Jednoduchá biologie - 39

27. května 2017 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Že by se dneska Aomine konečně odhodlal něco podniknout? No uvidíte... Úžasný


Ráno mě překvapivě vzbudil budík a ne máma, jak tomu bylo téměř vždycky. Já jsem totiž dost často budík vypnul a spal dál. Dneska jsem se ale vzbudil s lehkým pocitem nervozity, který mě usnout nenechal. To se mi moc nestávalo. Nejspíš to bylo tím, že jsem si nebyl jistý, jestli bych měl dívku pozvat nebo ne. Třeba nanuky vůbec nejedla a taky bych musel vymyslet, kam bychom se zmrzlinou šli. Asi jsem nad tím moc přemýšlel, ale jinak to nešlo. Nebylo však nic jednoduššího než za ní přijít a prostě se zeptat, jestli nepůjde. Pomalu jsem se proto vyhrabal z postele a oblékl se do školní uniformy. Jídlo a hygienu jsem zvládnul vcelku rychle a díky tomu jsem po dlouhé době vyrazil včas, vlastně velmi brzy. Byl jsem si tak jistý, že dorazím mnohem dřív než Nakahara, což znamenalo, že jsem jí mohl v klidu pozvat ještě před začátkem výuky. Bohužel mě každou chvíli odvaha nějak opouštěla. I když byla spousta spolužaček pěkně střelených jako Satsuki, nebyl jsem si jistý, zda hnědovláska pozvání na zmrzlinu přijme. Možná jsem měl lepší svaly než Tetsu a sílu než většina kluků ve třídě, ale mohlo jí to stačit? Nebyl důvod, proč by to dělala. Ostatně mě stále možná považovala za pitomce, kterým jsem minimálně podle výsledků byl. Díky těmto myšlenkám se mi chtělo zvát ji čím dál míň, a proto jsem se nakonec do třídy vešel až těsně před zvoněním.

Následující hodinu, jsem výklad jako vždycky téměř ignoroval a pouze jsem se skláněl nad sešitem. V mysli mi ovšem stále vířil nápad, jak dívku nějakým způsobem pozvat, aby to nebylo divné. Bohužel mi o přestávkách nezbylo moc času. Jelikož jsem se vykašlal na všechny domácí úkoly, nezbylo mi nic, než si je půjčit od svého spolužáka.
"Čau Ryo! Máš na dnešek všechny úkoly?" zeptal jsem se hned první přestávku a spolužák je poté okamžitě naskládal na stůl, abych si všechny mohl opsat. I když se mi asi pětkrát omluvil, že to má nevzhledně napsané, nevadilo mi to. Neřešil bych to, ani kdyby měl všechny příklady špatně spočítané nebo cokoliv jiného. Napsat úkol znamenal pro učitele snahu a na E jsem musel předvést alespoň tu. Zbytek přestávek jsem měl tedy o zábavu postaráno a rozhodl jsem se Nakahary zeptat až při obědě. Ani to se mi však nepovedlo, protože po mém příchodu seděla u stolu s několika spolužačkami, což bylo dost na nic. Nezbývalo, než si sednout naproti a vychutnávat si alespoň pohled na její milý obličej, poslouchající, co kamarádky říkají. Já tedy dělal, že poslouchám Rya, který mi vyprávěl o soustředění a pomalu jsem hltal svoji porci. Díky tomu mi nezbylo nic jiného, než na dívku počkat u školy. Trénink jsem jako obvykle vypustil, takže s časem nebyl problém. Bohužel mě opět přepadla ta stejná nervozita jako ráno, která mě nechtěla pustit. Tohle se však musela vyřešit co nejrychleji. Proto jsem na ni vycházející dívku zavolal: "Hej, Nakaharo!"
"Ahoj Aomine-kun, potřebuješ něco?" zeptala se. Nejspíš jsem ji trochu překvapil, protože vypadala docela zaskočeně. Nic dalšího jsem ale nevyzkoumal, protože jsem v tu chvíli naprosto zapomněl, co jsem se jí chtěl zeptat.
"No… nic ne-potřebuju." zakoktal jsem a zhluboka se nadechl, abych mohl pokračovat. "Chci se zeptat, jestli bys někdy nezašla na koupák, když to s basketem nevyšlo." vypravil jsem se sebe a pokusil se o frajerský pohled. I když byl můj záměr pozvat ji na zmrzlinu, dostal jsem ze sebe aspoň něco.
"No… jo jasně." prohlásila dívka, které naštěstí vůbec nedošlo, proč se ptám a mně se dost ulevilo.
"Tak co třeba pozítří?" navrhnul jsem, přestože bych šel nejraději hned a bez ohledu na to, zda by šlo o zmrzlinu nebo o cokoliv jiného.
"No… víš…" začala Nakahara nervózně a já hned věděl, že je něco špatně. Nejspíš nechtěla, tak vymýšlela, co mi říct, abych jí dal pokoj. "Nebyla jsem celé prázdniny doma, tak mám nějaké povinnosti… takže nemůžu." vypadlo z ní nakonec a já jen mlčky přikývl. Co mi taky zbývalo. Nejspíš mě vážně považovala za pitomce, se kterým trávit čas opravdu nechtěla. Problém byl v tom, že mě to vzalo víc, než bych si pomyslel. Bylo mi to příšerně líto a to o nic zásadního nešlo. Asi jsem se fakt zamiloval.
"Chápu." odpověděl jsem tedy a pokusil se svůj skleslý výraz zamaskovat klidným pohledem, který mi moc nešel. "Tak… hezký den, Nakaharo." zamumlal jsem její jméno, kterým jsem ji doteď oslovil jen párkrát a otočil jsem se k odchodu. Bylo mi nanic, což znamenalo, že na plánovanou zmrzlinu jsem se právě pozval sám.
"Hezký den." uslyšel jsem za sebou zašeptání, které mi přišlo dost smutné. Překvapeně jsem se za dívkou otočil, ale ona už mířila domů. Vlastně jsem měl pocit, že skoro běží. Copak jsem něco pokazil? Vždyť to ona odmítla mě. Moc dlouho jsem se tedy nerozhodoval a vyrazil za ní.
"Počkej!" zavolal jsem na hnědovlásku, když jsem byl těsně u ní. Bohužel až pak jsem si uvědomil, že vůbec netuším, co jí chci říct nebo jestli není trapné, se jí takhle vnucovat.
"Jo?" otočila se ke mně, ale stále se moc spokojeně netvářila.
"Já jen... že jsem měl pocit, že tě něco trápí." vypadlo ze mě rychleji, než jsem to stihl promyslet a zadíval jsem se na dívku, ve snaze zjistit co se děje.
"Jdu pozdě." odpověděla dívka, která nejspíš jen nechtěla, abych ji otravoval. Pravděpodobně jsem to opět neodhadl, což asi nebylo poprvé. Tohle už bylo docela trapné a já se lehce zastyděl. Přehnal jsem to.
"Jasně. Tak já raději půjdu." zamumlal jsem a vyběhl opačným směrem. Najednou se mi zdálo, že pořádný běh budu potřebovat a stejně tak i vyčistit si hlavu. Zamířil jsem proto k parku s cílem dnešní frustraci pořádně vybít nebo tam alespoň vychladnout. V parku jsem tak nakonec zůstal až do večera. Rodiče se mě neštěstí na nic neptali, protože přišli chvilku po mně a já šel raději brzy spát, abych všechno co nejrychleji zaspal.


Holt ne všechno vychází podle našich představ... chudák Aomine... Plačící a to myslím, že se na svůj vkus dost snažil.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama