Prosinec 2013

V jiné dimenzi 06

26. prosince 2013 v 20:56 | Pariah |  V jiné dimenzi
Když se vrátila ke svému pacientovi, byl při vědomí a ze všech sil se snažil skrýt bolest. Tvář měl jako vždy klidnou, zatímco jeho jedna ruka křečovitě svírala prostěradlo. Druhá se držela rány, ze které vytěkala krev. Na čele měl kapičky potu a jeho dech se zrychlil.
"Budu se snažit udělat to rychle." pokusila se ho uklidnit útěchou, kterou ani sama nepovažovala za reálnou a chytila tmavovlasého za třesoucí se ruku, aby mu ji odsunula a mohla se tak dostat k ráně.

V jiné dimenzi 05

25. prosince 2013 v 21:34 | Pariah |  V jiné dimenzi
"Jak to myslíš?" vyděsila se dívka hledajíc tu nejvhodnější výmluvu. Co kdyby se do pokoje chtěla podívat a našla v její posteli polonahého Madaru spolu se spoustou obvazů od krve?
"Slyšela jsem v pokoji hlasy. Tak mě napadlo, jestli sis někoho nepozvala?"
"Nóóóó… To byl jenom film." vysvětlila rozpačitě dívka a raději utíkala dolů do kuchyně. Lhát moc neuměla. Navíc zvažovala, zda něco přichystat i Madarovi.

V jiné dimenzi 04

22. prosince 2013 v 22:43 | Pariah |  V jiné dimenzi
"Budu křičet." pohrozila mu Akio tichým, stále ještě překvapeným hlasem. Z jakého důvodu ji teď držel? Nechápala to. Řekla něco špatně?
"Klidně můžeš. Budu s tím počítat." odbyl ji s ledovým klidem. Byl si jistý, že i se svým zraněním je schopný jakéhokoliv dalšího boje jak proti ní tak proti ostatním.
"Co se mnou chcete udělat? Proč jste…"

V jiné dimenzi 03

18. prosince 2013 v 13:17 | Pariah |  V jiné dimenzi
Dokázala to. Dokonale zahladila stopy, tak že by nikdo v domě nezvaného nájemníka nečekal. Vyhodila špinavé oblečení do pytle, který i přes obrovský strach ještě v noci vyhodila a matčinu lékárničku vrátila na své místo. Nakonec všechny kapičky krve utřela a šla si lehnout. Kam ale? Spát na stejném místě jako on se jí dvakrát nechtělo. Rozhodně mu nevěřila. To u ní nemohl skončit někdo míň děsivý?
Byly asi dvě ráno a dívka si lehla na gauč v přízemí a přes hlavu si natáhla učebnici chemie. Jen tak mohla matce bez větších otázek rozumně vysvětlit, proč nespí ve svém pokoji.

Paní Uchihová 04 - Šance na únik

16. prosince 2013 v 15:50 | Pariah |  Paní Uchihová
Podlehla mu. Vyhrál, dostal to, proč přišel. Mohl být spokojený, ale z nepochopitelného důvodu cítil neklid. Vybral si správně? Domyslel svůj plán až do konce a zvážil všechna pro a proti? Přestože se mu všechno co se stalo, velice líbilo, věděl, že je mu v podstatě ukradená. Cenu by pro něj měla až s dítětem. Její zamilovanosti nerozuměl, připadala mu pošetilá a bláznivá stejně jako ona. Pomalu otevřela oči a rozhlížela se kolem sebe. Nebyl to sen. Ležela nahá ve své posteli a nebyla sama. Sasuke se zrovna oblékal. Začínalo svítat. Byl čas vrátit se ke svému týmu. Věděl, že by nebylo dobré, aby jej někdo spatřil, jak odchází z domu Yamanakových v takovou hodinu.

V jiné dimenzi 02

15. prosince 2013 v 22:20 | Pariah |  V jiné dimenzi

Proběhla tedy pokojem do máminy pracovny a zvažovala, zda to vzdát. Neměla na to někoho zašít, ale nemusela to dělat. Nezavázala se Hippokratovou přísahou. Mohla ale dcera lékařky zklamat? Vzala tedy brašnu s dezinfekcí a rozběhla se zpátky k raněnému.

V jiné dimenzi 01

14. prosince 2013 v 20:35 | Pariah |  V jiné dimenzi
Byl jeden z těch deštivých, chladných večerů v půli listopadu. Dny se stávaly kratšími, takže nebylo divu, že mladá dívka se vracela domů za tmy. Na zádech měla školní batoh a třásla se zimou. Protože ráno zaspala, oblékání trochu zanedbala. Matka jí sice říkala, že příliš lehké oblečení může způsobit nejrůznější nemoci, ale dívka ji poslouchala jen tak napůl. Měla spoustu starostí se studiem a známkami. Chtěla na dobrou školu… vlastně její rodiče chtěli a jí to bylo jedno… doktor nebo zedník… peněz měli i tak hodně. Ani jeden z nich teď ovšem nebyl doma.

Povídky na přání - info

14. prosince 2013 v 19:34 | Pariah |  Povídky na přání
Vlastně to chci nejprve jenom tak zkusit... jestli to má cenu... (třeba taky zjistím že ne) :D

Chtěla jsem napsat něco o co by měli moji čtenáři zájem. Většinou na mnoha blozích vidím povídky na přání a říkala jsem si jaké to asi je psát něco co mi někdo nadiktuje? Upřímně neumím psát když mi někdo zadá přesné instrukce, musím mít hlavní slovo (a to u mě platí i v životě :D), jsem generál. Ale někdy je dobré udělat kompromis...Takže teď konečně od obkecu k tomu hlavnímu :)

Povídky na přání chci udělat jinak než u většiny blogů. Nemám ráda když se něco opakuje. A proč to nezkusit i jinak? Proto svá přání pište do komentářů takto:

Recenze povídek na přání

14. prosince 2013 v 18:54 | Pariah |  Povídky na přání
Tady budu postupně psát recenze povídek na přání nebo povídek, na které mi někdo dá více než inspiraci...

Zvrhlá - 18

10. prosince 2013 v 10:22 | Pariah |  Zvrhlá

Dívka se oblékla a vyrazila ke svému prvnímu zákazníkovi. Seděl tiše u nejvzdálenějšího místa zády k ní a vypadalo to, že čeká celkem dlouho. Bubnoval prsty do stolu a dívka si jen v duchu představila, jak se asi tváří. V místnosti bylo plno, takže byl zřejmě netrpělivý. Nezbylo jí tedy nic jiného než nahodit milý úsměv a doufat, že nebude křičet ani nic podobného.