Domeček z karet - alegorie života

4. května 2013 v 13:52 | Pariah |  Jiné povídky

Varování: je to hodně depresivní, přestože to končí relativně dobře

Vězení, které nemá mříže. Vězeň, který může kdykoliv odejít. Nechce. Šel by, ale není kam. Staví svůj domeček z karet. Pořád znova a znova, kartu po kartě, výš a výš. Vzhůru, jen co to jde. Pak se ale stane něco nečekaného.


Vězeň nemá karty. Nezbyla mu ani jedna. Všechny už spotřeboval a kolem žádná jiná není. Vězeň chce stoupat, ale nemá karty. Musí proto jít, vzít kus svého oblečení a prodat ho za karty. Je mu jedno, že prodá kousek sebe. Dělá to pro karty. Musí mít další. Je to jako droga. Vězeň chce stavět. Pořád výš a výš, ale nejde to. Jeho sen o domečku se pomalu rozplývá. Jeho naděje k nalezení dalších karet jsou marné. Ale vězeň je na stavění závislý. Musí dostat všechny další karty za jakoukoliv cenu. Proto jde a získá je. Je mu jedno, co řeknou ostatní, ale on bude mít karty. Vězeň je plně rozhodnut. Vyjde z cely k druhému vězni. Ten mu dá další karty.

Vězeň je spokojený. Získal, co chtěl. Netušil, že získat karty je tak snadné. Ale on nechce jen karty. Chce svůj domeček. Chce něco dokázat, něco vybudovat, něco postavit. Bere karty a staví dál. První patro, druhé, třetí… Vtom však jedna karta sklouzne a s ní celé patro. Vězeň se ale nevzdává. Sesbírá karty a staví znova. Pěkně postupně a ještě pečlivěji než dříve. Kartu po katě, patro po patru. Jen aby to nespadlo.

Vězeň dostává strach. Bojí se, že se jeho stavba rozpadne, bojí se, že jeho práce bude zmařená. S každou další kartou jeho strach narůstá. Pomalu, ale jistě s každým patrem jsou obavy větší. Vězeň si stále opakuje, že nesmí nechat svůj domeček spadnout, nesmí to pokazit. Pořád dokola jako modlitbu, v rytmu srdce… pomalu v rytmu. Doufá, že jednou jeho snahu někdo ocení. Chce, aby se mu alespoň něco povedlo, chce jistotu, že to co dělá, není zbytečné.
Najednou zafouká vítr. Domeček se zachvěje, ale nebortí se. Vězeň ho zachytil. Počítal s tím, že i taková věc se může stát, proto byl připravený. Nyní svůj domeček stále zachytává, je si však jistý tím, že domeček by bez jeho pomoci spadl. Vězeň ho stále drží, přestože si uvědomuje, že to nemůže dělat věčně. Začínají se mu třást ruce a sil ubývá. On to ale nevzdává. Stále stojí přikrčený u svého díla a snaží se nepolevovat. Ví, že pokud, by své dílo pustil, zničilo by se.

Vězeň je však člověk, a proto po několika hodinách držení upadá do říše spánku. Jeho domeček padá. Nejdřív střecha, poté první patro, druhé… Jeho sen se rozpadá. Pěkně pomalu kartičku po kartičce. Všechno se bortí a vězeň stále spí. Ani padající sen ho nedokázal vzbudit. Už to není domeček, celá snaha se podobá směsce karet, větších i menších. Dohromady tvoří bezvýznamnou kupičku.

Vězeň se probouzí. Při pohledu na svoji práci posmutní. Svůj domeček už skoro měl, ale teď je zbořený, domeček je… není!
Vězeň smutně hledí na hromádku. Stále vidí před očima krásný domeček, jeho krásný sen. Proč jenom usínal? Stále si vyčítá spánek. Ale může si něco takového vyčítat? Co mohl udělat jinak, lépe?

Vězeň neví, a proto staví znova od začátku, možná na to za určitou dobu přijde. Možná se však domeček zhroutí ještě dřív, než si to uvědomí. Tak kolikrát bude muset ještě stavět? Kolikrát se bude muset pokoušet vytvořit dílo takové, které by ustálo vítr, či příchod jiného vězně? Kolikrát bude muset vzít do ruky malé kartičky a jednu po druhé se stavět na sebe? Zvládne to vůbec?

Vězeň opět neví, ale nezabývá se tím. Ví jen jedno. Může hromádku ničeho nechat na zemi a klidně odejít, může ji přenechat jiným, ale to nechce. On chce něco dokázat, chce, aby po něm až odejde, zbylo něco, co je vzácné, něco co vybudoval, něco na co může být pyšný. Proto tam zůstává dál. Sedí tiše a začíná stavět znovu. Je tak klidný. Sedí v cele, kde je svým pánem jen on sám, jen on o sobě rozhoduje, v cele s okny i dveřmi, ze které se nedá uniknout. Napadají ho smutné věci, myslí, že domeček nikdy nepostaví, ale co by dal alespoň za kousek vysněného cíle? Alespoň kousek ze svého snu… Nevzdává to, ví, že před tím, než bude moc odejít, alespoň z poloviny dům postaví. Nad touto myšlenkou se poprvé usmívá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 7. května 2013 v 14:49 | Reagovat

Ze začátku to bylo fakt moc depresivní, ale končí to tak, že mě zahřálo u srdce. Já kdybych byla vězeň, asi bych celou dobu hrála hry na tabletu :D
Vězení- v tom se ale mnoho lidí zblázní- ten vězeň mi na začátku připadal taky trochu jako blázen
Jinak skvělá povídka- nevypráví jen o tomto prostředí, vypráví o Všem. O životě, vytrvalosti y radosti z mála.
Jedním slovem to shrnu: Nádhera :D

2 Pariah Pariah | Web | 7. května 2013 v 23:16 | Reagovat

[1]: To skutečně? Vážně jsem zvažovala zda to sem dávat... :-)

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 7. května 2013 v 23:48 | Reagovat

Udělala si dobře, že si to sem dala- noo, dalo mi to nový úhel pohledu a života... :D

[2]:

4 Pariah Pariah | Web | 8. května 2013 v 10:54 | Reagovat

[3]: :-) v tom případě jsem naprosto nadšená a mam velkou radost :-)

5 Rarity News Rarity News | Web | 8. května 2013 v 23:45 | Reagovat

Super povídka.
Máš i jinak super povídky a hezký blogísek. :-D
Na mě sice trochu tmavý, ale jinak máš supr dess.

6 Bublina Bublina | 8. května 2013 v 23:57 | Reagovat

Žiši to je fakt depresivní...
...no, ale i super :-)

7 Pariah Pariah | Web | 9. května 2013 v 5:32 | Reagovat

[5]: díky :-) Já vím, že je to tmavé, ale odráží to moji osobnost a taky se to  z tmavého líp čte protože se to větší kontrast:-)

[6]: :D:D:D já vím... myslím že sama bych to dvakrát nečetla :D jinak moc si vážím každého komentáře :-)

8 Únorová Únorová | Web | 30. června 2013 v 21:55 | Reagovat

Depresivní bývá poučné ;-)
Navíc skvěle napsané! A pak kdo tady má talent - jsi to ty :)
P.S.: Jinak jsem přečetla všechny díly Vydědence = nechala bych celý ten román svázat ;) opravdu epické!

9 Pariah Pariah | Web | 30. srpna 2013 v 0:29 | Reagovat

[8]: jej ty musís mit trpělivost... :D ja bych to nečetla :-D ale jsem ráda, že se to líbí :-)

PS: dekuji, ale a tebe nemám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama