Vyděděnec - 48 Rozhodování

16. července 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Airi ležela v posteli a přemýšlela. Sem tam pohladila zatím ploché břicho a snažila se přijít na nejvhodnější řešení. Co pro ně bude nejlepší? Co může pro své dítě udělat? Dokáže vůbec vychovávat dítě? Měla pocit, že se sama nepostará ani o sebe natož o někoho dalšího. Kdyby tu nebyl Itachi, byla by dávno mrtvá. Cítila se naprosto bezmocná. Věděla však, že zůstávat v Akatsuki by nejspíš nebylo to nejvhodnější rozhodnutí, zároveň se ale bála vracet. Jak bude asi reagovat její otec a Hokage? A co Kakashi? Má mu něco takového říkat? Co když to malé začnou všichni nenávidět jako ji?

A co členové Akatsuki? Když prohlásí za otce Itachiho, dojede na to právě Itachi. Díky jejich předchozím špatným vztahům si část si bude myslet, že ji přinutil a zbytek se toho bude snažit využít. Nebála se ani tolik o sebe jako o svoje miminko. Postupem času si na skutečnost, že je těhotná zvykla. Jak vlastně mohla přemýšlet nad svou i jeho smrtí?
Najednou někdo zaklepal na dveře.
"Dále." odpověděla. Byl to Itachi. "Jsi tu nějak brzy. Je teprve půl šesté." podívala se na malé hodiny na stěně.
"Je lepší, když nás nikdo neuvidí. Navíc jsem myslel, že jsi už rozhodnutá." zadíval se na dívku. Teď se mu zdála mnohem klidnější a vyrovnanější.
"Ano jsem." potvrdila mu jeho teorii Airi. Najednou se začala bát. Co s ní teď bude? Co teď bude s oběma? Až zas tak jistá si nebyla.
"Já vím, máš strach. Vidím ti to na očích, ale tím že ses rozhodla chránit to maličké, jsi udělala správnou věc." snažil se ji povzbudit. Na jejím místě by se bál taky. Za tohle ji obdivoval.
"Chci pro něj jen to nejlepší." oznámila pevně. Ani sama nevěděla proč, ale věřila, že právě její miminko bude lepší než ona. Kvůli němu byla ochotna vzdát se všeho, dokonce i pomsty.
"To je dobře. Jak mu tedy pomůžeš? Chceš tu zůstat?" zeptal se. Najednou zapochyboval a vhodnosti svého návrhu. Nenabídl jí příliš? Dokázal by vychovávat dítě? Zvládl by ho ochránit?
"Nejraději bych utekla daleko od všech." přiznala.
"To by chtěl každý, ale Akatsuki by tě našli a pak bys nikoho neochránila." varoval ji. Hloupostí už udělala dost.
"Uvědomuju si to. Proto… Já…já…" nervózně mačkala deku, kterou byla přikrytá. "Já se vrátím se do Listové." vypadlo z ní nakonec. Měla strach, co jí na to odpoví.
"Dobře." přikývl spokojeně. Právě z něj spadl velký kámen. "Alespoň nemusím…" zarazil se. Tohle říkat nechtěl. Nechtěl, aby věděla, že má trochu jiné plány.
"Nemusíš se starat o cizího bast*rda?" skočila mu do řeči. Opět jí bylo do pláče. Co vlastně čekala? Začínala litovat, že Kakashiho vůbec potkala. Kdyby si nepotřebovala pročistit hlavu, nikdy by se nestřetli.
"Uklidni se. Alespoň nemusím měnit svůj plán. Airi, jestli to děláš kvůli mně, tak nemusíš. O to malé bych se postaral, i kdyby bylo Deidarovo. Žádné dítě si nezaslouží trpět." připomenul. Nechtěl, aby se rozhodovala odejít jen kvůli němu.
"Promiň. Já si tvoji nabídku vůbec nezasloužím. Itachi, řekni si o cokoliv a já to udělám." nabídla mu. Způsob jakým se jí teď snažil pomáhat, byl tak velkorysý, až ji to dojímalo.
"Kdy chceš odejít?" ptal se, aniž by si o něco říkal.
"Budu tu tak dlouho, dokud aspoň trochu nezpomalím jed ve tvém těle. Minimálně dva týdny." vysvětlila mu svůj plán.
"To už bude pozdě. Musíš odejít dřív. Pozítří?" navrhl. "Není vhodné tak dlouho čekat. Někdo by si mohl všimnout další rostoucí chakry. Navíc jsi bledá jak stěna, což je u tebe neobvyklé." vysvětloval jí. Chakru uměl vycítit jako jeden z mála, ale nebyl jediný. Bylo pozoruhodné, kolik věcí uměl.
"Dobře, ale chci…chci tě o něco poprosit." zadívala se na něj. Uvědomovala si, že se takto spolu baví nejspíš naposledy. I když jí to docházelo až teď, chránil ji jako přítel.
"Mluv." vybídl ji.
"Mohl bys mě obejmout? Já vím, že to zní dětinsky, ale potřebuju cítit, že v tom nejsem sama. Potřebuju přítele, jako jsi ty." zadívala se mu do očí. Nic nenamítal, přestože si nijak přátelský nepřipadal. Okamžitě k ní přisedl na postel a pevně ji objal.
"Kvůli mně mít výčitky nemusíš, mé dny jsou i tak sečteny, jednalas tak, jak jsi to cítila." šeptal ke třesoucí se dívce, zatímco ji objímal.
"Cože? Jak sečteny?" vytřeštila oči.
"To je jedno, dozvíš se to, až přijde čas. A co chceš v Listové dělat? Co Kakashi? Povíš mu to?" snažil se co nejrychleji změnit téma. O tom, že chce bojovat se Sasukem, vědět nemusela. Nechtěl ji ničím dalším zatěžovat, už tak toho bylo na mladou kunoichi víc než dost.
"Kakashimu nic říkat nebudu. Nechci, aby z toho měl problémy, nechci mu pokazit jeho dobrou pověst, nechci mu ublížit ještě víc, než jsem ublížila." vysvětlila.
"Jenže dítě, je záležitost obou, rozmysli si to dobře. Nezáleží na tom, co jste si udělali, tady nejde o vás." upozornil mladou dívku tmavovlasý ninja.
"Itachi…" zavřela oči a zabořila svoji tvář to jeho hrudi. Mohla mít vůbec takové štěstí a potkat tak úžasnou osobu?
"A ještě něco. Poslední věc. Zapomeň na pomstu, žít pro něco takového přináší jen utrpení, bolest a ještě větší chuť a touhu po pomstě. Žij pro své dítě." s těmi slovy ji pustil a odešel.
"Nikdy na tebe nezapomenu, příteli." rozloučila se. Teď byl čas, aby všechno zvládla sama.
Vstala z postele, rozhodnutá jít do laboratoře a pomoct Itachimu alespoň minimálně. Bohužel se jí udělalo špatně a nakonec skončila stejně jako včera. Na záchodě. Tato nevolnost naštěstí trvala jenom ráno, a proto se Airi mohla věnovat přípravě léků. Za ty dva dny něco sice vymyslela, ale nebyla to ani polovina toho, co měla v plánu. Jed se sice mohl šířit pomaleji a bezbolestně, ale stále se šířil. Nedalo se však nic dělat, musela se vydat na cestu, jak slíbila Itachimu.
--- --- ---
Stmívalo se. Právě v tu chvíli Airi definitivně opouštěla sídlo Akatsuki. Měla s sebou jen malý batoh s mastmi, nějaké léky, pár kunaiů a něco málo ze svých vyrobených jedů k vlastní ochraně. Věděla, že až překročí brány Listové, všechny jí zabaví. Potřebovala však jistotu, že se k nim dostane. Jenom doufala, že jí Hokage pomůže a přijme zpátky. Co by si pak s dítětem počala? Poté jí na mysl přišel opět Itachi. Uvědomovala si, že je to jediný člověk, kterého měla za tu dlouhou dobu ráda. Doufala, že v Listové nějakého takového potká.
Cesta byla dlouhá, trvalo skoro jeden den, než se Airi dostala před les, za kterým se tyčily pevné brány Listové a sídlo Hokage. K branám ale nedošla, před ní se totiž objevila známá osoba.
Koho to Airi potkala? A odpustí jí Hokage?
Tak doufám, že vás moc nenaštvalo, to co chce udělat Itachi. Ale on je prostě moc dobrý na to, aby se bál o svůj život… Jinak upozorňuju, že nic není takové, jak se zdá být, tak se těšte a nebojte… (jsem zlá a ještě zlejší)
PS: Itachi je úžasný, ale už proto mu nepřeju cizí dítě… (zas tak zlá nejsem)
další díl: Tatínek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama