Vyděděnec - 06 Výslech

2. května 2013 v 14:14 | Pariah |  Vyděděnec
Dál nedočetla, protože se za ní ozvalo zakašlání. Rychle se otočila. "Já ehm… no…" koktala celá rudá a pokládala knihu na stůl. Takhle se nechat nachytat! Zlobila se na sebe.
Kakashi na tom nebyl o moc líp, naštěstí měl masku. Proboha, teď vypadám, jak největší prasák jakého zná, nadával si v duchu. Snad si toho moc nepřečetla, i když podle toho jak se tváří bych řekl, že dost.
"Tak doufám, že ti už bylo 20[1]." řekl a pokusil se o úsměv.
"No, ehm… za půl roku mám 18." sklopila zrak Airi.
Kakashi viděl, že zrudla ještě víc, a proto změnil téma. "Myslím, že můžeme vyrazit."
"Hm…" odpověděla tiše Airi, ještě stále si připadala trapně.

Po pár minutách přišli k nějaké budově. Když vstoupili, Kakashi pozdravil ninju v masce a ten je vedl po schodech dolů. Ocitli se ve spleti chodeb.
Tady se Airi vůbec nelíbilo a navíc se bála, co ji čeká. Jak to Hokage myslela s těmi "metodami pomocí kterých zjistí všechno"? Při myšlence na možnosti získávání informací se otřásla. Představovala si ty nejhorší způsoby mučení.
Najednou se zastavili před třemi velkými dveřmi. Z prostředních vyšli dva muži.
"Toto je Inoichi." ukázal Kakashi na světlovlasého.
"Ahoj Airi." pozdravil ji přátelsky Inoichi.
"A toto je Ibiki." dokončil představování Kakashi. Ibiki jí naháněl hrůzu. Na pozdrav jen pokýval hlavou. Měl přes obličej velké jizvy a vypadal, že se hned tak s něčím nepáře a vůbec se neusmíval. Airi těkala očima z Ibikiho na Inoichiho a přála si, aby výslech skončil co nejrychleji.
Ještě před tím než však do dveří vstoupili, otevřely se dveře vedle a z nich se ozval děsivý výkřik. Airi na nic nečekala, udělala otočku o 180 stupňů a utíkala, co jí nohy stačily.
"Já ji přivedu zpět." slíbil Ibikimu a Inoichimu klidný Kakashi a hned na to zmizel v podzemí za ní.
Airi nevěděla, že v síti podzemních chodeb odbočila špatně a ocitla se u dalších dveří. Sedla si na zem, chytla se za kolena a začala plakat. Za chvíli se u ní objevil Kakashi.
Když viděl, jak se chvěje a vzlyká, sedl si k ní a lehce ji objal.
"Co tě to napadlo takhle utíkat? Tohle je bludiště. Mohla ses v něm ztratit." zeptal se s lehkou výčitkou.
Ještě víc se k němu přitiskla. "To mě budou mučit jako toho za těmi dveřmi?" vzlykla vyděšeně.
"Samozřejmě že ne, jsou i jiné prostředky, které nebolí." chlácholil ji Kakashi.
"Ale ten Ibiki vypadal, že… díval se tak…" nedořekla.
"Ibiki by to někomu jako ty neudělal, navíc tohle se používá na špehy, zrádce nebo jiné nebezpečné osoby a Inoichi má skoro stejně starou dceru jako ty. Tak se vzchop a vrať se se mnou zpátky." s těmi slovy vstal a vzal ji za ruku.
"Zlobíte se na mě?" opatrně se ho zeptala.
"Samozřejmě že ne. Rozumím ti, ale teď už pojď. Měli jsme tu být před hodinou."
Po chvilce se vrátili ke dveřím.
"Já… omlouvám se, že jsem utekla." sklopila hlavu Airi.
"Tady je to schválně vytvořeno tak, aby se báli všichni." usmál se na ni Inoichi a pokynul jí, aby šla za ním.
Kakashi zůstal stát za dveřmi, což ji opět vyvedlo z míry. Vyděšeně na Kakashiho pohlédla. "Jestli chceš, tak Kakashimu řeknu, ať vstoupí, ale je možné, že se dostaneme k informacím, které ti nejsou příjemné, a proto je dobré, aby o nich vědělo co nejmíň lidí." všiml si jejího neklidu Ibiki.
"Ne, to je v pořádku." odpověděla ve snaze být statečná.
Místnost byla docela velká a v jejím středu byly tři židle.
"Tady se prosím posaď." přikázal jí Inoichi.
"Tak a můžeme začít." prohlásil Ibiki, když všichni seděli.
"Zavři prosím oči a uvolni se. Bude to trvat jen pár minut."
Udělala, co jí řekli a poté začali skládat pečetě. Pak jen cítila jak jí Ibiki položil ruku na hlavu a uviděla spoustu obrazů. Nejdřív její dětství a poté okamžik, kdy poprvé uviděla maskovaného muže. Cítila, že to co vidí ona, se promítá i dvěma dalším, byli s ní propojení. Nakonec viděli, jak četla Kakashiho knihu. A potom skončili. Oba se na ni usmáli, a když viděli jak se červená a Inoichi řekl: "Tsunade se dozví jen o tom dni, kdy jsi viděla toho z Akatsuki. Zbytek je tvá soukromá věc a my nemáme právo něco z toho šířit. Děkujeme za spolupráci." po těch slovech ji pustili.
"Ehm…děkuji." oddechla si Airi.
Když vyšli ven Kakashi tam stál a čekal. "Vše v pořádku?" ptal se kolegů, když viděl, jak se na něj usmívají. Teprve potom mu došlo, že ji nejspíš viděli číst jeho knihu.
"Samozřejmě." odpověděl Inoichi a mrkl na Kakashiho. Ten raději rychle odešel.
"Děkuju." řekla dívka, jakmile se dostali ven.
"Za co?" nevěděl sensei.
"Za všechno. Za to, že jste mě podržel, za záchranu života… chtěla bych vám to nějak oplatit." podívala se na Kakashiho.
"Není třeba. Byla to má práce." usmál se a pokračoval v cestě k jejímu bytu.
Když ji dovedl na místo, kde měla bydlet, rozplývala se blahem. Byl sice malý, ale útulný. Chtěla v něm zůstat, ale nakonec se na Kakashiho naléhání společně vrátili do nemocnice a dívka opět usnula únavou.
[1]Jen poznámečka: v Japonsku a Číně jsou lidé plnoletí až od 20, proto tam není 18.
Nevím, co by bylo třeba dodat, tak jen: další díl má název: Otec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 7. května 2013 v 15:37 | Reagovat

Mega-super-hyper-perfaktně-úžasně-ohromující povídka :D

2 Pariah Pariah | Web | 7. května 2013 v 23:12 | Reagovat

[1]:Děkuji  :-) jsem poctena

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 7. května 2013 v 23:57 | Reagovat

Nemáš za co. Jenom ti říkám pravdu. :D

[2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama