Vyděděnec - 05 Zvrhlík

1. května 2013 v 15:00 | Pariah |  Vyděděnec
Po té co vyšli z nemocnice, se však stala malá nehoda. Za Kakashim se objevil nějaký černovlasý blázen v zeleném overalu nebo co to bylo a srazil Kakashiho na zem. Vykulený sensei tomu bohužel nedokázal zabránit a tak spadl přímo do psího hovínka (Akamaru je velký pes). Když vstal, měl ho rozpláclé na vestě nemluvě o tom, jak moc začínalo smrdět. Černovlasý blázen se na něj omluvně díval, ale nakonec se začal smát. I Airi jen těžko zadržovala smích. "Hehe promiň Kakashi, měl jsem jen trošku na spěch, závodíme s Leem kdo dřív 12krát oběhne Listovou." Po této omluvě se dal opět do běhu. Airi i Kakashi jen překvapeně zírali do prachu, který za sebou rozvířil Gai, mizící v dálce.

"Ehm… no… myslím, že se budeme muset stavit u mě doma. Doufám, že to nevadí." řekl Kakashi a rychle se vydal do jedné z uliček, aby incident vidělo co nejmíň lidí.
Po chvilce byli v bytě.
"Je mi to líto, ale bude se muset osprchovat a vyprat tu vestu. Náhradní je bohužel taky špinavá. Zatím se tu chovej jako doma." vybídl dívku Kakashi a zmizel někde v koupelně.
Úžasné. Pomyslela si ironicky Airi. A teď tu budu sedět nejmíň dvě hodiny. Otráveně si sedla na gauč. Chvíli tam seděla, když v tom jí padla do oka knížka na stole. Byla v růžovém obalu a název jejího autora bylo Jirayia.
Wow že by ten Narutův sensei psal knihy? A tahle vypadá jako nějaký román. To by mě zajímalo, o čem je… řekla si pro sebe Airi, otevřela knihu někde uprostřed a zvědavě se dala do čtení.
--- k-n-i-h-a ---
…seděla na baru a úplně ho sváděla pohledem. Musel si objednat whisky s ledem, aby se trošku zchladil. Ona však udělala totéž. Objednala si modrý drink s pěnou, kterou nabrala brčkem a pak ji pomalu jazykem slízávala. Přitom se mu jakoby omylem zadívala do očí. To už nevydržel a přistoupil k ní. "Neruším?"
Usmála se. "Prosím. Posaďte se." A ukázala na místo vedle sebe.
Schválně si sedl napůl k baru, aby se zároveň mohl dívat přímo na ni. Tato hra se mu začínala líbit. "Cože tak sama?" Usmál se a přitom si zblízka prohlížel její křivky. Byla nádherná. Rozpuštěné havraní vlasy se jí vlnily po alabastrové kůži a přívěsek se ztrácel přesně v tmavě modrém výstřihu. Tolik si přál vidět co je na něm… (tady se hodí spíš pod nímJ, ale přece nechci vypadat zvrhle)
"Přátelé odešli, ale mně se ještě domů nechce." odpověděla smutně a zároveň koketně. "A co vy?"
"Já jsem přišel jen proto, abych mohl pozvat na saké tu nejkrásnější ženu, co tu najdu." spiklenecky jí zašeptal do ucha a přitom nasával vůni jejích vlasů.
"V tom případě," sklonila se k němu, "objednejte celou láhev."
Po pár panácích se najednou zvedla se slovy: "Myslím, že bych měla jít domů, vypila jsem příliš." přitom z něj nespouštěla oči a tajemně se usmívala.
"V tom případě bych vás měl jako pravý gentleman doprovodit." odpověděl se stejně tajemným úsměvem.
Cesta k jejímu bytu netrvala dlouho. Zastavila těsně u dveří. "Nechtěl byste jít dál? Třeba na kávu?" usmívala se a schválně nerozsvěcovala.
Její byt byl osvětlen jen světly pouliční lampy, ale i přesto bylo vidět, jak si muž místo bytu zaujatě prohlíží její ústa. Neodpověděl, na souhlas ji políbil. Lehce, přesto s vášní. Chtěl, aby po něm toužila stejně jako on po ní. Chytla ho za ruku a vtáhla do dveří. Jakmile se za nimi zavřely dveře, tiše zašeptala. "Tohle obvykle nedělám."
Líbal ji na krku a pomalu rozepínal šaty. Překvapilo ho, že pod nimi nemá žádnou podprsenku, ale využil toho a začal se z krku přesouvat níž. Když se padající kus látky dotkl podlahy, zvedla jeho hlavu a klekla si k němu. Opřel se o zeď a zavřel oči. Přitom si pomalu rozepínal knoflíčky u košile. Připadal si jako v ráji. Líbala ho v podbřišku a po té, co jeho kalhoty skončily na zemi, mu rukou jemně přejížděla po slabinách. Pootevřel ústa a mírně zaklonil hlavu. I přesto, že měl na sobě stále trenky, ho zalil pocit vzrušení a chtíče. Když uslyšela jeho zrychlený dech, malinko přitlačila. Po chvilce zasténal. Než si to stačil uvědomit, stáhla mu trenky a jazykem přejela po jeho mužství. Na nic nečekal. Vzali ji do náručí a nesl k nejbližším dveřím. Byla to kuchyně. Posadil ji na linku a sundal poslední kousek oblečení. Přitáhla si ho těsně ke svému tělu. Jejich rty spojily stejně jako těla a oba se oddali kráse okamžiku. Když… dál však nedočetla.
Haha a právě to začínalo být tak zajímavé, co? No, Kakashi není zas tak pomalý jak myslela… a co udělá, když uvidí Airi s Icha - Icha? ...vždyť se měla chovat jako doma ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 1. května 2013 v 22:23 | Reagovat

Jejky, tak to jsem nečekala :D
Skvělá kapitolka! :D
Začítek o hovínku mě celkem rozesmál- nejde říct, že by mě rozesmál málo :D
ps: Ty máš taky hezký dess ze Sluncem, takový tajemný. Když se na něj kouknu, uvědomím si, jak je ten svět malý...
Omg... :D Tedˇ se mi z toho zamotala hlava! :D
Každopádně, skvělá kapitolka :D

2 Pariah Pariah | Web | 1. května 2013 v 22:45 | Reagovat

[1]: Díky jsem ráda že se ti to líbí :-) Jinak zvolila jsem Slunce protože je to symbol života a já neznám člověka, který by k němu měl větší respekt než já :-)

navíc i malé věci umí ovlivnit tok událostí :-)

PS: neboj mám zkoušku z první pomoci :D

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 1. května 2013 v 23:43 | Reagovat
4 Anonymistka Anonymistka | 20. ledna 2016 v 10:04 | Reagovat

Konečně víme co to ten Kakashi vlastně čte ! :D
No né, že bychom to netušili před tím... :D

5 Pariah Pariah | Web | 20. ledna 2016 v 13:09 | Reagovat

[4]: já mám Kakashiho za zvrhlíka už od začátku Naruta :D:D:D
Ale tak mu to sluší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama