Vyděděnec - 29 Setkání

31. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Když už byla dostatečně daleko. Ucítila za sebou něčí pohled, chakru však neznala. "Vylezte a nesledujte mě!" křikla do tmy.

Krátce na to, se za ní se objevil muž. Měl dlouhé černé vlasy a zvláštní žlutě lesknoucí se oči. Ihned ho poznala podle povídání od ostatních. "Orochimaru!?" zeptala se.
"Vidím, že začínám být známá osoba." usmál se na ni svým hadím úsměvem a přistoupil k ní blíž. Okamžitě zaujala bojovou pozici.
"Proč mě sledujete?" zeptala se. Věděla, že s tak silným soupeřem by bojovat nedokázala. Cítila se unaveně. Na dva protivníky vyčerpala příliš mnoho chakry.
"Uklidni se, Airi." zašeptal její jméno do tmy. "Bojovat s tebou by nemělo smysl." zasmál se, až se otřásla. Svůj strach však nedávala najevo. "Mám pro tebe nabídku." řekl klidně a v jeho očích se zlověstně zablýsklo.
"Tak povídejte." byla zvědavá, co jí nabídne, i když se zároveň bála toho, co udělá, pokud odmítne. Tušila, že by neváhal ji zabít.
"Líbilo se mi, jak ses zbavila toho ninji. Navíc vidím, že odcházíš. Chtěl bych ti navrhnout, abys odešla ke mně a stala se mojí studentkou. Já tě za odměnu naučím takové techniky, jaké si sama vybereš. Hledáš přece sílu pro pomstu nebo se snad mýlím?" lákal ji.
"Ale samozřejmě za to budete něco chtít, nemám pravdu?" zeptala se bez špetky respektu, a aby ukázala, že se nebojí, přistoupila k němu.
"Nejsi hloupé děvče a taky máš odvahu. Pozoruji tě už dlouho." zamyslel se a po krátké odmlce pokračoval. To dívku celkem vyděsilo, ale po všech těch emocích pro ni nebylo těžké vypadat klidně. "Budu chtít abys dělala společnost jednomu mému studentovi a řekněme ukázala mu správný směr myšlení." odpověděl klidně.
"Beru." usmála se na něj, přestože si až tak přesně nebyla jistá, co myslí tím "dělat společnost." vrátit se do Listové však nepřicházelo v úvahu, a proto spolu nakonec odešli.
Ani jeden po cestě nemluvil.
Když přišli k jeho úkrytu, bylo už ráno. Po vstupu do podzemních chodeb se před nimi objevili dva mladí muži. Jeden vypadal zděšeně a druhý netrpělivě. Toho prvního znala Airi z vyprávění. Měl krásný obličej a tmavé vlasy, které kontrastovaly s jeho světlou kůží. Tvářil se, jakoby čekal minimálně dvě hodiny. Druhý byl šedovlasý. Na nose měl brýle a zkoumavě si Airi měřil.
"Orochimaru- sama kde jste byl? Bál jsem se, že se něco stalo." začal starostlivě brýlatý.
"Byl jsem se projít a někoho jsem přivedl, Kabuto." vysvětloval klidně sannin. "Toto je Airi, moje studentka." ukázal na dívku stojící vedle. "Vítám tě tady. Toto jsou Sasuke a Kabuto. Sasuke je můj žák stejně jako ty a Kabuto je můj asistent." Když oba uslyšeli, že má být jeho studentka, nedůvěřivě si ji prohlíželi. "Kabuto, zaveď Airi do jejího pokoje, přines jí snídani a po té ji doveď za mnou a Sasukem." rozkázal Orochimaru a odešel se Sasukem trénovat.
--- --- ---
"Tady je tvůj pokoj." oznámil Kabuto Airi, když konečně ve spleti chodeb došli k určené místnosti.
"Super, ale ještě jsem tě chtěla o něco poprosit." flirtovně se na něj usmála a přešla k němu.
"Nejsem tvůj sluha. Přinesu ti jídlo a to je vše." hrubě odsekl, přestože se mu dívka velmi líbila. Nemohl si dovolit žádné projevy sympatií, minimálně do té doby, než se od Orochimara nedoví, co zamýšlí. Její příchod byl naprosto nečekaný.
"Já vím, jen jsem chtěla poprosit o nějaké jiné oblečení. Tohle smrdí Listovou." ukázala na fialové kraťasy a bílé tričko s malým znakem Listové a Hyuga symbolem.
"No v tom případě ti určitě něco přinesu, ale budeš si to muset trochu spravit. Souhlasíš?"
"Jistě. Jo a ráda jsem tě poznala." odpověděla a hluboce se mu zadívala do očí. Flirt s ním ji celkem bavil.
Za nedlouho se vrátil a přinesl jí něco černého. Byla ráda, protože Hyuga klan nosil většinou fialové nebo světlé oblečení. Toto byla změna. Dokonce to nemusela moc spravovat.
Když se najedla a vysprchovala, odvedl ji Kabuto do nějaké místnosti, kde Sasuke trénoval nějakou techniku. Zvědavě se na něj dívala, dokud za ní nepřišel Orochimaru.
"Tak copak bys chtěla naučit?" ptal se zvědavě.
"A jaká technika je v ninja světě nejvíc zakázaná?" usmála se na něj.
"Líbíš se mi, nebojíš se, ale měli bychom začít něčím jednodušším." řekl a úsměv jí oplatil. Její touha po zakázaných věcech se mu líbila.
"A já čekala, že mě ani ze začátku nebudete šetřit." podívala se překvapeně na něj. "Tak co třeba lékařské ninjutsu?" navrhla.
"Kabuto?" zavolal na asistenta Orochimaru. "Mimochodem šetřit tě určitě nebudu." zlověstně jí zašeptal do ucha a odešel k Sasukemu.
Po té ji začal Kabuto učit, co chtěla. Když skončili, zavolal je Orochimaru do jiné místnosti. "Tak a teď se trochu pobavíme. Utkáte se proti sobě." oznámil oběma Orochimaru. V Airi hrklo. To mám bojovat s někým, kdo umí používat Sharingan od dětství? Navíc po té, co jsem celou noc nespala a bojovala? Dostala strach, ale snažila se nepanikařit a zachovat klid. On se tvářil úplně stejně. Jako by o nic nešlo.
Začali. Sasuke okamžitě aktivoval Sharingan a vyrazil proti ní. Nejdřív používal taijitsu, a po pár minutách byla Airi na zemi. Těžce oddechovala, ale přece jen se zvedla a aktivovala Byakugan. Na situace na zemi byla zvyklá. Když to viděl, trošku se zarazil, ale pokračoval se stejným nasazením jako doposud. Když i s Byakuganem skončila na zemi, aktivovala svoji tajnou zbraň a po té se hned dala to vytváření genjutsu. Nakonec ho do něj chytila, ale došla jí chakra a únavou se svalila na zem. On jen stál a zrychleně oddechoval. Nepřestával se však na ni dívat. To co viděl v jejích očích, mu připadalo tak známé a přesto tak jiné. Nikdy nic podobného neviděl.
"Myslím, že pro dnešek končíme." zavelel Orochimaru a spolu s Kabutem odešel.
Když se Airi vzpamatovala, cítila na sobě pohled. "Proč na mě tak koukáš?" zeptala se Sasukeho. To bylo poprvé, co na sebe promluvili.
"Ta oční technika. Nejsi obyčejné Hyugovic děcko." odpověděl s nečekaným zaujetím.
"Nejsem." řekla krátce a posadila se kousek od něho. Začínala ho zajímat. Navíc se s ním odmítala bavit, to se mu často nestávalo.
"Proč jsi tady?" vyptával se. Tentokrát nemohl skrýt nezájem. "Hádám, že v Listové se ti nelíbilo." uchechtl se.
"Nejsem z žádné vesnice a jsem tady proto, abych se naučila, co potřebuju a mohla zabít pár osob. Myslím, že máš podobný cíl co?" tentokrát se mu podívala do očí. Byli chladné a temné.
"Co ty můžeš vědět." pohrdavě si ji změřil.
"To samé můžu říct i já." řekla s úsměvem a vydala se ke dveřím, přestože si zpáteční cestou nebyla moc jistá. Touha po spánku však byla silnější.
Chtěl za ní zakřičet, aby zastavila nebo se vydat za ní, ale jeho hrdost mu to nedovolila, proto ji nechal zmizet v podzemních chodbách.
Tak jak si asi bude naše hrdinka rozumět se Sasukem? Nebo si padne do oka s Kabutem?
Příští díl: Sasuke
PS. Děkuju za komentáře, díky nim mám větší chuť psát :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caroline Caroline | Web | 31. května 2013 v 14:52 | Reagovat

Panejo, kde na ty jména chodíš? To já bych vymyslet tedy nedokázala :D
jinak kapitola je skvělá :D
jak si psala: "Tak jak si asi bude naše hrdinka rozumět se Sasukem? Nebo si padne do oka s Kabutem?"
tak jak se bude jmenovat další díl, tak to mi trochu pomáhá uhodnout tu otázku :D klidně to ael může bejt i naopak... :D
Nádherně napsané :D :-D

2 Pariah Pariah | Web | 31. května 2013 v 21:15 | Reagovat

[1]: zapomínáš, že jsem zvrhlík :-)
PS: Ta jména jsou z Naruta... vymyšlené je jen Airi (z anglického AIR tak aby to vypadalo Japonsky :D:D:D)

3 Pariah Pariah | Web | 31. května 2013 v 21:15 | Reagovat

[1]: to ty jsi skvělá :-)

4 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 31. května 2013 v 22:25 | Reagovat

[3]: ani ne. hele :D ty napíšeš povídku dlouhou dvacet metrů a já ti pod ní napíšu komentář dlouhý tak... cca 3 centimetry..? :D

5 Pariah Pariah | Web | 31. května 2013 v 22:41 | Reagovat

[4]: ale aspoň něco napíšeš :-) to oceňuju

6 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 31. května 2013 v 22:47 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama