Jednoduchá biologie - 12

26. listopadu 2016 v 10:00 | Pariah |  Jednoduchá biologie
Tak je tu další díl a já doufám, že se bude líbit... Přeju všem příjemné čtení a krásnou sobotu :-)




Jakmile jsem utřel talíře, jejichž utírání jsem dost odfláknul, zamířil jsem za dívkou do obýváku. Jak jsem předpokládal, seděla opět za stolem a znovu studovala mapy. Když si všimla, že jsem přišel, věnovala mi krátký pohled a opět se vrátila ke sledování plánů. Nejraději bych si opět sednul vedle ní, ale protože byl v místnosti její tatík, který si něco četl, nehodlal jsem riskovat a posadil jsem se zády k němu. I když mi bylo jasné, že mě bude každých pět minut kontrolovat pohledem, co se dalo dělat. Jsem si jistý, že ať už bych si sednul kdekoliv, hlídal by mě. Navíc pokud jsem byl k němu zády, znamenalo to, že na můj pohled vidět nemůže a to mi dávalo jistou výhodu.
"Jak vypadá naše zítřejší první zastávka?" zeptal jsem se po chvíli ticha. Ne že by mě to bůhví jak zajímalo, spíš jsem se modlil, aby muž nechtěl jít s námi.
"Chtěla bych se jít zítra ráno podívat na všechna vhodná místa, ať víme, co nás čeká." zvedla ke mně hlavu. To mě docela překvapilo. Myslel jsem, že se prostě sebereme a vyrazím už s cílem něco udělat na první zastávce. Neměl jsem nic proti procházkám, ale za díváním jsme asi nepřijeli. Navíc já jsem stále netušil, co přesně se ode mě očekává.
"Myslel jsem, že zítra už zkusíme něco… no… že budeme pracovat." odpověděl jsem trochu koktavě. Jelikož mi vůbec nebylo jasné, co přesně budeme dělat, netušil jsem, jak to vyjádřit.
"To budeme, ale až po obědě. Nechci sebou vláčet všechny věci, když ani nevíme, kam jdeme, nebo jestli je to dobré místo." prozradila mi dívka.
"Myslel jsem, že nás tvůj táta vezme na nějaká místa, co zná." odpověděl jsem tedy ve snaze zjistit, zda hrozí nějaká procházka i s mužem, případně nás hodlá doprovázet celou dobu. Reakce Nakahary mě však utvrdila v tom, že nic takového v plánu nejspíš nebylo. "Byl jsi tu vůbec někdy, tati?" zeptala otce a já se lehce usmál. Když však muž odvětil: "Ne, ale klidně s vámi půjdu," zděšením jsem na chvíli zapomněl dýchat. Takhle mu nahrát na smeč!? Copak mi před tím nemohlo dojít, že ptát se podobně hloupým způsobem nebude proti všímavému čtyřicátníkovi ta nejvhodnější varianta? Kdybych se neptal vůbec, nejspíš by ho to ani nenapadlo. Taková pitomost. Rozhodně jsem však nebyl v situaci, kdy bych mohl jednoduše prohlásit, že s jeho přítomností nesouhlasím. Nezbývalo než jen tiše sedět a doufat, že si to rozmyslí.
"Myslím, že to nebude nutné, tati. Věci si určitě zvládneme odnést sami a zítra stejně musíš vařit." prohlásila Nakahara a já měl sto chutí ji obejmout. Nejen že to znamenalo, že s námi muž chodit nebude, ale taky možnost si dívku podle libosti prohlížet bez jeho dozoru. Ještě, že jsem seděl zády k muži. Moje radost, ve chvíli, kdy muž prohlásil: "Dobře," musela být totiž dost znatelná. Zároveň jsem si ale vzpomněl na zmínce o tom, že vyrazíme ráno.
"V kolik přesně chceš ráno vyrazit?" zeptal jsem se pro upřesnění. Vždycky jsem si rád pospal a o prázdninách to platilo dvojnásob. I když mi to její přítomnost kompenzovala, nebylo by na škodu, přesvědčit ji na nějakou rozumnou hodinu.
"No po snídani, která bude…" odpověděla dívka a opět se podívala na svého otce. Ten mou otázku doplnil odpovědí společně s otázkou: "V osm a oběd v jednu, může být?"
"Myslím, že ano." přikývla hnědovláska a podívala se na mě. Copak jsem mohl něco namítat proti mužovu rozhodnutí? Jelikož mi začal zvonit mobil, zmohl jsem se pouze na přikývnutí a podíval se na displej. Volala máma, které jsem zapomněl zavolat, až budu na místě, což znamenalo, že tohle zvednout musím.
"Máma." zamumlal jsem na vysvětlení a zamířil jsem s mobilem do kuchyně. Bylo lepší nechat se seřvat beze svědků.
"Ahoj." začal jsem trochu kajícněji, ve snaze ji ještě víc nenaštvat. Ne že by hrozilo, že si pro mě přijede, ale jsem si jistý, že až bych přijel, dostal bych další trest, který by táta nejspíš žehlit nechtěl. Co se týkalo pravidelného volání, tak s mámou souhlasil.
"Já čekám vysvětlení Daiki." promluvila dost naštvaně, což jsem v podstatě čekal. Měla ráda dokonalý přehled a kontrolu nad vším co jsem dělal, čehož se jí dost často nedostávalo.
"Zapomněl jsem." prohlásil jsem omluvně a nakonec ještě dodal: "Promiň."
"A to mi má jako omluva stačit?" nenechala se odbýt. Já bohužel netušil, co jí mám slíbit nebo říct, aby se ještě víc nerozzlobila. Vysoukal jsem tedy za sebe další kajícné: "Mrzí mě to," a čekal, co na to poví máma.
"Co koláče? Nabídls spolužačce? Doufám, že jsi je nesnědl všechny sám." zeptala se žena o něco klidněji, výčitka v jejím hlase byla ovšem stále znatelná.
"Jasně. Říkala, že jsou výborné." zalhal jsem, což byla jediná možnost, jak zamaskovat, že i na ně jsem zapomněl. V jejím případě byla totiž jedna malá lež mnohem lepší než pravda.
"To jsem ráda. Doufám, že se chováš slušně." prohlásila máma a já se hluboce nadechnul. Pravdou je, že mi moc lhaní nešlo, ale protože jsem se jí nemusel dívat do očí věta: "To víš, že jsem slušný," mi vyletěla z úst skoro sama. To předchozím prohlášení mi máma pouze připomněla, abych nezapomněl čistit zuby, pomáhal Nakahaře a stále se choval slušně, s čímž zavěsila a já se mohl opět vrátit do obýváku.
Když jsem se objevil ve dveřích, její táta se moc nadšeně netvářil. Vlastně mám pocit, že si mě dost naštvaně měřil. Já však raději uhnul pohledem a posadil se opět zády k němu. Bylo mi jasné, že buď poslouchal můj rozhovor s mámou, nebo jsem z místnosti odešel příliš rychle. O další nepříjemnosti, jsem však nestál.
Dívka však ke mně otočila mapy ve snaze ukázat mi naše zítřejší plány i na mapách. Ne, že by hrozilo, že si cesty zapamatuju všechny, ale doufal jsem, že alespoň u jedné se mi to povede. Když je následně sklidila, zamířil jsem nahoru s úmyslem lehnout si na postel a přečíst si nějaký z koupených časopisů. Ty mi přece jen přišly zajímavější než Nakahařiny mapy. Vytáhnul jsem proto jeden z batohu a otevřel na první straně s posledními výsledky NBA. Čím vice jsem však četl o novinkách, tím víc mě začínala svědit ruka. Tolik jsem toužil po tom chytit míč a pořádně si zahrát s někým kdo za to stojí. Tetsuya s Kagamim však byli příliš daleko a stejně tak i Midorima, jehož příchod by stejně závisel na nějakém divném horoskopu. Další možností pak byl Kise, který kvůli focení nemíval tolik času. Já se však se svým týmem obvykle nehodlal smířit. Možná proto jsem nechodil na tréninky. Potřeboval jsem pořádnou výzvu a ne Wakamatsa, který byl stále s něčím nespokojený i když se jeho schopnosti s mými nedaly srovnávat. Nezbývalo mi tedy než zavřít oči a představit si takový ideální zápas. Nejspíš by to byl proti Kagamimu a vlastně by to mohlo být nejlépe jeden na jednoho. Nebo klidně i dva na jednoho. Vsadím se, že bez Tetsua bych ho porazil až příliš snadno. Docela by mě zajímalo, co asi ti dva dělali. Možná měli taky trénink a nejspíš se jako minule stavovali v lázních. Ne že bych měl lázně nějak rád, ale vidět pár holek v ručníku nebylo na škodu. Kdo ví, zda si ještě někdo kromě mě všimnul té dírky, která oddělovala pánskou část s tou dámskou. Na tohle jsem však ostatní raději nikdy neupozorňoval, protože Wakamatsu by mě nenechal se podívat, aby to později mohl udělat sám a Imayoshi by mi to zakázal pod výhružkou, že to poví Satsuki, která by byla schopná ji něčím zacpat. Bylo tedy vhodnější do těch lázní chodit sám, nejlépe ve chvíli kdy tam míří skupina holek, což se mi zatím moc nepovedlo, navíc bez svého týmu to bylo dost obtížné.
Podobné myšlenky jsem však musel za nějakou chvíli zahnat, protože jsem uslyšel těžké kroky mířící mým směrem. Okamžitě jsem tedy nalistoval další stránku časopisu a tvářil se, že čtu. Nebyl to totiž nikdo jiný, než tatík Naklahary, který se pravděpodobně rozhodnul jít spát. Díky tomu jsem si také uvědomil, že je něco kolem půl jedenácté. Překvapilo mě to. Kdo by si pomyslel, že mě myšlenka na basket a nahaté holky zabaví na tak dlouho? Muž se však zatvářil, že ho moje světlo ruší, proto jsem raději časopis odložil a zhasnul.
To ovšem neměnilo nic na tom, že jsem se vrátil k nahatým holkám. Teď když bylo zhasnuto, jsem si nemusel dávat pozor na to, jak se tvářím a mohl jsem si představovat cokoliv. Vlastně musím uznat, že se mi představa dámských lázní se spoustou nahatých sexy holek poměrně zamlouvala. I když musím uznat, že mně by stačily klidně jen tři. Jedna by ležela nahá na břehu, druhá by byla ponořená po pas ve vodě a poslední by seděla na okraji a ponořené měla jen nohy.
Takhle bych přemýšlel ještě déle, kdyby mě nevyrušilo mužovo pravidelné a poměrně hlasité chrápaní, které mě přinutilo zamyslet se nad tím, že i já bych měl jít spát. To se však při momentálních myšlenkách dost dobře nedalo a stejně tak ani za mužova chrápání. I když působil jako intelektuál, chrápal jako dřevorubec. Přehodil jsem si tedy peřinu přes hlavu a zavřel oči. Díky horku, které mi po několika minutách začalo být, mě však předešlé myšlenky opět dostihly. Zkusil jsem tedy opačnou variantu a to nezakrýt se vůbec. To bylo vcelku snesitelnější, bohužel jsem tak dokonale slyšel hlasité chrápání, které mi můj budoucí spánek moc neumožňovalo. Sundal jsem si proto triko a opět se celý zakryl. Takto jsem sice vydržel déle, bohužel měl tento proces stejný výsledek, jako bych si triko vůbec nesundal. Nezbývalo tedy než se jít projít ven a pokusit se trochu zchladit, případně jakýmkoliv způsobem unavit.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 11:20 | Reagovat

Bomba dielik, skvelý, úžasný. Som preveľmi zvedavá čo sa zajtra stane ,keďže idú obidvaja bez dozoru ku tokom. Okrem ako normálka , že Daiki bude mať hlavu plnú nahatých báb. :-D
Má veľmi dobrú predstavu a jedna nahatá mu nestačí, ale on ich musí mať rovno tri. :-D Len či by ich aj naraz zvládol žrebec jeden. :-D
Bóžinku ja tak žerem KnB ,že si asi nakoniec aj niečo objednám. Za chvíľku mám dopozeranú tretiu sériu, ak ma skoro zase neklepne. Nestáva sa mi aby som mala pri pozeraní anime malé infarktové stavy, ako keď hrajú zápasy. ;-)

2 Pariah Pariah | Web | 26. listopadu 2016 v 14:17 | Reagovat

[1]: Hihi jsem moc ráda, že se ti tak moc povídka líbí. No Daiki je proste mladý prasák a co se týká nahatých bab tak by jich zvládl spoustu... se svojí výdrží a rychlostí... jen si nejsem jistá, zda by dotyčné takovou rychlost ocenily... :-D :-D

Jinak jsem moc ráda, že se ti KnB tolik líbí. Co tvá oblébená/oblíbené postavy? A neoblíbené? A co nejlepší zápasy/ týmy?  

Každopádně moc děkuji za komentář mám z něj obrovskou radost :)

3 Hanka Hanka | Web | 27. listopadu 2016 v 12:49 | Reagovat

Pecka, je to perfektní a úžasný, hihihi....

4 Pariah Pariah | Web | 27. listopadu 2016 v 13:06 | Reagovat

[3]: Moc děkuji :-) Těsí mě, že se ti to líbí :)

5 Aki Aki | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 14:54 | Reagovat

[2]: Takže ho mám dopozerané. Bomba anime už sa neviem dočkať filmov, kedy si ich pozriem. Škoda, že vychádzajú až na budúci rok. :-(
Moje obľúbené postavy: Kuroko-Chihiro,Akashi,Aomine,Kagami, Kise,Shintarou,Takao,Himuro,Izuki.
Asi najzábavnejší je Sakurai Ryou s tým svojím sumimasei. Keď sa ospravedlňuje za všetko. :-D
Neobľúbené postavy sú Murasakibara   Atsushi,Hanamiya,a Haizaki.
Best zápasy boli hlavne Seirin proti Touou. Ale aj Seirin vs Rakuzan. Ešte to aj naťahovali a ja som skoro umrela nedočkavosťou , ako to nakoniec celé skončí. No chápem, dôvody prečo to robili.Aj ostatné, ktoré Seirin odohral proti zázračnej generácií boli super.
Milujem eding kde vystupuje malý Kurocchi, tam je taký ňuňózný a chutnučký. :-D
Ja si fakt u teba poviedku na KnB objednám, ale viac ti napíšem na skype. :-D

6 Pariah Pariah | Web | 28. listopadu 2016 v 19:17 | Reagovat

Jsem moc ráda, že nejsem jediná, kdo má moc rád Chihira <3 jupíííí a ještě navíc je na prvním místě. Postavy jsou zajímavé nečekala bych na prvním míste Chihira a Kuroka :D:D
Rya mám taky moc ráda, je takové zlatíčko <3 v naší povídce se určo objeví, ale později :-)

PS: těším se na ten skype :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama