Vyděděnec - 21 Peklo

22. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Probudila se až v malé cele. Nejspíš to bylo chladem v místnosti, možná vyčerpáním nebo třeba ze strachu, začala se třást po celém těle. Nešlo to zastavit. Obličej měla mokrý od slz, které už vypotřebovala, oblečení potrhané od snahy se Ibikimu ubránit a tělo v jedné velké bolesti. Jestli si myslela, že noc s maskovaným byla ta nejhorší v jejím životě, tak teď o tom pochybovala.

Najednou uslyšela vrznutí ocelových dveří. Netušila, kdo to je, protože k nim byla otočená zády, ale momentálně jí to stejně bylo jedno. Modlila se, aby jí ten člověk neubližoval.
"Proboha, Airi!" vytrhl ji z přemýšlení známý hlas. Patřil Irukovi. "Jsi v pořádku?" ptal se, jakmile spatřil její roztřesené tělo.
"Trochu zbytečná otázka, když víte, odkud mě sem dotáhli." zasípala. Měla vyschlé hrdlo, stažené pláčem a křikem.
"Promiň. Tady máš. Jsi celá studená, zahřej se." podával jí svou chuuninskou vestu. Se smutným obličejem si ji vzala a oblekla. "Airi, řekni mi, proč jsi ho zabila? Ublížil ti nějak?" ptal se opatrně její učitel.
Takovou otázku nečekala. Okamžitě se ze všech sil posadila a podala mu zpět jeho vestu. "Chcete mě taky vyslýchat? Odejděte." otočila se k němu zády.
"Chtěl jsem jen…" zarazil se. Vlastně ani nevěděl, proč tu teď stojí. Cítil, že je to správné, něco mu říkalo, aby za ní přišel. Přesto nevěděl co odpovědět.
"O lítost nestojím." dodala. Překvapilo ho to. Takovou ji neznal. Uzavřenou, chladnou, zlomenou a bez života. Když se na ni díval, vypadala tak křehce a zranitelně. Nechtěl ji tu tak nechávat, měl o Airi skutečně strach. "Tak poslouchej," řekl rázně, obešel ji a sedl si tak, aby se jí mohl dívat do očí. "Nepřišel jsem tě litovat, bál jsem se o tebe." přiznal Iruka a na jeho tváři se objevil načervenalý odstín.
Mírně pootevřela ústa a překvapeně se na něj dívala. Z očí se jí opět spustily proudy slz a tmavovláska tiše zavzlykala. V tu chvíli udělal něco, co by nikdy od svého učitele nečekala. Jeho ruka ji lehce pohladila po tváři a setřela všechny kapičky jejího smutku. Nehybně se na něj dívala, dokud na svých rtech neucítila ty jeho. Políbil ji. Nejdřív jen lehce na rty, aby jí neublížil. Poté začal překvapenou dívku bezmyšlenkovitě líbat. Nedokázal se držet dál. Cítil, jak se tomu poddala, proto pokračoval a rukou jí zajel na vnitřní stranu stehen. Jakmile však tmavovlasá vězenkyně zjistila, co se děje, okamžitě ho od sebe odstrčila. "Co… co to děláte?" ptala se skoro vyděšeně. Nevěděla, co si má o jeho chování myslet.
"Já… toto se nemělo stát… omlouvám se, tohle jsem neměl… ehm… nechal jsem se příliš unést." koktal Iruka dívaje se do země. Ani on se svou reakcí nepočítal.
Netušila, co na jeho chování říct, jen si stále přejížděla rukou po svých rtech, aby se ujistila, zda se jí to nezdálo. Když to viděl, zvedl se a okamžitě s výčitkami odešel.
--- --- ---
Krátce na to, se dveře cely opět otevřely. Stál v nich Inoichi. Airi to trochu uklidnilo, bohužel jen na chvíli. Inoichi se tvářil úplně jinak než prvně a taky se podle svého výrazu choval. Svázal ji a poté hrubě táhl podzemím. Celou dobu mlčel, jen si dívku měřil zlostným pohledem. Zastavil až před malými dveřmi. U nich postávali dva ninjové, kteří vstoupili s nimi. Místnost byla opět tmavá a chladná. Nebyly v ní sice žádné mučicí nástroje, ale i přesto naháněla hrůzu. Vzduch tu byl vlhký a nepříjemný. Jediné co uprostřed místnosti viděla, byl stůl se čtyřmi židlemi.
"Sedni si, dělej!" rozkázal vězenkyni Inoichi. Tmavovláska ho pro jistotu poslechla a sedla si na židli. Nevypadal moc klidně. "Chci vědět jedinou věc. Proč?" zavrčel. Bylo vidět, jak se přemáhá, aby jí nic neudělal.
"Cože? Vy mě nebudete vyslýchat?" podivilo se děvče čekající nějakou techniku.
"Řekni mi, proč jsi zabila otce nenarozeného dítěte? Co ti udělal?" ignoroval její otázku a začínal se tvářit nebezpečně.
"Vy Ino znáte?" zeptala se tiše. Začínala se bát. Jeho pohled nevěstil nic dobrého.
"Jsem její otec." poprvé odpověděl na dívčinu otázku. "Takže jsi to věděla a přesto ho zabila? Napadlo tě, co se stane s dítětem?! Ino je v nemocnici. Zhroutila se. Dochází ti vůbec, co jsi udělala?" křičel na tmavovlásku, které po tvářích začaly stékat slzy.
"Já ho nezabila." vykřikla Airi. Nechtěla to poslouchat, měla výčitky, protože Izumu nedokázala zachránit.
"A proto ses k tomu včera přiznala, co?" zeptal se s ironií v hlase. "Ale neboj, já zjistím, jak to bylo." šeptal k uplakané dívce, zatímco skládal pečetě. Tuto techniku neznala, ale po pár minutách už ani nechtěla. Začal se jí nemilosrdně hrabat ve vzpomínkách. Snažila se, ale nešlo to zastavit. Držela se za hlavu s pocitem, že jí praskne. Ztratila kontrolu nad svým tělem. Cítila, jak jí bolest blokuje myšlenky, které prohledává Inoichi.
"Přestaňte! Nééé…!" řvala pološíleným hlasem o pomoc. To však neměl v úmyslu. Pokusila se vstát ze židle, ale pod návalem bolesti hlavy upadla. Měla pocit, že déle už nevydrží. Její tělo svazovalo něco, čemu se nedokázala ubránit. Bylo to jako peklo. Všude kolem sebe cítila bolest a žár, ve kterém se nedalo existovat. Po dvou minutách byla schopna jen ležet na zemi a držet se za hlavu. Pomalu omdlévala.
"Tak dost!" ozvalo se odněkud z dálky. "Inoichi přestaň! Tohle kinjutsu zakázal Třetí i Tsunade." uslyšela Kakashiho hlas, krátce před tím než omdlela.
"Ne, já zjistím, jestli ho zabila!" zařval čtyřicátník jako smyslů zbavený. A pokračoval ve výslechu.
"No tak Inoichi, přestaň! Vždyť je jí skoro tolik co Ino a my nevíme jistě, jak to bylo! Dochází ti to?" začal mu domlouvat Kakashi.
"Promiň, máš pravdu Kakashi." rozmyslel si mučení Inoichi. Najednou však s sebou trhl. Jeho výraz okazoval více než překvapení.
"Co se stalo? Co jsi viděl?" zajímalo Kakashiho.
"Zvoral jsem to, já… ona ho nezabila." zhroutil se. Nohy mu vypověděly službu. Jednak z nedostatku chakry a jednak z toho, že mučil nevinnou osobu.
"Cože? Jak to myslíš nevinná? Já slyšel, že se přiznala." ptal se nechápavě šedovlasý shinobi.
"Nejspíš to i Ibiki přehnal." zahuhlal Inoichi, který se stále opíral o zeď. "Ne, tohle se nemělo stát. Ks*kr*!" ulevil si. Podobnou situaci ještě za celou dobu, co byl u výslechové jednotky, nezažil. Věděl, že toto hodně přehnal. Ještě stále se opíral o zeď, aby se vzpamatoval.
"Už se stalo." zhodnotil situaci Kakashi a vydal se směrem k dívce na zemi.
Kdo je Airi souzený? Iruka a nebo Kakashi? Provdá se za Nejiho?
A co se stane po výslechu? Propustí Airi? Bude mít Inoichi velké výčitky nebo na to snadno zapomene? A co hlavní hrdinka? Je možné zapomenout na tak traumatizující událost?
Příští díl: Záchrana
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 22. května 2013 v 18:30 | Reagovat

Opět skvělá kapitola.
Nádherné.
Fakticky
nemám
slov
co
ti
na
tu
nádhernou
kapitolu
říct
:D

2 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 22. května 2013 v 18:31 | Reagovat

ps: Všimni si prosím, jak dlouhý komentář jsem ti napsala :D ;)

3 Pariah Pariah | Web | 22. května 2013 v 19:14 | Reagovat

[2]: :D:D:D:D no
teda
tomu říká snaha autora
potěšit :-)
moc
děkuji za
chválu
:-)
jsi fakt
uplně nejlepší
:-)

4 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 22. května 2013 v 19:30 | Reagovat

Díky-
všichni Tvoji čtenáři jsou nejlepší, protože kdo čte ty Tvoje povídky a líbí se mu, tak ten prostě nemůže být špatný člověk :D
ps: nemáš zač

5 Pariah Pariah | Web | 22. května 2013 v 19:49 | Reagovat

[4]: už chápu proc je jich tak málo :D:D:D
no sama nevím jestli jsem dobrý člověk... :D myslím, že hodně čerpám z reality, kterou se snažím přetvořit tak, aby to nebylo poznat :D

6 Caroline Forbes Caroline Forbes | E-mail | Web | 22. května 2013 v 19:54 | Reagovat

Hele!
jak to myslíš?! :D
Možná sem chodí mínˇ lidí pro to, že tenhle blog ještě hodně lidí neobjevilo, ale oni časem příjdou :D
Já občas taky čerpám z reality- jak si to tak hezky řekla :D
Často napíšu nějaký příběh a ráda bych ho napsala třeba na dvacet variant :D
ten příběh jak mám na blogu to Stracené kotě- nebo jak se to jmenovalo- tak tam mě napadlo, že by hrdinka mohla spadnout ze stromu a zemřít, mohla by být navždy připoutaná na vozíku nebo třeba mít něco z mozkem.
Nakonec jsem se ale rozhodla, že budu optimista :D

[5]:

7 Caroline Forbes Caroline Forbes | Web | 22. května 2013 v 20:11 | Reagovat

ps: A jaký příběh můžu se zeptat se podobá nejvíc tvojí realitě? :D

8 Pariah Pariah | Web | 22. května 2013 v 20:45 | Reagovat

mojí? :D:D hm...
- ze Zvrhlé je například Izumo můj reálný "kamos" (doufám že tuto stranku nikdy nenaje :D) a hlavní hrdinka (jen ta skutečná není taková potvora:D teda doufám) například hrdinčina noha vychází z mého urazu :D , z Vyděděnce je reálných víc lidí, ale ještě se tam neobjevili a Dvě cesty tam je ten neznámý reálný i hrdinka a spoustu věcí co se stanou hrdince budou z reality a příběh bude tak nejak ubírat tím co jsem zažila a nebo zažili moji přátele a znamí(ted nemyslím válku ale to kolem) ale samozřejmě tak aby to nikdo nepoznal :D své soukromí si snažím chránit :-)
no doufám že jsem odpověděla na tvoji otázku :-)

9 Pariah Pariah | Web | 22. května 2013 v 20:51 | Reagovat

jinak co se týče těch variant tak to ja vzdycky hledám tu nejlepší nebo se je snažím skombinovat :-) a musím uznat že to kote je dobré :-)
Co třeba naprat Kotě 2?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama