní přišly otravné.
"Dai-chan, prosím. Nechce se mi samotné a co když potkám nějakého úchyla?" zeptala se dívka rozhořčeným hlasem, což u mě přivedlo k myšlence, od kdy se z ní stala tak dobrá herečka. Byla sice pravda, že v naší škole byl nějaký dramatický kroužek, ale nic konkrétního jsem o tom nevěděl.
"Třeba Tetsua, co?" neodpustil jsem si poznámku na její účet, při které jsem se musel usmát. Kdyby jí Tetsu řekl, ať se svlékne, nejspíš by to udělala.
"He?! Jak to myslíš?" zeptala se trochu šokovaně a mně došlo, že jsem málem prozradil, kolik toho o jejích plánech vím.
"Ehm… nech to plavat." zamumlal jsem a následně dodal: "Půjdu. Jen mi napiš do zprávy, v kolik a kde se potkáme. Teď budu spát." Po tomto oznámení jsem se podíval se na hodiny. Bylo teprve devět. Měl jsem ještě minimálně hodinu spánku před sebou.

Zbylá hodina, kterou jsem měl pro sebe, mi ale spánek v žádném případě nepřinesla. V hlavě mi neustále vířila myšlenka na Nakaharu a skutečnost, že bych konečně nebyl takový hňup a mohl se alespoň v něčem předvést. Na druhou stranu moje kvality mezi Generací nemusely až tolik vyniknout. Bylo to snad poprvé, co mi nepřišlo od věci, hrát proti normálnímu týmu. Tyto myšlenky ovšem zahnalo moje sebevědomí s tím, že jsem dobrý i tak a také se přidala moje touha po pořádných a rovnocenných soupeřích.
Ještě nějakou chvíli jsem jen tak ležel, než mě napadlo, že bych se možná měl trochu líp obléct než obvykle. Nešlo ani tak o to, že jsem se cítil daleko líp v triku, ale Satsuki vždycky tvrdila, že je Tetsu v košili dokonalý. Košile tedy byla na místě. Taky jsem si říkal, že oholený a s voňavkou bych mohl vypadat líp, ale nakonec jsem se plánoval zpotit při basketu, takže jsem se jen oholil a vysprchoval. Po té jsem začal hledat ve skříni nějakou slušnou košili s krátkým rukávem, která by splňovala moje požadavky. Nakonec jsem z ní vyhrabal jednu úplně novou, kterou mi pravděpodobně koupila máma, a já ji ještě nikdy neměl a pomalu se oblékl. Byl téměř čas na oběd, takže jsem si vzal tříčtvrteční kalhoty a zamířil do jídelny.
"Vy máte něco ve škole?" zeptala se máma hned po příchodu. No jo, košile jsem fakt moc nenosil. Za prvé mi přišlo triko pohodlnější a za druhé se oblékalo rychleji než košile.
"Jsem na půl druhé domluvený se Satsuki, prý jdem za bývalým trenérem na Teiko." přetlumočil jsem jí dívčinu lež a zadíval se na mámu. Měl jsem sice podezření, že o všem ví, ale i kdyby vážně věděla, musel jsem se tvářit tak jako vždycky.
"Tak se pořádně najez." nandala mi polévku a já ji do sebe naházel tak rychle, div se mi nedostala na košili. To by byl na bílém sice problém, ale nic podobného se naštěstí nestalo, tak jsem překvapivě na čas dorazil před náš dům, kde mě dívka vyhlížela.
"Hoj." pozdravil jsem ji krátce, zatímco dívka mě okamžitě chytla za ruku a se slovy: "Ahoj, Dai-chan," si mě odváděla směrem k mé bývalé škole.
"Nemohla bys mi říkat jinak?" zeptal jsem se proto po chvilce. Oslovení -chan, mi sice nijak zvlášť nepřekáželo, ale nechtěl jsem, aby ho používala před Nakaharou. Bylo to neskutečně trapné.
"Nechápu, proč musíš být pořád tak otrávený, Aomine." podotkla dívka a já na to raději nic neříkal. Nechtěl jsem se s ní hádat. Navíc v jejím případě bylo lepší mlčet a raději si dívky moc nevšímat. Prozatím stačilo, že jsem byl Aomine a ne Dai-chan. Tak mi říkala máma, když jsem byl ještě děcko.
"Kde jsi vlastně včera byl? Pokoušela jsem se ti dovolat, ale nebral jsi to." otázala se a já se při vzpomínce na zápas musel pousmát. Vůbec mi nevadilo, že ten předchozí smazala Nakahara. Teď, když jsem měl nové fotky a novou vzpomínku, mě ty staré vůbec netrápily.
"Táta mě vzal na přátelák několika profíků." odpověděl jsem spokojeně. Dívka jen přikývla a dál jsme šli beze slov. Vlastně jsem Satsuki obdivoval za to, že mi dokáže takhle dokonale lhát. Na mě by to bylo pěkně vidět, ale ona se tvářila naprosto klidně, jako bychom vážně šli za Shiroganem.
Dokonce i ve chvíli, kdy jsem se objevil před školní budovou. Z obličeje jí unikl jen lehký úsměv, který bych za normálních okolností vůbec nepovažoval za důležitý. Kdybych o jejím plánu nevěděl, bez pochyb bych věřil všemu, co mi řekla.
"Nepůjdeme nejdřív k tělocvičně?" navrhla mi dívka a já tedy přikývl. Ani nad touhle skutečností bych normálně nepřemýšlel, i když býval Shirogane především v kabinetě. Nad tím jsem se však příliš nezamýšlel. Důležitý pro mě byl nadcházející basket a také Nakahara.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama