Vyděděnec - 19 Škola života

18. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
Tentokrát se probudila časně. To jí ale vůbec nevadilo. Jediné co ji dnes zajímalo, byl Sharingan. Ano, nejspíš ho dokázala probudit. Teď už nebude neschopná chudinka, díky němu se stane silnější. Povzbuzovala se s cílem nebát se tolik jako včera. Dokonce ji napadlo, že by k ní otec konečně nějaké projevil uznání. Už dlouho takový pocit nezažila. S nadšením vstala a opět zkusila vytvořit Sharingan. Tentokrát neomdlela. Protože chtěla vidět jeho sílu, zamířila na balkon vyzkoušet novou schopnost. Na ten ale nedošla. Uvědomila si, že její ruce jsou pokryté zaschlou krví, stejně jako oblečení, které měla včera na sobě. Opět se jí vybavil obraz umírajícího Izumy a odvaha byla pryč.

Svlékla ze sebe oblečení poznamenané zaschlou tekutinou a snažila se ho někam schovat. Pod postelí bylo místa dost, a proto tam oblečení hodila. Nakonec se umyla, oblékla a vydala na Akademii.
Opět cítila ty pohrdavé pohledy kolemjdoucích, slyšela dokonce jejich diskuzi, ale nic si z nich nedělala. Raději se zamyslela nad tím, jak dopadne dnešní Irukovo zkoušení techniky přeměny. Sice ji trénovala, ale stále jí to dělalo problémy. Začala mít strach a raději se posadila do lavice vedle sestry. Ta se na ni ani nepodívala a dál něco zapisovala do sešitu. Po pár minutách přišel Iruka. "Tak třído, vaším úkolem bylo umět se přeměnit do podoby někoho, koho se bojíte. Slyšel jsem, že někteří z vás se nikoho nebojí, viď Konohamaru… tak můžete zkusit cokoliv, z čeho máte strach." Začal mluvit Iruka a po té vyvolal zmíněného rošťáka. "Konohamaru můžeš začít."
Po té všichni uslyšeli jeho "Henge" a před Irukou se objevila nahá hnědovláska zahalená jen v oblaku mlhy. Celá třída se začala smát, jen Airi a Iruka chvíli koukali s otevřenou pusou. Airi byla překvapená, zato Iruka se tvářil trošku chlípně, ale koho by ta technika nedostala? Nakonec poslal žáka zpět do lavice se slovy, že nahé ženy se bát nemůže.
"Ale to není fair." hájil se chlapec. "Chci to zkusit ještě jednou." žadonil. Nakonec mu Iruka pod výhružkou trestu vyhověl a před ním se objevila Tsunade. Celá třída se tentokrát včetně Airi a Iruky opět zasmála. Pak přišli na řadu další. Někteří se měnili v hada, pavouka, nepříjemnou tetu nebo něco podobného jen Hanabi ji překvapila. Po vyřčení slova "Henge" se přede všemi objevil Hiashi. Airi na ni koukala stejně jako ostatní. Jejich otec byl ve vesnici velmi významná osoba, proto ho všichni znali. Nemohla tomu uvěřit. Hanabi v jeho blízkosti vypadala tak klidně, netušila, že se ho ve skutečnosti bojí. Jako poslední přišla řada na Airi. Když se pomalým krokem blížila ke stolku, ozvalo se za ní. "Takže znovu Hiashi Hyuga…" a všichni se dali do smíchu. V dívce hrklo. I děti z ní mají legraci. Jestli to teď pokazí, bude pro smích už úplně všem. A takové myšlenky jí hlodaly v hlavě ještě po té, co si stoupla na místo a začala hromadit chakru. Bohužel se absolutně nedokázala soustředit. Strach z neúspěchu jí nedovolil se koncentrovat a přeměna se vůbec nezdařila. Přestala a omluvně se zadívala na svého učitele. V tuto chvíli byla jediná, kdo to nedokázal. Cítila je naprosto zahanbeně. A to se tolik snažila.
Její spolužáci se začali pobaveně usmívat, ale Iruka ji zachránil. Vstal a položil jí ruku na rameno. "Pokud se ninja bojí neúspěchu, může se stát, že skutečně neuspěje. Toto je rada pro všechny, nebojte se chyby. Čím víc se budete bát, tím snáz se vám úspěch vyhne." Pak se zadíval na Airi. "Zkus to ještě jednou."
Dívka přikývla. "Henge" ozvalo se znovu. Tentokrát se nikdo nesmál. Všichni čekali, že uvidí Hiashiho, ale místo toho se před Irukou objevil úplně jiný shinobi. Měl na sobě černý plášť s červenými mraky a masku přes celý obličej, jako nosí Anbu. Jeho jedno oko, které se na ostatní zlověstně dívalo skrz masku, mělo zapnutý Sharingan. Třída utichla, dokonce i Iruka se tvářil trochu vyděšeně. Když si toho dívka všimla, zrušila techniku a šla se posadit. Úkol přece jenom splnila.
Zbytek dne proběhl jako obvykle. Když zvonek ohlásil konec poslední hodiny, všichni až na Airi se vyhrnuli ven. Dívka zůstala sedět v lavici a začala přemýšlet. "Co tu ještě dělám? Proč se nesbalím a neodejdu? Ale kam? Nic neumím, nejdříve to musím změnit. Musím se přestat bát a litovat. Musím vypracovat svůj Sharingan. I Iruku celkem vyděsilo, když viděl moje Henge." Poroučela si v duchu a přitom si ani nevšimla, že Iruka si sedl vedle ní.
"Proč se tváříš tak nešťastně? Nakonec jsi Henge zvládla. Nebo je v tom něco jiného?" ptal se opatrně. Tušil za tím pomluvy, které se šířily městem.
Neodpověděla, jen se tvářila ještě smutněji.
"Chápu, nechceš se o tom bavit s učitelem. Rozumím ti. Já jen… kdybys potřebovala pomoct, poradit nebo si jen promluvit…"
"Děkuju." přerušila ho. "Jste jeden z mála." usmála se a zadívala se mu do tmavých očí.
"Jak to myslíš?" divil se.
"Neodsuzujete mě."
"Není proč." pokusil se o úsměv. Nevěřil pomluvám, za tu dobu co Airi znal, ji považoval za milou, hodnou a slušnou dívku. Byl sice zároveň zvědavý, kdo je záhadný ninja v masce, ale nechtěl, aby se trápila, proto se neptal a snažil se odvést téma jinam. Tušil, že toho zažila v poslední době hodně. Bohužel položil jednu z nejhorších otázek, jakou mohl. "A co doma? Tvůj otec říkal, že jsi měla nějakou nehodu. Proto jsi nepřišla na hodinu?"
"Hm… spíš neshodu." vzdychla.
"Cože? Jak to? Tedy chci říct proč?" takovou odpověď nečekal.
"Protože se budu vdávat." odpověděla.
"Ty si ze mě střílíš co?" zasmál se učitel. Něčemu takovému odmítal věřit.
"Musím, nemám na výběr." pípla třesoucím se hlasem.
Tomu vůbec nerozuměl. Když viděla, jak se jí dívá zvědavě na břicho, odpověděla, aniž by se ptal. "Tuhle teorii můžete vynechat. Otec se bojí, abych neudělala další ostudu klanu." řeklo děvče s odporem v hlase.
"Jak na výběr?" chtěl vědět Iruka. Nějak mu to stále nedocházelo.
"Na shledanou." utnula rozhovor a vyběhla ven. Dělalo jí problémy se bavit o otci a klanu. Jednak z něj měla strach, a navíc nechtěla už nic dalšího řešit. Vyšla ven, ale domů se nedostala.
Co ji zastavilo? A kam Hiashi dokáže zajít ve snaze nepoškodit klan?
Všechno v příštím díle: Dveře
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caroline Caroline | E-mail | Web | 18. května 2013 v 0:29 | Reagovat

Vynikající kapitola- máš skvělý styl psaní. Jak to děláš, že to píšeš tak dlouhý..? Fakt super.

2 Andrea Andrea | Web | 18. května 2013 v 0:30 | Reagovat

Skvělá kapitola

3 Pariah Pariah | Web | 18. května 2013 v 8:34 | Reagovat

[1]: No nemyslím že je to nějak extra dlouhé většinou píšu kolem 900-1100 slov, ale znám lidi pro které není problém 2000 :-)
Jinak děkuji za pochavlu, moje sebevědomí vzrostlo (samozřejmě do rozumných výšin :D)

[2]: Děkujííí :-)

4 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 18. května 2013 v 16:32 | Reagovat

ufff jeste ze to nemusim cist znova tohle uz mam davno za sebou :D ale stejne to umis skvele podat :)

5 Pariah Pariah | Web | 18. května 2013 v 16:54 | Reagovat

díky :-) od autorky jako ty to potěší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama