Vyděděnec - 15 Slitování

13. května 2013 v 19:54 | Pariah |  Vyděděnec
Po obědě se Airi vydala do otcovy pracovny. Hiashi seděl za stolem, popíjel čaj a tvářil se celkem spokojeně.
"Dobrý den otče." pokusila se o slušný pozdrav. Vůbec jí neodpověděl.
"Nemám moc času, takže půjdu k věci. Rozhodl jsem se, že tě provdám za Nejiho." oznámil nekompromisně.

Čekala, že jí udělá kázání nebo vysvětlí podrobnosti, ale nic z toho se nestalo.
"To je vše, můžeš odejít." dodal jako by prohlásil, že Země je kulatá. Stála před ním a nevěřícně se na něj dívala. Jak jí něco takového může jen tak oznámit?!
Naštvaně se zeptal. "Chceš něco?"
"Já…" snažila se působit klidně, přestože se ho bála. "Já si Nejiho nevezmu." pronesla pevným hlasem.
"Co prosím? Já jsem asi špatně slyšel. Můžeš mi to zopakovat?" zlostně si Airi měřil pohledem a přitom rozbil hrnek čaje.
"Já si Nejiho nevezmu." zopakovala svoje stanovisko, ale pro jistotu ustoupila o krok vzad. Počítala s jeho rozčilením.
"Jak se opovažuješ mi odporovat?!" vstal a pevně ji chytl za vlasy. Sebrala veškerou svoji odvahu a odpověděla. "Nenechám si nadiktovat svůj život jen kvůli nějakým pomluvám." To ho vytočilo téměř k nepříčetnosti. Prudce se ohnal a dal jí takovou ránu, že upadla přímo na roh malé knihovničky. Okamžitě se snažila vstát, ale nešlo to. Na hlavě ucítila lepkavou tekutinu. Byla v koutě. Motala se jí hlava a než se z rány vzpamatovala, stál u ní otec a hrubě ji držel za kimono.
"Tak podívej, ty malý, nevděčný spr*tku. Nejsi ani čistokrevný Hyuga a navíc nemáš žádný talent. Jsi jen rozmazlená ustrašená holka, co měla to štěstí a narodila se jako první. Ale já tě naučím poslušnosti, neboj se. Na mě žádný vzdor neplatí. Prostě si vezmeš Nejiho a nebudeš odmlouvat!" křičel, zatímco ji mlátil hlava nehlava. Přitom se jí stále díval do očí. Nebylo v nich nic než hněv, opovržení, odmítání a nenávist. Jen stěží se mu dokázala bránit, proti jeho síle a rychlosti neměla šanci. Nakonec raději zavřela oči a čekala, až přestane. To ale neměl vůbec v úmyslu.
"Jak se opovažuješ něco takového vůbec vyslovit, vždyť mi zatím děláš jen ostudu. Můžeš být ráda, že tě Hlavní klan přijal jako plnohodnotného člena i přes to, že nejsi shinobi. Navíc jsi stejná d*vka jako tvá matka." řval jako smyslů zbavený.
"Má matka Vás milovala!" vykřikla z posledních sil.
"A proto mi ani neřekla, že existuješ? Proto utekla z Listové a svěřila tě nějaké bláznivé vesničance? Chtěla se tě akorát zbavit a mně udělat ostudu protože, jsem ji odmítl. Copak jsi tak hloupá, že ti to nedošlo? Šlo jí jen o pomstu. Jí nestačilo, že mě svedla, chtěla víc, chtěla Byakugan, protože nedokázala ani probudit Sharingan a když nedostala ten, tak čekala, až tě někdo objeví a přivede do Listové! " řval Hiashi a vůbec si přitom neuvědomoval vážnost svých slov.
"To je lež. Má matka Vám o mě řekla. Ona byla hodná a měla mě jistě ráda a…" zlomil se jí hlas. Jeho slova ji bolela více než rány, které schytala. Hiashi na to však nebral ohled a pokračoval ve svém projevu.
"Ty jsi stejná jako ona! Hloupá, naivní, sobecká a posedlá tím, že všechno se točí kolem tebe. Jenom vzdor a pohrdání skutečnými hodnotami. Ne, ty nejsi Hyuga! Patříš do toho proklatého Uchiha klanu!" ozývalo se domem.
Těmto slovům se nedalo bránit, rvaly její srdce na malé kousíčky, které se nedaly slepit, trhali její duši jako nejhorší techniky světa. S nimi se nedalo tak snadno bojovat. Její otec, její vlastní otec ji odmítl. Nahlas před celou rodinou… větší potupu neznala.
Když už myslela, že se blíží její poslední hodinka, dveře pracovny se otevřely a v nich stál Rei spolu s nějakým dalším shinobim.
"Prosím nechte ji Hiashi- sama. Ona Vás možná jen špatně pochopila." snažil se ho uklidnit a zastavit Rei.
"Neopovažuj se mi radit, co mám dělat!" vyštěkl Hiashi a obrátil se zpět k Airi.
"Hiashi, když ji zabiješ, nic tím nevyřešíš. Nech toho." pokoušel se i ten druhý a pevně ho chytl za ruku. Po jeho domluvě Hiashi přestal.
"Odnes ji." přikázal ten shinobi Reiovi, zatímco držel rozzuřeného Hiashiho. Mladík sebral dívčino tělo ze země a nesl do jejího pokoje. Ještě chvíli se na něj dívala uslzenýma očima, než se jí zatočila hlava a omdlela.
Spala dlouho, protože ji nevzbudila ani bouřka, která v noci zuřila. Probudila ji až silná bolest ruky. Ztěžka otevřela oči, aby se rozhlédla kolem sebe. Slunce právě zapadalo, nebo možná vycházelo. Nebyla si jistá. Ležela ve své posteli a nad ní se skláněl Rei. V ruce držel misku s ovocem a zvědavě si ji prohlížel. Teprve teď si uvědomila, že má zavázanou ruku a těžce se jí dýchá. Po celém těle cítila obvazy, nemluvě o levé ruce, která na její povel zvednout se vůbec nereagovala. Takto bezbranně si snad ještě nikdy nepřipadala. Měla chuť brečet, ale před Reiem se styděla.
"Co Vás to napadlo, hádat se s otcem? Kdybychom nepřišli a neodnesli pryč, mohlo to dopadnout mnohem hůř." mluvil tiše k dívce, která ho skoro ani neposlouchala. Chtěla se nadechnout, ale moc to nešlo. Místo toho se rozkašlala a z jejích úst vyteklo pár kapek krve. Rei ji okamžitě chytil a posadil.
"Obvázal jsem Vám všechna zranění a něco i vyléčil, ale komplikovanější jutsu neumím a navíc by je měl provádět lékařský ninja, proto se raději šetřete, Airi- sama." pokusil se Rei o úsměv a vydal se směrem ke dveřím.
"Počkej." zastavila ho sípavým hlasem s nadějí, že v pokoji zůstane. Tohle ovšem nebylo možné, věděla, že má ještě spoustu jiných povinností, jejichž nesplnění by otec netoleroval.
"Přála jste si ještě něco?" zeptal se jí jako vždy, když ho zavolala. Nakonec zvolila tu nejkratší verzi, aby ho nezdržovala od další práce. "Děkuju."
Poté jen zavřela oči a snažila se znova usnout. K jejímu překvapení se to během pár minut povedlo a tmavovláska se ponořila do říše snů. Bohužel ani sny ji neuklidnily, spíš naopak.
Probudila se až večer s hlasitým výkřikem.
"Jenom se ti něco zdálo." uklidnila Airi Hinata, která přišla, protože uslyšela křik a dělala si starosti. "Jsi v pořádku Airi- san?" ptala se vyděšeně, zatímco si dívku pátravě prohlížela.
"To bude dobré." usmála se, přestože ničemu takovému nevěřila. Sestra se dlouho nezdržela, nejspíš se nechtěla vyptávat. Nakonec zůstala Airi v pokoji sama. Ležela ve své posteli a přemýšlela, kolik událostí ji ještě potká. Najednou se jí nechtělo žít v Listové, měla chuť odejít a už se nevrátit, ale nechtěla se vzdávat tak rychle.
Z tohoto dílu vyplynula jedna otázka: Kdo lhal Airi o její matce? Hiashi a nebo Tobi? Jaká další tajemství Listová skrývá?
Příští díl: Mise
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 14. května 2013 v 20:42 | Reagovat

Super! Těším na další díl! :D

2 Pariah Pariah | Web | 15. května 2013 v 4:24 | Reagovat

[1]: dekuji jsi starsně hodná :-)

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 16. května 2013 v 14:16 | Reagovat

Nemáš zač :D
Díky, ale ani ne :D

4 Pariah Pariah | Web | 16. května 2013 v 14:38 | Reagovat

[3]: Ne? :D to chci vidět :D

5 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 16. května 2013 v 15:40 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama