Vyděděnec - 20 Dveře

19. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
"Airi Hyuga?" ptal se jí jeden Anbu s maskou.
"A-ano." zírala nechápavě na tři maskované shinobi. Jak to, že znal její jméno a co vlastně chtěl?
"Půjdeš s námi." oznámil jí a nekompromisně chytil za ruku, jako by byla jejich vězeň.
"Nechápu, kam bych s vámi měla chodit." vytrhla se mu a zírala na elitní bojovníky. Vypadali celkem nebezpečně. Ale dost už bylo strachu!

"Máme tě odvést k výslechu." oznámil jí ten, co stál v pozadí krutým hlasem. Při slově výslech se jí dělalo špatně. Ihned si vybavila Ibikiho a měla chuť utéct.
"A to jako proč?" zeptala se s drzostí v hlase, kterou se snažila maskovat obavy.
"Jedná se o vraždu jednoho chuunina, ale podrobnosti až na místě." odbyl Airi jeden z nich. Začala couvat. Jejich jednání se tmavovlasé dívce ani trochu nelíbilo a při představě mučicích nástrojů tam dole v podzemí měla husí kůži. "Nesnaž se utíkat." upozornil ji ninja stojící nejblíž od ní. Nebylo možné si nevšimnout vyděšeného děvčete, dívajícího se kolem a marně hledajícího úkryt.
Naštěstí Airinu situaci zachránil Iruka vycházející ze dveří Akademie.
"Co se to tady děje?" ptal se překvapeně, když viděl Airi obklopenou lidmi z Anbu.
"Mistře Iruko!" zavolala a utíkala k němu. Doufala, že ji před partou ninjů ochrání.
"Tato dívka je obviněná z vraždy. Iruko, jistě víš, o koho se jedná. Tak nás nech ji odvést." vyložil situaci shinobi s tím krutým hlasem. V Airi hrklo. Toto už nebyla zábava, šlo o život. Ale ona ho přece nezabila. Jen se dívala na to, jak umírá. Ano umíral! Ale co když mu měla pomoct a neudělala to? Co když jen té šance nevyužila? Ne, ona přece není vrah, vždyť mu slíbila pomstu pro vraha, dokonce mu odpustila.
"To musí být jenom omyl." usmál se na všechny Iruka. Nevěřil, že dívka by byla schopná někomu ublížit, natož zabít.
"Obávám se, že nikoliv." promluvil Ibiki, který se rozhodl si pro Airi přijít sám. "V době vraždy byla spatřena nedaleko a Rei nám ukázal zkrvavené oblečení, které našel schované pod postelí. Navíc vypověděl, že mluvila o návštěvě jeho domu a prosila, aby to nikomu neříkal. Také další lidé potvrdili, že se před vraždou hádal s nějakou ženou. Psi ji taktéž označili za poslední osobu, která byla v domě. Myslím, že se nepleteme." zakončil Ibiki svůj vyčerpávající výklad. Airi tam stála překvapeně hledíc na Ibikiho. Jak je možné, že jim Rei řekl, co chtěla udělat? Stále to nechápala. On jí přece pomáhal. Dívčino přemýšlení zastavil až Iruka.
"Ale… on byl chuunin… a… ona není tak silná…" přemýšlel nahlas Iruka, pro kterého bylo nové zjištění mimo přijatelnou realitu.
"Nevím jak je silná, ale já se od ní dozvím všechno, co ví." zakončil Ibiki rozhovor a vydal se směrem k Airi. Ta okamžitě zapnula Byakugan. Do mučírny se tak snadno odvést nenechá!
"Nechte mě! Nic jsem neudělala! Nikam s váma nejdu!" snažila se bránit.
Bohužel Ibiki nebyl z těch slabých a členové Anbu už vůbec ne. Dokonce použila i Sharingan. Jeho umění však neovládala tak dokonale, a proto nebylo těžké ji zajmout. Iruka se na ni jen nevěřícně díval. Na Akademii stěží zvládala Henge a při boji se z ní stal úplně jiný člověk.
"No zase tak slabá není." prohlásil Ibiki směrem k Irukovi, zatímco ji pevně svázal ruce za zády. "Máš šikovné studenty Iruko. Škoda jen, že takoví jako ona musí skončit se mnou." pevně ji chytl, aby nemohla utéct a odváděl do výslechové místnosti v podzemí.
"Ne, prosím pusťte mě. Nikoho jsem nezabila!" vykřikla, přestože v něco podobného ani v nejmenším nedoufala. Její prosbu vůbec nebrali na vědomí, nejspíš byli zvyklí.
"Zastavte." pokusil se o poslední záchranu Iruka. Stále nevěřil, že to milé děvče, které znal, zabíjelo. "Mučit ji přece nemůžete, ještě není plnoletá."
"To víme, ale máme svolení jejího otce." sdělil mu Ibiki a postrčil Airi aby šla dál. Nechtěl nic dalšího vysvětlovat.
Ještě dlouho tam Iruka stál a přemýšlel nad veškerými událostmi, než ho ovanul studený vítr a on se vydal domů ke svým povinnostem. Stále však musel myslet na tu tmavovlasou dívku. Její oči nelhaly, jednoduše nevěřil tomu, co bylo pro ostatní jasné. Nakonec však přece jen zapochyboval. Vzpomněl si na rudou rozšířenou zornici, která doslova kontrastovala s nafialovělou duhovkou. Vypadala nepřirozeně, ba dokonce zlověstně.
--- --- ---
Mezitím se hluboko v podzemních katakombách ozývaly kroky dvou lidí. Airi měla sklopenou hlavu a po tvářích jí stékaly slzy. Věděla, co ji čeká. Přitom přemýšlela nad rozhodnutím svého otce. To ji skutečně tak nenávidí? Tiše kráčela vstříc velkým dveřím, které dobře znala. Měla strach. Děsila se toho, co s ní bude Ibiki dělat a všech mučicích nástrojů, které si ani neuměla představit. Cítila se tak vyděšeně, že jí to nedovolovalo ani rozumně myslet natož kráčet dál. Zavrávorala a upadla na vlhkou zem.
"Na mě pláč nezabírá." sdělil jí neoblomně Ibiki a přinutil se znova postavit. Poté ji táhl dál. Zastavil se až u malých dveří. Vzal za kliku a strčil Airi dovnitř. V místnosti byl stůl se dvěma židlema naproti sebe. A to byla nejspíš jediná věc, která tmavovlásku neděsila. Zbytek prostoru byl vybaven zařízením, které mělo bezpochyby sloužit k mučení.
"Prosím neubližujte mi, řeknu vám všechno, co vím." roztřáslo se děvče.
"Tak prosím, máš možnost." odpověděl chladně Ibiki a čekal, co řekne. Uvědomoval si její zděšení i strach, ale doufal, že díky tomu se neodváží zalhat.
"Já Izumu nezabila, máte pravdu, že jsem tam byla. Jen jsme se pohádali… měla jsem na něj vztek, to je všechno. A navíc on by byl silnější. Musíte mi věřit, proč bych ho chtěla zabít?" snažila se mu Airi všechno vysvětlit.
"Proto, že jsi na něj měla vztek, pro pomluvu, pro peníze, pro cokoliv jiného." odpověděl na dívčinu otázku vyslýchající. "Toto ti bohužel nemůžu věřit. Nevysvětlila jsi, proč jsme našli tvoje oblečení nasáklé jeho krví? A proč si ho schovala?"
"Já… já nevím. Bála jsem se, že si budete myslet, to co si myslíte teď…"
Dál ji mluvit nenechal. Pro něj zněla příliš nevěrohodně. Věřil, že chce pouze získat čas, aby oddálila nevyhnutelné, proto se za pár minut chodbou ozývaly děsivé výkřiky spolu s jednou překvapivou větou. "Ano…ano, přiznávám se… to já… já… zabila jsem ho."
Tak teď je jasné, že Airi se tak snadno z vězení nedostane. Leda, že by bylo nevinná…
Další díl: Peklo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 19. května 2013 v 17:59 | Reagovat

tyhle dily jsou proste dokonale :)

2 Pariah Pariah | Web | 19. května 2013 v 19:55 | Reagovat

jej snad si to necetla znovu? :D Jinak do 3 dnu by tu měli být další díly Zvrhlé a té nové (co se netýká Naruta) mimochodem jaký si ty představuješ k tomuto konec? dobrý nebo spatný?

3 Pariah Pariah | Web | 19. května 2013 v 19:55 | Reagovat

[1]: PS: To ty jsi uzasna :-)

4 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 19. května 2013 v 22:01 | Reagovat

Přesně tak! :D

[1]:
Jak to děláš, že píšeš tak nádherně?! :D

5 Pariah Pariah | Web | 19. května 2013 v 22:41 | Reagovat

[4]: nádherně? když jsem poprvé napsala 30dílů této povídky, tak jsem je po druhém čtení smazala, protože mě přišly strašné :D:D a něco jsem smazala i 4 krát :D

Jinak jsem moc ráda, že se ti to líbí :-) jsi zlatíčko :-)

6 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 20. května 2013 v 7:06 | Reagovat

[2]:konec vydedence podle toho kam se ty tvoje dily hrnou bych rekla ani spatny ani dobry protoze si tam uz potopila tolik postav tak mas na zle vybrano a stestim to taky tim padem skoncit nemuze :D

7 Pariah Pariah | Web | 20. května 2013 v 9:27 | Reagovat

[6]: Jej myslím, že to mam težké :D dokonce začínám uvažovat nad dvěma koncema :D ale jinak děkuji že jsi to napsala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama