Vyděděnec - 28 Za jasné noci

30. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Hodil po ní shurikeny. Byl si jistý tím, že na její porážku postačí. Místo toho se začala smát…
Najednou se objevil na místě, které bylo celé bílé. Byl svázaný nějakým divným provazem a ona k němu stála zády.
"Genjutsu." vydechnul. Dostala ho. Ta malá hloupá naivní holka ho porazila. Mrch*!

"Konečně sis toho všiml?" řekla posměšně.
Snažil se ho zrušit, ale vůbec to nešlo. Nechápal, odkud se tak silnou iluzi naučila. Tohle z Akademie určitě neměla. Odkud teda? Jak se mohl nechat porazit geninem?
"Čekala jsem, že tvé možnosti jsou větší. Tak co, jak si přeješ zemřít? Pomalu? Nebo snad rychle?" teprve teď se k němu otočila. To co uviděl v jejích očích, mu nahánělo hrůzu. Byly rudé a místo černé zornice se formovala přes celou délku bílá.
"Tak proto ses tehdy ptala na Sharingan? Chtěla jsi najít jeho náhražku?!" křikl na ni.
"Ano. Ale tohle není nějaká náhražka. Nazvala jsem to "Bílá temnota" a umím toho ještě mnohem víc, ale na to teď nemám čas. Na tebe jsem ho vyplýtvala už hodně." oznámila.
Pak jen ucítil, silnou bolest v hrudi a zavrávoral. V bílém prostoru jasně rozpoznal červenou ukapávající krev.
"Ne, tohle je stále iluze!" zakřičel, i když netušil kam. Místo kolem něj nemělo ani strop ani podlahu, kolem něj byla jen oslňující bílá, která z něj vysávala život. Jako vězení bez mříže. Z úst mu začala vytékat známá červená tekutina.
"Ale kdepak." zrušila genjutsu. Skutečně měl v hrudi zapíchnutý kunai a ještě probodnuté plíce. Svalil se k zemi
"Tady." podala mu kunai celý od jeho krve. Sama nechápala, jak to dokázala, ale touha po pomstě překonala její strach i obavy.
Vší silou ho po ní hodil. Ona se mu ale nevyhýbala, jen k němu napřáhla ruku. Když byl těsně u ní, z ničeho nic se zastavil.
"Zdá se, že nejsem zas tak slabá, jak myslíš." konstatovala posměšně. Víš, tohle jsem trénovala už dlouho.
Mladý shinobi tomu vůbec nerozuměl. Že by nějaké ninjutsu? Nejdřív iluze a pak tohle? Byla to vůbec ona? Nad ničím dalším však přemýšlet nemohl. Díky velké ztrátě krve padl tváří na zem. Airi k němu přišla a opět mu dala nůž do ruky. Tentokrát si ho vzal. Pak mu naposledy zašeptala do ucha.
"Máš čtyři možnosti. Buď ho použiješ a zemřeš rychle. Můžeš ho po mě opět hodit, ale já ho odrazím a ty se tak vyčerpáš. Můžeš začít volat o pomoc, ale než se k tobě dostane, dojde ti poslední kyslík v plících a ty se pomalu udusíš. Tvou poslední možností je spoléhat na štěstí lotrů a čekat, že tě někdo objeví dřív, než ti dojde kyslík nebo vykrvácíš. V tom případě zemřeš pomalu a bolestivě."
Pak se zvedla a odešla. Nechtěla ho vidět umírat, nechtěla být vrah, ale když si představila, co by se stalo, kdyby vyhrál on… Kotetsu jí trochu narušil plány. Touto dobou už měla být daleko za vesnicí. Raději přidala do kroku. Díky snaze co nejrychleji zmizet, si vůbec si nevšimla, že ji sledují další dva ninjové. První ji zastavil u brány.
"Proč?" zeptal se smutně Iruka. Takové chladnokrevné jednání od Airi nečekal.
"Pro pomstu. Jen díky němu jsem ztratila důvěru všech." pronesla nekompromisně a zcela bez náznaku emocí. Její klidný hlas ho děsil. Netušil, co se jí v hlavě může odehrávat.
"Neodcházej." zaprosil Iruka. Začalo mu docházet, že pokud odejde, už ji nejspíš nikdy neuvidí. Stane se ztraceným shinobim. Zmizí.
"Jsem už rozhodnutá. Vždycky jsem tu byla navíc." odpověděla. Byla přesvědčená, že její rozhodnutí je správné.
"A když ti řeknu, že je tu někdo, kdo si přeje, abys neodcházela." zeptal se jí klidně.
"Pak odpovím, že už nemůžu zpět, zabila jsem shinobiho a k dalšímu výslechu se mi nechce. I když nakonec to ukončil vlastně sám." chladně dodala.
"Jak jsi věděla, že to Kotetsu nebude protahovat a propíchne se?" zeptal se jí tiše. Jejího chladného postoje se děsil. Byla úplně stejná jako tehdy ve vězení. Působila jako stroj. Stoj, který se nebál zabíjet.
"Neumím sice taijitsu, ale nejsem hloupá. Je to slaboch. A teď prosím odejdi." obešla ho a vydala se ven z města.
"Nemůžu tě pustit. I když to říkám nerad, musím s tebou bojovat." řekl se stejně klidným hlasem a vydal se směrem k ní. Doufal, že si to ještě rozmyslí.
"Nechci Vám ublížit." ustoupila o krok. Se svým učitelem bojovat nechtěla.
"Nápodobně, ale nedopustím, abys udělala největší hloupost v svém životě!" zatarasil jí cestu.
"Hloupost byla tu tak dlouho zůstávat. Nechci do vězení, nemám na vybranou." utvořila bojovou pozici. Pro jistotu hned aktivovala Sharingan.
Smutně se na ni podíval. "Jsi jako ta jizva, kterou máš na paži. Nešťastná, rozervaná, toužící po pomstě, ztrácející se v temnotě, jako znak klanu Uchiha, vyrytá bolest napořád. "
"Ano." řekla tiše. "Napořád."
Pak začal boj. Pro dívku byl snad tím nejzvláštnějším v životě. Ani jeden nechtěl druhému ublížit, bylo to jako by se báli jeden o druhého, a přesto útočili. Dívka však musela pryč, proto zvolila nejšetrnější metodu. Vytvořila genjutsu a pomalu použila Hyuga metodu, aby mu znemožnila pohyb zastavením otvorů pro chakru. Ne, že by to nějak moc ovládala, ale na člověka chyceného v genjutsu nebyl problém zaútočit. Když už nemohl hýbat nohama, iluzi zrušila a přikryla ho vestou stejně jako on ji. Nic víc pro něj udělat nemohla. "To abyste se nenachladil. Omlouvám se, musela jsem to udělat." naposledy se na Iruku usmála a pomalu odcházela. Déle se mu do očí dívat nedokázala.
"Nechoď, Kakashi tě má skutečně rád, viděl jsem to v jeho tváři." snažil se ji přesvědčit, i když o tom možná sám pochyboval. Zastavila se.
"Může mít rád stejně dalších padesát věcí." odpověděla.
"Ať už se mezi vámi stalo cokoliv, myslím, že tě miluje jako žádnou z těch padesáti věcí." nevzdával to, chtěl ji za jakoukoliv cenu zastavit.
"Tomu se jen těžko uvěří. Navíc on není typ, co by se svěřoval." namítla.
"To možná ano, navíc… když to říkám já. Ale řeknu ti ještě další věc. Když jsem vás spolu dnes viděl, tak jsem si něco uvědomil. Žárlil jsem na něj, protože jsem si strašně moc přál být aspoň na chvilku na Kakashiho místě. Teď nemyslím to, co jsem viděl, ale mít tě u sebe a… lásku." sklopil zrak. Tohle ještě žádné ženě neřekl. "Udělám pro tebe všechno, co si budeš přát, dokud nebudeš šťastná. Záleží mi na tobě."
"To, co jste viděl, je mi líto, ale stále tomu nerozumím. Proč? Proč máte zájem o vraha, nejsem nikdo, jenom vyděděnec." zeptala se tentokrát ona. Nedokázala pochopit, že i po tom, co ji viděl s Kakashim k ní stále něco cítí. Čekala od něj výčitky, hněv… cokoliv jiného. Poprvé trošku zalitovala, že se nemůže vrátit. Teď mu ubližovala dvojnásobně.
"Láska." vysvětlil jí jednoduše.
"To by už stačilo!" přerušila ho Airi. "Nekomplikujme to prosím. V mém srdci na to není místo. Cítím nenávist, která vše ostatní dávno pohltila. Láska jen oslabuje a dělá z lidí hlupáky. Dlouho jsem byla hlupákem. Sbohem." utnula rozhovor a odešla pryč.
"Sbohem Konoho." zašeptala do tmy poslední rozloučení a zmizela ve stínu noci.
Chudák Iruka… ale ti nejhodnější to mají nejhorší… i autorovi je to líto, ale jinak to nešlo. No dál to komentovat nebudu snad jen, že jestli chcete vědět, co bude dál, zaměřte se na druhou osobu, která všechno viděla… kdo to asi byl? (a Kakashi to není, ten podle mě spí nebo dělá ty papíry)
Další díl: Setkání
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 30. května 2013 v 20:14 | Reagovat

jeste ze sem davas vydedence me se nejak nechce cist :D

2 Pariah Pariah | Web | 30. května 2013 v 23:26 | Reagovat

[1]: :D já jsem momentálně tak utahaná, že te naprosto chápu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama