Vyděděnec - 22 Záchrana

23. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
"Airi, Airi? Slyšíš mě? Prober se!" probudilo ji mírné plesknutí po tváři.
"Nechte mě." odpověděla spíš prosebně se zavřenýma očima a instinktivně se snažila zakrýt tvář. Neměla chuť kohokoliv poslouchat. Cítila, jak leží na zemi, ale nic víc si neuvědomovala. Snad jen zvláštní prázdno, ale zároveň vyčerpání a palčivou bolest hlavy, která pomalu odeznívala. Jakmile však zmizela, nečekaně se vrátila jako bumerang.

"Neboj, já ti nechci ublížit." dolehl k dívce něčí hlas. Nedokázala se na něj vůbec soustředit, natož otevřít oči. "Odnesu tě někam do tepla." oznámil jí a poté vzal do náručí. Jeho hřejivé ruce ji pevně držely a tiskly k svému tělu, aby neupadla. Musel být hodně silný, protože ji nesl podzemím jako peříčko. Airi se konečně po dlouhé době začala cítit dobře. I když nevěděla, kdo ji nese, nebránila se. Jeho příjemná vůně ji uklidňovala. Nevědomě v ní vzbuzoval zvláštní pocit klidu a bezpečí. Po chvilce zastavil u nějakého pokoje. Otevřel dveře a položil na postel.
"Prosím, nechoďte pryč." zatoužila po jeho teplu, kterého se jen tak nechtěla vzdát. Bylo jí jedno, kdo ji nese, stačil jí pocit bezpečí.
"Půjdu najít nějakou deku a pak se vrátím." konejšivě ji pohladil po ruce, která se odmítala pustit jeho těla. Naštěstí se vymanil z jejího křečovitého sevření a odešel. Když se vrátil, klepala se po celém těle, drkotala zuby a držela se za hlavu. Stále jí třeštila a odmítala se uklidnit. Vůbec si nevšimla, že mezitím přišel její zachránce. Opatrně ji zabalil do deky a hladil po zádech. Doufal, že se tak rychleji zahřeje a trochu uklidní. "Snaž se být trpělivá. Ta opakující se bolest bude ustávat. Hlava tě bolí díky tomu, že technika využívá nepřímý přesun mysli a nutí mozek myslet a vzpomínat sám od sebe. Tím však tlumí všechny další činnosti a především tvorbu tepla nebo pohyby svalů. To chvění je vedlejší účinek techniky. A navíc je tady zima a ty jsi vyděšená." prolomil ticho krátkým vysvětlením.
"Děkuju, že jste mě odtud odnesl." odpověděla a konečně otevřela oči. Na okraji postele seděl Kakashi a snažil se usmívat. Jeho snaha sice nebyla moc věrohodná, ale podle dívky vypadal roztomile. Ano, konečně by si to měla přiznat! Líbil se jí a nejenom to. Přitahoval ji. Co na tom, že byl starší.
"Byla to moje povinnost. Je mi líto, co se stalo." odpověděl a snažil se přijít na to, proč si ho tak prohlíží. Ne, že by to bylo nepříjemné, ale její pozornost ho uváděla do rozpaků. Přes nesnesitelnou bolest hlavy se usmívala a očima doslova scanovala každou část jeho těla. Zmateně na sobě hledal chybu, ale na žádnou nepřišel. Jeho pohledy snažící se zjistit nad čím přemýšlí, přerušila dívčina otázka: "Mistře Kakashi, co se mnou teď bude?"
"Nejspíš tě pustí." řekl po krátkém zamyšlení.
"Cože? Vždyť byli všichni přesvědčení o tom, že jsem vrah. Nechce se mi věřit, že si to tak najednou rozmysleli." zauvažovala Airi, která si troufla posadit se. Sice se to její hlavě moc nelíbilo, ale z této pozice vypadal Kakashi ještě líp. Maska mu slušela, i když pod ní vypadal nejspíš ještě lépe.
"No… ta Inoichiho technika sice ničí psychiku, tělo i emoce a má velké riziko, ale nejde před ní nic zamaskovat. Proto si je jistý, že jsi nevinná." vysvětlil jí jounin.
"Riziko?" vytřeštila oči. "Jaké riziko?" vyjekla a opět se začala třást.
"Právě ho na sobě vidíš. Začneš se třást i po sebemenším rozrušení a to bude trvat ještě minimálně pár dní. Popravdě kdyby pokračoval…" zarazil se. Tohle říkat nechtěl. "No… nedopadlo by to asi nejlíp jak pro tebe tak pro něj." snažil se jí situaci vyložit, aniž by musel přiznat, že mohli oba zemřít. Inoichi na nedostatek chakry a ona buď zešílet, nebo nevydržet bolest. "Jen nechápu, proč ses Ibikimu přiznala." napadlo Kakashiho.
"To stále nevysvětluje, proč si tím byli tak jistí hned na začátku?" odpověděla mu otázkou, protože nechtěla přiznat, že má strach z fyzické bolesti.
"Jedna celkem důvěryhodná osoba tvrdila, že tě viděla ho zabít." oznámil, ale poté toho zalitoval.
Airi se rozplakala. "Proč mě všichni tolik nenávidí?!"
Na to Kakashi nedokázal odpovědět. Sedl si k ní blíž a její uplakaný obličej opřel o svou hruď. Trošku ji to vyvedlo z míry, ale nakonec využila situace a pevně ho objala. Ostatně po tom celou dobu toužila. Kakashi se nechal, přestože to jeho profesionalitě moc nepomáhalo. Doufal, že aspoň tak jí pomůže. Uvědomoval si nejen to, jak je křehká, nevinná a zranitelná, ale hlavně jak moc se mu líbila její blízkost. Nerad si to připouštěl, ale její chvění ho doslova svádělo. Airi na tom nebyla o moc líp. Na(ne)štěstí se nedokázala ovládat tak jako krásný jounin a stejně ani nechtěla. Chtěla vědět, jestli by u něho měla vůbec nějakou šanci. Proto zvedla hlavu a překvapeného mistra políbila na krk. I přes ten kus látky cítila, jak se mu zrychlil tep. Viděla, jak přivřel oči, proto pokračovala. Masku mu pro jistotu nesundávala, bála se jeho reakce. Místo toho jazykem dráždivě přejela po jeho levém lalůčku a pak políbila za uchem. Mírně se zatřásl. Když si to však uvědomil, hrubě ji od sebe odstrčil a vstal.
"Co… ehm… co to mělo znamenat?" ptal se. Tuhle reakci rozhodně nečekal. Navíc nedokázal pochopit, proč ji nezastavil hned. Věděl, že podobné úlety si zkrátka nemůže dovolit.
"Já jen… omlouvám se… já jsem…" koktala zmateně.
"Raději to nechci vysvětlit." přerušil ji a vstal. "Chápu, že jsi rozrušená a zmatená z výslechu. Jen bych chtěl… ehm… spíš…bych si přál, aby se to neopakovalo." řekl i když ve skutečnosti toužil po opaku. Vypadala opravdu nešťastně, až mu to začalo být líto, ale kam vlastně chtěla zajít? Viděl, jak smutně sklopila hlavu, ale nemohl s tím nic udělat. Mít něco s tak mladým děvčetem mu momentálně přišlo jako sprosté zneužití situace. Proto potřeboval jistotu, že to už podruhé neudělá. To by také nemusel odolat…
"Chápu." zašeptala.
"Mám ještě nějakou práci." zadíval se na ni omluvným pohledem a odešel. Potřeboval se uklidnit a srovnat v hlavě pár událostí. Airi si lehla, zakryla dekou a snažila zaspat všechen smutek. Cítila se odmítnutá, a bohužel také stále zamilovaná.
Co udělá Airi po tom co ji Kakashi odmítl? Dá Irukovi šanci?
Příští díl: Kavárna
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:48 | Reagovat

ja si pockam az tu budou nove dily :D

2 Pariah Pariah | Web | 23. května 2013 v 17:59 | Reagovat

[1]: haha myslím že bych ti je i poslala... :D navíc Vydeděnce už má skoro napsaný poslední díl.. :D

3 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 23. května 2013 v 21:41 | Reagovat

Opět super kapitola- těším se na další :D

4 Pariah Pariah | Web | 24. května 2013 v 10:18 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)

5 Pansy Parkinsonová alias Caroline Forbes Pansy Parkinsonová alias Caroline Forbes | E-mail | Web | 25. května 2013 v 0:25 | Reagovat

za pravdu se neděkuje! :D

[4]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama