Vyděděnec - 47 Chyba

14. července 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Překvapeně zírala na obsahy všech zkoumaných vzorků. Alkohol, který pila byl naprosto v pořádku? Žádná závada v něm nebyla? Jediná věc, kterou zjistila, byl fakt, že tak silné saké hned tak nenajde.

To přece nebylo možné! Okamžitě zapnula Byakugan. On jediný viděl všechno. V čem je teda chyba? Jak to, že jí bylo tak špatně? Je přece medik, s takovými problémy by si měla poradit levou zadní. Její hlava začala vymýšlet nejrůznější diagnózy, dokud nenašla tu nejjednodušší. Začínalo jí pomalu docházet, kde je chyba… Musela si zakrýt rukou pusu, aby nevykřikla.
"Já… jsem… těhotná?!" ptala se sama sebe. Dítě? Kakashiho dítě. Tak tohle bylo přes čáru. Mohlo se to ještě víc pokazit? Být těhotná zůstávat ve zločinecké organizaci, kde jde stále o život, bylo nemožné. Nemůže zabíjet a za pár měsíců si jen tak porodit. Poprvé se začala bát o někoho jiného než o sebe. Tohle bylo horší. Navíc ten včerejší alkohol taky nebyla nejvhodnější volba. Strach, který pociťovala, byl jiný než ten, který měla o sebe. Se svojí smrtí byla smířená kdykoliv, ale smrt dítěte? Stálo před ní něco, co vyřešit nedokázala. Sedla si do kouta laboratoře, objala kolena, zavřela oči a začala si v duchu přehrávat říkanku, kterou ji naučila teta, když jí bylo špatně. Bohužel to nějak nepomáhalo. Očekávaný klid nepřicházel. Věděla, že takhle to dál nepůjde. S nastalou situací bude muset rychle něco udělat. Za pár dnů by si toho mohli všinout ostatní. Co má tedy udělat? Vůbec nedokázala rozumně přemýšlet. Stále jí v hlavě hlodala jediná myšlenka: dítě, mimino, maličké… Zatracený Kakashi! Kdyby tehdy nepodlehla shinobiho kouzlu, nic podobného by řešit nemusela. To se vážně nechala zbouchnout tak snadno? Samozřejmě, vždyť na podobné následky nikdy nemyslela. Teď už bylo pozdě na výčitky. Bylo třeba jednat. Navíc žít s představou, že zabila své dítě, by nedokázala. To se raději zabije sama!
Bylo rozhodnuto. Vstala a naposledy pohlédla na své břicho. Ani si neuvědomovala, jak dlouho v laboratoři seděla a přemýšlela. Vytáhla kunai a roztřesenou rukou přiblížila ke svému srdci, zavřela oči, rozmáchla se a…
Její ruku překvapivě zachytila jiná, silnější. Kunai spadl na zem.
"Co si myslíš, že děláš?" ptal se Itachi. Stále jí pevně držel ruku. Bylo jasné, o co se pokusila. Nechápal, proč? Vždyť tentokrát byla střízlivá.
"Já už dál nemůžu." rozplakala se. Bylo jedno, že se na ni Itachi dívá. Kašlala na to, co si teď myslí. On ale udělal něco, co by nikdy nečekala. Pevně ji objal a přitiskl na svou hruď. V jeho objetí se rozplakala ještě víc. Tentokrát ho překvapila ona. Vždycky bývala silná, rozhodná a plná odhodlání bojovat. Proč všechno najednou vzdávala? Něco bylo špatně. Mírně ji tedy od sebe odtáhl a snažil se jí podívat do očí. Ty jediné nelhaly. Bohužel mladíkova ruka zabloudila k jejímu břichu, kterého se letmo dotkla.
"Ne!" vyjekla vyděšená dívka a udělala krok vzad. Okamžitě mu došlo, co nejspíš udělal.
"Není to tak, jak si myslím, že ne?" zeptal se s nadějí, že ji jeho chování pouze vyděsilo. Této verzi však ani on sám nevěřil.
"Je." odpověděla pevně. Stejně nemělo cenu zapírat. Její odpověď ho rozzuřila. To už vážně vůbec nepřemýšlí? Vážně se pokusila zabít sebe i to malé? Znovu ji chytil za ruku.
"Co jsi chtěla udělat? To nemyslíš vážně! A před tím se ještě opít jak dobytek?" začal vyčítavě. Nerad to uznával, ale měl slabost pro mimina.
"Vím to teprve ode dneška." sklopila hlavu. Teď ji aspoň může zabít on.
"Takže ty a Deidara…?" zeptal se opatrně. Předpokládal, že dítě je umělce, který před nedávnem umřel. To by vysvětlovalo její zoufalý obličej. Věděl, že se přátelí. Zakroutila hlavou. "Neříkej, že Kisame nebo… "
"Je Kakashiho." přerušila spekulace jednoznačnou odpovědí. Nemělo cenu cokoliv tajit. Vytřeštil oči. Tak tuhle odpověď nečekal. Airi ho neustále překvapovala.
"Aspoň, že to není žádný hlupák." snažil se na věc dívat pozitivně. Fakt, že by měla něco s takovým praštěným ťulpasem, jakým byl pro něj Deidara, se mu ani trochu nelíbil. Aspoň, že to byl někdo rozumný. "Co s tím hodláš dělat?" ptal se. Zůstávat v její situaci na místě jako bylo sídlo Akatsuki, mu přišlo jako bláznovství. I ona si to uvědomovala. Ještě stále si pamatovala Deidarova slova ke Kisamemu, ve kterých jí vysvětloval, že mít rodinu je velké riziko.
"Myslela jsem, žes to viděl. Já nevím." pokrčila rameny a začala se chvět.
"Myslím, že jsem to raději neviděl." zamumlal a snažil se zachovat klid. Měl na ni stále vztek za to, o co se pokusila.
"Sama nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a neopatrná." otočila se k němu zády a snažila se potlačit slzy. Jako hysterka vypadat nechtěla, ale hormony dělali své. S touhle odpovědí počítal.
"Vrať se." zazněla jeho rada.
"Cože?" otočila se k němu s překvapeným výrazem ve tváři. Myslela, že ji zabije, ale on jí místo toho radil, ať zradí Akatsuki a vrátí se.
"Vrať se zpátky do Listové ke Kakashimu." zopakoval svou odpověď jasněji. Co jiného by taky měla dělat?
"Kakashiho jsem naposledy poslala do háje, abych mohla zůstat tady." zavzlykala. Na tváři se jí začaly objevovat další slzy. Bylo to zvláštní. Tak dlouho neplakala a dnes se zdálo, jako by si chtěl osud vybrat daň za všechny ty dny. Mlčel. Nevěděl, jestli ji má utěšit, nebo se snažit ji povzbudit. Projevy citů mu dělaly problém. "Vím, co si myslíš." podívala se na něj.
"Skutečně?" vždyť to pořádně sám nevěděl. Airi ho pěkně zaskočila. Čekal, že v tom bude víc, než touha po smrti, ale tohle?
"Myslíš si, že jsem jako má matka. Bezcitná, zlá a pomstychtivá, ale já to chápu. Máš na to právo." odpověděla a utřela si další proud slz.
"Tak to není, ani nemyslím, že jsi hloupá. Teda kromě faktu, že neumíš být opatrná. Vím, že jsi dobrý člověk, proto s tebou budu jednat narovinu." odmlčel se a pokračoval. "Máš dvě možnosti. Sebevraždu jsem vynechal, protože ty se konečně začneš chovat zodpovědně! Je to jasné?" zeptal se se zvýšeným hlasem.
"Cože?" ji nenapadala ani jedna možnost a on měl hned dva nápady? Byl vážně geniální.
"Takže první možnost: vrátíš se do Listové a poprosíš Hokage o možnost návratu s rizikem, že pokud tě Kakashi odmítne, vychováš dítě sama. Za druhé: zůstaneš tady a řekneš, že dítě je moje. Tady je riziko, že ti to nejspíš většina neuvěří a možná ho stejně neochráníš, protože i když mám respekt, nejsem nejsilnější." vyložil jí celou situaci. Airi nevěděla, co na to má odpovědět. Ona se ho pokusila zabít a on jí ještě nabídl svou ochranu? "Přemýšlíš?" zeptal se, když se mu ani po pár minutách nedostávalo odpovědi.
"Stydím se za sebe." sklopila hlavu.
"Za to, že sis nechala udělat dítě?" napadlo ho.
"Ne, za to, co jsem ti udělala. Nezasloužím si tvoji radu natož pomoc. Nezasloužím si ani jedno slovo z těch, které jsi řekl." objala ho. Ani nevěděla, proč to dělá, nejspíš za to mohly hormony. Trhl sebou. Další emoce? Už jich bylo nějak moc.
"Uklidni se a v klidu si rozmysli, co uděláš. Já musím jít." opět ji od sebe mírně odsunul a zamířil ke dveřím. "Jen bych si na tvém místě možná pospíšil." zadíval se na ni a otevřel dveře.
"Zítra ráno ti povím." řekla a rovněž odešla. Vydala se do svého pokoje. Na přemýšlení měla celou noc.
Tak jak se rozhodne? A jak nakonec skončí? Co její dítě? Dozví se o něm Kakashi?
PS: nečekejte, že od teď, to bude jen o tom dítěti… ono je spíš takový motor… :-)
Další díl: Rozhodování
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama