Vyděděnec - 18 Smrt

17. května 2013 v 0:00 | Pariah |  Vyděděnec
"Je to jisté. Chce za každou cenu zachránit klan od pomluv, vůbec mu na mně nezáleží. Má mě jen jako opičku. Horší už to být ani nemůže." vzlykala a ještě víc se ke Kakashimu přitiskla. Cítila se v jeho blízkosti dobře.

Nečekal to, měl co dělat, aby s ní nespadl na zem. Teprve teď si uvědomil, jak těsně u ní stojí. Tělem mu proběhl zvláštní pocit vzrušení, který se pomalu přesouval směrem dolů. Okamžitě ji chytil a mírně od sebe odsunul. Tohle nemohl dopustit. Měl by se ovládat nebo ji okamžitě vyprovodit. "Všechno bude dobré." pokusil se o úsměv, přestože ani on sám tomu moc nevěřil.
"Nevím." utřela si slzy a naposledy vzlykla.
"Určitě." řekl a podal jí čaj, který mezitím uvařil. Vypila ho a krátce na to odešla. Nechtěla, ho zdržovat. Byla ráda, že Kakashiho navštívila. Najednou se cítila lépe, možná dokonce trošku šťastně. Ten pocit ale netrval dlouho, protože si vzpomněla, že teď ji čeká setkání s Izumou. Neváhala ani na chviličku a rozběhla se směrem k jeho domu.
Zaklepala a vyčkávala na příchod hnědovlasého ninji. Otevřel a zadíval se překvapeně.
"Airi?" chtěl raději okamžitě zavřít, protože věděl, co bude následovat.
"Proč?!" zeptala se. Její naštvaný hlas byl oprávněný. Chápal to, ale tehdy neměl na výběr.
"Co proč?" snažil se z rozhovoru jakkoliv vykroutit. To už ale vešla do domu a rozkřičela se. "Tak mluv! Proč jsi tvrdil, že jsem s Kotetsuem něco měla? Vím moc dobře, od koho to lidé mají. To díky vám dvěma si teď celý klan myslí, že jsem d*vka! Co ti za to Kotetsu slíbil? Nebo jsi to vymyslel sám?!" křičela. Přestože bylo tak jedenáct hodin večer, kolemjdoucí se začali otáčet směrem k domu.
"Kdyby tě Kakashi z toho pajzlu nevytáhl tak je to pravda." prohlásil klidně.
"Jsi stejné prase jako Kotetsu!" teprve teď jí došlo, že tam byl taky a nejspíš všechno sledoval. "Chtěl sis se mnou taky užít? Tak řekni!" vykřikla a chystala se mu jednu vrazit. Bohužel proti chunninovi byly její reakce příliš pomalé. Chytl ji za ruku, ale nepouštěl. Místo toho ji přitáhl k sobě a zašeptal. "Kvůli příteli bych udělal hodně věcí a kvůli příteli, kterému to dlužím, jsem schopen ještě víc. Tobě jsem ublížit nechtěl, ale ani kdybych se omluvil, tak mi neodpustíš. Co teda chceš?" ptal se. Jeho hlas zněl spíše omluvně než bojovně.
"Chci odpověď, ráda bych věděla proč? Stálo ti to za to? Napadlo tě, že jsem vám věřila? Byli jste jedni z prvních lidí, které jsem tu potkala… důvěřovala jsem vám…" hlas se jí zlomil.
Smutně se na Airi podíval. Její slova bral na vědomí, víc než myslela. Už tehdy měl výčitky, ale Kotetsu byl jeho kamarád a on mu to dlužil. Byla to dohoda za Kotetsuovo mlčení o něm a Ino.
"Ani nevím. Ale nejspíš ti dlužím vysvětlení. Nemůžu tě prosit o diskrétnost, ale byl bych rád…"
"Mluv!" přerušila ho. Nechtěla, aby zbytečně chodil kolem horké kaše. Trpělivost zdědila zřejmě po svém otci.
"Jasně. Pravdu jsem vyměnil za slib mlčení." odpověděl s hlavou skloněnou k zemi. Styděl se za sebe. "Ale žádné nečestné úmysly jsem s tebou neměl." dodal rychle.
"Pokračuj." vyzvala ho, protože chtěla vědět všechno.
"Jde o jednu dívku… ona se mnou čeká dítě, ale je velmi mladá a… měl bych problémy…"
"Ino?" opět ho přerušila. Tentokrát nechtěně. O blondýně se v Listové šuškalo už pěkně dlouho, nikdo však nic jistého nevěděl.
"Jak to víš?" zhrozil se ninja. Nečekal, že by to mohl kdokoliv vědět, myslel, že to Ino nikomu neřekla. A docela jistě ne dívce, která žila v Listové tak krátce.
"Záleží na tom? Drby jsou v této vesnici na denním pořádku." oznámila a vydala se k východu. Stále na něj měla vztek, ale uvědomovala si, že jí moc nepomůže.
"Počkej, prosím." zavolal na odcházející dívku. Zastavila se. "Má slova nejspíš nemají žádnou váhu, ale i přesto… omlouvám se." zašeptal a podíval se ven z okna. Noc nebyla moc jasná, ale otevřeným oknem pronikal do domu svěží vzduch. Najednou měl pocit, že je někdo pozoruje. Zdálo se, že na stromu blízko od nich sedí nějaký ninja. Bohužel bylo pozdě. Než si to stačil uvědomit, zasáhli ho 3 ostré tyče. S výkřikem padl k zemi. Rány byly i ve tmě na milimetr přesné.
Airi už stála u venkovních dveří, když uslyšela mladíkův výkřik. "Izumo? Stalo se něco?" ptala se dívka. Přestože původně měla chuť mu vyškrábat oči, rozběhla se k pokoji, ze kterého výkřik vyšel. "Ne, to nemůže…" raději si zakryla pusu, aby zabránila výkřiku. Na zemi ležel shinobi z jehož těla vycházely tři tyče. Koberec kolem se začal napouštět jeho krví stejně jako dřevěná podlaha. Stála tam a dívala se mu do tmavých uhasínajících očí. Ještě nikdy neviděla nikoho umírat. Vyděšeně se k němu sehnula a snažila se tyče z jeho těla vytáhnout. Bylo však pozdě.
"Co se stalo? Kdo ti to udělal?" chtěla vědět, ale on na její otázku nereagoval. Místo toho začal vykašlávat spoustu krve. Nevěděla, jak mu má pomoct, nevěděla, co dělat. Žádný způsob záchrany neznala. Najednou jí ho bylo líto. Tohle mu nepřála.
"Izumo, neumři tady! Budeš se muset postarat o své dítě!" snažila se ho pobídnout, aby ještě zabojoval. Cítila se tak špatně. Věděla, že umírá, ale zároveň si uvědomovala svou bezmoc.
"Co mám dělat?" zašeptala třesoucím se hlasem spíš do větru. Překvapivě se jí dostalo odpovědi.
"Odpustit mi a pomstít mou smrt." zněla poslední slova hnědovlasého ninji. Moc tomu nerozuměla, ale věděla, že udělá všechno proto, aby mu jeho poslední přání splnila. Ještě tam chvíli seděla a skláněla se nad mrtvolou, než někdo zaklepal na dveře.
"Izumo, to jsem já, Ino. Chci s tebou mluvit o těch našich zásnubách, říkala jsem to otci. Jsi doma?" ozvalo se za dveřmi.
"Bože, je otevřeno." napadlo dívku. "Může sem přijít každou chvíli, a pokud mě tu s ním uvidí, bude si myslet, že jsem ho zabila já." zděsila se. Na nic nečekala, vyskočila oknem ven a zmizela v tmavé noci. Domů ale nešla. Seděla na stromě a snažila se uklidnit své třesoucí tělo. Pro jistotu zapnula Byakugan, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje. Nevěděla, co má dělat. Stále měla před očima umírajícího ninju, stále nechápala, jak ho někdo mohl zabít. Přirozené myšlenky začal nahrazovat strach, se kterým urputně bojovala. Chvíli se nic nedělo, potom ji ale začal pohlcovat divný pocit. Na chvilku uviděla svoje oči v louži pod stromem. Byly jiné. Duhovky úplně zbělely a černá zornice se rozšířila a stala červenou. Okamžik na to spadla ze stromu a omdlela. Nebylo divu, už tak byla pořádně unavená.
Když se vzbudila, bylo určitě už po půlnoci. Chvíli se rozhlížela po okolí a přemýšlela, jestli to, co se stalo, nebyl jenom sen. Bohužel bylo její tričko ještě stále vlhké od krve, stejně jako ruce. Okamžitě se jí vybavil obraz mrtvoly a událostí dnešní noci. S nepříjemnou vzpomínkou jí také přišla na mysl Kotetsuova slova. Tehdy mluvil o probuzení Sharinganu v nebezpečných nebo obtížných situacích. Bylo tedy to, co viděla v kaluži Sharingan?
Na tuto otázku zatím neznala odpověď, proto se rychle vydala domů, aby ji Rei nemusel hledat. Doufala, že ji nikdo neuvidí lézt do pokoje balkonem, i když opak byl pravdou. Neviděl ji jeden ninja, ale hned dva. To už ale ležela v posteli a snažila se usnout. S jejím vyčerpáním to nebylo těžké.
Bude mít její přítomnost v Izumově domu ještě nějakou dohru? Kdo ho zabil a proč? A co Rei? Všiml si, kdy přišla nebo to byl jiný člověk, který ji viděl se vracet? A čí byly druhé oči?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 17. května 2013 v 6:29 | Reagovat

Moc pěkná povídka, i když trochu smutné... Ale ninjy mám ráda:) :-D

2 Pariah Pariah | Web | 17. května 2013 v 6:41 | Reagovat

[1]: :-) pokud budeš chtít, můžu udělat happy end :-)

3 Pariah Pariah | Web | 17. května 2013 v 6:43 | Reagovat

[1]: A děkuji za pochvalu :-)

4 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 17. května 2013 v 7:28 | Reagovat

k tomuhle nemusim ani nic psat vid :) dobre vis jak moc se mi tahle povidka libi dneska nebo zitra se tady zactu do toho co neznam :D

5 Pariah Pariah | Web | 17. května 2013 v 8:29 | Reagovat

[4]: :D:D:D ještě tu nemám tolik nového... :-) teda co bis neznala... ale pokusím se dnes neco pridat...
:-)

6 Pariah Pariah | Web | 17. května 2013 v 8:33 | Reagovat

*bys :D:D:D bože ja jsem z te chemie mimo :D

7 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 17. května 2013 v 22:52 | Reagovat

Ahoj! :D
Zase vynikající kapitolka, moc se Ti povedla.

8 Pariah Pariah | Web | 18. května 2013 v 0:02 | Reagovat

[7]: Dekuji :-) mam velikanskou radost :-)

9 Caroline Caroline | E-mail | Web | 18. května 2013 v 0:28 | Reagovat

Nemáš za co :D

[8]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama