Vyděděnec - 43 Příběh

4. července 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Probudila se. Kolem ní byla k jejímu údivu kamenná zeď a ona ležela na posteli, která se nápadně podobala té její.

"Jsem v pekle nebo v nebi?" ptala se sama sebe a snažila se posadit. Překvapivě jí tělo odpovědělo silnou bolestí.
"Jsi ve svém pokoji." odpověděl jí Itachi stojící vedle ní. Připadal jí až neuvěřitelně klidný. Kam se poděla jeho zuřivost a chuť ji zabít.
"Takže… další genjutsu?" odmítala věřit tomu, že by ji nezabil. Ona ho přece otrávila. Slitování nečekala.
"Ne. Tohle je realita." posadil se na její postel. Bylo to poprvé, co neměl zapnutý Sharingan. Jeho oči byly najednou jiné. Byly temné, nešťastné a přesto určitým způsobem nad věcí.
"Jak mě tedy zabiješ?" ptala se klidně. Se svým osudem byla plně smířená. Čekala, kdy se k ní skloní, aby ji uškrtil.
"Přemýšlel jsem a myslím, že bys měla vědět pár věcí." přešel její otázku.
"Cože? Jakých věcí." nechápala to. Proč jí chce něco říkat? Proč jí cokoliv říká? Měl ji pomalu a krutě zabít. Kam se poděl ten Itachi, který ji tak nenáviděl? Kam zmizel shinobi, který by ji při první příležitosti zabil nebo alespoň ponížil? Nemohla být zmatenější.
"Proč ses stala kunoichi?" zeptal se.
"Otec to chtěl." odpověděla bez rozmýšlení, zda je vhodné mu cokoliv říkat. Nezdálo se, že by toho chtěl využít. A i kdyby! Jí to může být jedno. Zítřka se nedožije.
"Nenávidíš ho?" přišla opět další nečekaná otázka. Teď nevěděla, jak má odpovědět. Do oka si sice nepadli, ale co cítila? Byla to nenávist nebo lítost?
"Chápu. Ale on vždycky nebyl takový, jakého si pamatuješ ty." zadíval se jí do očí. Ani ona žádnou techniku nepoužívala.
"Nerozumím, kam tím míříš?" vrtalo Airi hlavou. Jeho chování bylo více než divné. Co měl v plánu?
"Chci ti ukázat něco, co ti Tobi nebo jak mu říkáš, rozhodně neukazoval. Chci tě varovat, dokud můžu, chci, abys nebyla jen nástrojem nějaké zrůdy."
"Ale proč? Proč mě nejdřív celou dobu nenávidíš, proč mě tolikrát usiluješ o život, proč na mě ve Vodopádové pošleš pět silných ninjů? Teď mi tvrdíš, že se mi snažíš pomoct? Myslíš, že smrt je vykoupení?"
"Já? Kdybych tě z toho kamene nevytáhnul, jsi tuhá. To já počítal s tím, že se něco stane. Proč myslíš, že jsem nechal na Deidarovi chytání démona? Myslíš snad, že on by tě zachránil? Měl co dělat s jinchuurikim. Možná je pravda, že jsem tě při boji nešetřil, ale bylo to pro tvoje dobro. Byla jsi snadná kořist pro kohokoliv z organizace! Teď mi nemusíš věřit, ale kdybych chtěl, mohl jsem tě zabít hned při prvním setkání." vysvětlil jí s vědomím, že může být poslední Uchiha, která má naději žít bez pomsty.
"Nevím." sklopila hlavu. Jeho oči jednoduše nelhaly, ale nová skutečnosti byla jednoduše šokující. Začala jí však vrtat hlavou další věc. Jak to myslel s jejím otcem? "Chci tedy vědět všechno. O otci a matce, o všech a hlavně o Tobim." zatoužila po pravdě.
"Dobrá nejspíš bude nejlepší, když ti to ukážu stejně jako on. Neptej se, odkud to mám, jen mi věř." zadíval se jí do tváře a zapnul Sharingan. Tentokrát se nechala vtáhnout do jeho iluze dobrovolně. Chtěla znát pravdu nebo alespoň Itachiho verzi.
---Genjutsu---
Kolem dívky se rozprostřela tma stejně jako prvně, když potkala maskovaného. Dnes se ale nebála, věděla, že tma brzy zmizí a ona možná uvidí příběh, či něčí skutečnou vzpomínku. Už z dálky rozpoznala dvě postavy. Obě přicházely odjinud. Co asi měly v plánu? Stejně jako tehdy to byly ty samé postavy. Jednalo se o muže a ženu. Byl to Hiashi a Mina, její matka. Oba se však tvářili jinak. Hiashi měl na tváři přátelský úsměv a už z dálky na ženu mával. Měl velká ramena a dlouhé vlasy. Opravdu mu to slušelo. I její matka ji překvapila. Ne, že by nevypadala krásně, ale její poněkud krátká sukně a velký výstřih jí zrovna na důvěryhodnosti nepřidávaly. Působila tak nějak lacině, přestože jí to ohromně slušelo.
"Jsem rád, že jsi přišla." začal Hiashi a trochu se zamračil.
"Co bych pro tebe neudělala." zaculila se a přistoupila k němu blíž. "Zlatíčko." zašeptala a políbila ho na tvář.
"Prosím tě, přestaň s tím divadlem. Chci vysvětlení." promluvil vážně ninja. Tentokrát se poprvé zatvářil trošku naštvaně.
"Jak to myslíš?" zadívala se na něj tak nevinně, jak jen to dokázala.
"Viděl jsem tě v baru s Hirokim a ty… líbala jsi ho." sklopil hlavu. Bylo vidět, že ho to mrzí. Asi mu na ní hodně záleželo.
"A není to normální, že si dva lidi užívají? Snad na toho hlupáka nežárlíš?" odpověděla vesele a přitom chladně. Jako by si ani neuvědomovala, co dělá.
"Víš…" nadechl se. "Asi jsme si nerozuměli. Je mi to líto, ale myslím, že by bylo nejlepší to ukončit. Navíc se budu ženit."
"Cože?" ptala se naštvaně.
"Otec se dohodl s otcem mé budoucí manželky už před deseti lety. Nevěděl jsem to. Chtěl jsem ho poprosit, jestli by si to nerozmyslel a své slovo vzal zpět, ale ty mě stejně podvádíš, kde můžeš. Já… " mluvil klidně. Jakoby nikdy cholerik nebyl. Ona ho však domluvit nenechala.
"Ach samozřejmě… už se ti do krámu nehodím… užil sis tak ti to stačilo… ale já to tak nenechám! Věř mi, ještě budeš litovat, Hyugo! Na Uchihy jen tak nezapomeneš, to si pamatuj!" zavrčela, otočila se na pomyslném podpatku a odešla.
"Promiň, nechtěl jsem ti ublížit, ale bude to tak lepší pro oba." zavolal za ní a tiše odešel.
Tím celé genjutsu skončilo.
--- --- ---
"Dál nevím jak, to bylo. Možná ti to teď zkazilo pohled na matku, ale zas tak špatná nebyla." promluvil k Airi Itachi. Ta nic neříkala, jen vykulenýma očima hleděla před sebe.
"Vždyť ona byla… můj bože…" uvědomovala si dívka to, co právě viděla.
"Víš, co mi říkala tvá matka té noci, co jsem musel všechny zabít?" pokračoval Itachi ve vysvětlování. "Prosila mě o pomoc komukoliv se Sharinganem. Chtěla, aby už nikdo další nepoznal chuť pomsty. Tehdy jsem nechápal, co tím myslí. Měla tě přece jen ráda. Věřila v tebe, doufala, že se jednou setkáme." snažil se Airi uklidnit. Dívka byla tak překvapená tím, co viděla, že si ani nevšimla Itachiho slovního spojení "musel zabít". Začínala mít ve všem obrovský zmatek.
"Tak proč mi Tobi tvrdil něco jiného?"
"Tehdy jsi byla přesný prototyp Hyugy. Čestná, spravedlivá… potřeboval mít jistotu, že pokud přežiješ, budeš cítit chuť po pomstě. Nevím, jak to měl vymyšlené, ale jedním jsem si jistý. Měj se před ním na pozoru. Rozhodně mu nejde o tvé dobro. Je to špatný, prolhaný a pomstychtivý člověk. To on všemi manipuluje. Je to ztělesnění zla a temnoty. Kdo myslíš, že chtěl, abys tam pod tím balvanem umřela?!" zeptal se překvapivě se zvýšeným hlasem. Jeho klidná povaha se začala vytrácet.
"Cože?" vykulila oči. Skutečnost, že jí někdo další usiluje o život, byla hodně nad její očekávání. Tak nějak počítala s tím, že to byl Itachi jako vždycky. Teď začala pochybovat o tom, zda se o podobnou věc vůbec někdy pokusil.
"To ses nad tím nikdy nezamýšlela?! Víš o něm příliš, víš kdo je, kým je a co umí. A stejně tak i já… Mimochodem štval tě proti mně dlouho, než ses odhodlala ten jed použít?"
Sklopila hlavu. To že mu okamžitě uvěřila, přiznávat nechtěla. Mohlo být hloupější osoby? "Takže ani moc nemusel." odpověděl si podle jejího chování sám.
"Nenávidíš mě?" zeptala se opatrně.
"Na tom nesejde." odmítl řešit jakékoliv city. To co měl rád a neměl se za dobu, co byl v Akatsuki smrsklo na slova ochránit a zničit.
"Takže Tobi Uhiha." zopakovala si spíš pro sebe tmavovláska. "Řekni mi, odkud se vzal a kdo je ten hodný človíček, kterému sebral podobu?" vyptávala se Airi. Nějak tomu vůbec nerozuměla. Jak mohla žít celou dobu v jeho lžích? Nakolik je hloupá, že uvěřila jedinému člověku, který se ji pokusil několikrát zabít?
"Je to přesně naopak než myslíš." Ten hodný Tobi je ve skutečnosti Bílá půlka Zetsua. Je to jeho maskování, aby se dostal k dalším informacím, aby mohl lépe manipulovat okolím. Bílý Zetsu umí dokonale zkopírovat shinobiho, takže si nikdy nemůžeš být jistá, se kterým mluvíš nebo bojuješ." vysvětlil dívce. Teď už Airi docházelo, proč se "hodný Tobi" a ostatní chovali na misi tak divně. Hodný Tobi zkrátka nebyl hodný Tobi.
"Tohle nedává žádný smysl. Nesouhlasíš s tím tak, proč z organizace neodejdeš?" zeptala se.
"Abych mohl alespoň trochu bránit jeho vlivu, abych ochránil Listovou a svého bratra. Já už nemám možnost odejít a ani nechci, nemám co ztratit." shrnul svůj cíl.
"Cože? Promiň, ale tomu se nedá uvěřit. Sasuke tě zrovna v lásce nemá. Zabil jsi mu rodiče! Všechny vaše blízké jsi zabil! Sama nerozumím té síle, která dokáže vztáhnout ruku na tak blízkou osobu." přiznala.
"Tohle vysvětlovat nehodlám. Musel jsem. Pamatuj, tenhle rozhovor se nikdy nekonal a včera jsme se jen trošku chytili. Zbytek nemusí nikoho zajímat. Oba se budeme chovat jako vždycky." ukončil rozhovor a vydal se ke dveřím.
"To se mě ani nezeptáš na protijed?" podivila se.
"Mám na to spoustu času." odpověděl zase tím chladným tónem a v momentě byl pryč.
Překvapení? Toto plánuju už od začátku… Itachi musel být zkrátka ten hodný a i když mám Deidaru ráda tak nebylo zbytí.
Tak co teď udělá Airi, když konečně zná pravdu? Jak bude chtít zabít Tobiho a co s Itachim, kterého otrávila?
Příští díl: Dilema
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi Naruta?

ano, moc 85.5% (65)
není to špatné anime 10.5% (8)
Naruta neznám 1.3% (1)
ne, je to blbost 2.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama