Zvrhlá - 01

29. dubna 2013 v 16:54 | Pariah |  Zvrhlá
Bylo brzké ráno. Slunce ještě spalo a celou zemi halila tma. Nebe bylo zatažené a z velkých mraků padala hustá sprška studených podzimních kapek.
Klidnou cestou vedoucí k Listové vesnici kráčela dívka. Byla unavená, ale ani déšť ji od jejího cíle nedokázal odradit. Chtěla se dostat do Konohy za každou cenu. Ne, že by někdy vesnici navštívila, ale cestu znala z vyprávění. Ptáte se, co tam chtěla dělat? Někoho hledala. Svého otce. Nikoho jiného už neměla. Popravdě ho nikdy neviděla, ale díky vyprávění si byla jistá tím, že by ho poznala. Dlouhé bílé vlasy a úchylný výraz. To byl jediný popis, který ze své matky vymámila. Nejspíš se za něj styděla.

Po té, co zemřela, nemělo cenu zůstávat v malém městečku daleko od Listové. Potřebovala najít, někoho, ke komu by mohla patřit. Na druhou stranu však byla ráda, že není po něm. Tedy alespoň, co se vzhledu týče. Dlouhé blond vlasy se jí lepily na tvář a o neposlušné kudrliny se postaral déšť. Svýma tmavě modrýma očima se pokoušela nesejít z cesty. Bohužel bylo pozdě. Ztratila se. Její kroky ji zavedly k blízkému lesu, který se moc přátelsky netvářil. Všude trčely pichlavé keře, které se dívce pletly pod nohama a způsobovaly tak malé krvavé ranky na jejích dlouhých nohách. Ani tma, která v lese panovala, jí moc nepomáhala. Díky tomu se ztratila.
Najednou blízko u ní něco zapraskalo. Dívka se lekla a zastavila. Nic podobného však neměla dělat. Krátce na to se zem mírně zatřásla a po té celá zřítila. Blondýna spadla do velké hluboké jámy. Už při odchodu z městečka byla upozorněna na fakt, že ne všude je bezpečno, ale vždycky jednala rychle bez předchozího uvážení. Toho právě začínala pomalu litovat. Kdyby si všechno rozmyslela, nebyl by její batoh plný zbytečného oblečení, kosmetiky a jídla.
"Teď by se ten provaz hodil." povzdychla si. Kdyby poslechla svou sousedku a vzala tu zbytečnou zátěž, mohla mít o starost míň. Nyní ležela na dně nějaké špinavé díry, celá od bláta s nejspíš zlomenou nohou. Všude vládlo ticho, jen studené kapky dopadaly na dívčino promrzlé tělo. Začínala jí být zima. Ano, mohla si vytáhnout další oblečení z velkého batohu, ale uvědomovala si, že jeho obsah bude stejně mokrý jako ona. Naštěstí ve tmě zahlédla postavu.
"Pomóóóc. Jsem tady dole." zavolala, doufaje v nějakou záchranu. S jejími slovy však osoba zmizela.
"To teda pěkně děkuju." zanadávala. Zdejší lidé zřejmě nejsou zrovna nejochotnější, napadlo ji. Ale co se dalo dělat. Musela čekat dál. Ještě že přestalo pršet.
Co se ale nestalo. Do jámy strčila hlavu nějaká osoba.
"Jste v pořádku?" ptala se záhadná osoba.
"Zatím žiju, ale moc ráda bych svůj stav řešila nahoře." zadrkotala zuby. "Nemáte nějaké lano?" zeptala se a nahodila smutný, nešťastný pohled. Podle hlasu to byl muž a tohle zabíralo skoro vždycky.
"Lano nebude potřeba." ozvalo se shora a za pár sekund stál vedle dívky shinobi v masce. Ještě nikdy žádného v masce neviděla, přestože ninjů za svůj život potkala hodně. Jejich město nebylo ničím zvláštní, snad jen velkým množstvím heren, hospod a dalších pochybných podniků, které nabízely dokonalou zábavu pro všechny návštěvníky.
"Chyť se pevně." poručil jí ten maskovaný a vzal dívku do náruče. Pevně se ho chytla kolem krku a doufala, že ji nepustí. Za chvíli už oba stáli vedle obrovské díry. Jakmile se ale blondýna postavila na nohy, s bolestí okamžitě upadla.
"Zatracená noha." zanadávala, dívaje se na pěkně oteklý kotník. Shinobi k ní okamžitě přiskočil a začal jemně prohmatávat nateklé chodidlo. Jakmile však bolestně usykla, neznámý okamžitě přestal.
"Asi bude zlomená." zkonstatoval nakonec. Teprve teď si ho mohla pořádně prohlédnout. Byl vysoký, silný a měl milý hlas, ze kterého usuzovala, že může být o něco málo starší než ona. Nic dalšího zjistit nemohla, protože jeho tvář byla zakrytá maskou.
"Já jsem Kimi. Děkuju za pomoc. Bez tebe bych v té díře asi zmrzla." představila se dívka a podala mu ruku.
"Já jsem no… ehm… na minulé misi mi říkali Tadashi. Těší mě." představil se prvním jménem, které ho napadlo. To pravé uvádět nemohl. Jako člen Anbu musel nosit takové jméno, jaké mu bylo pro danou misi přiděleno.
"Taky mě těší, Tadashi." usmála se na shinobiho způsobem, který by rozpálil i kostku ledu. Ninja tedy stál vedle mladé krasavice, kterou našel a zaujatě si ji prohlížel. Byla vážně krásná. Plné rty, milý hlas, zářivé oči, dlouhé nohy, vyvinutý hrudník, jemné rysy… dokázal by se na ni dívat i déle, kdyby si neuvědomil, kde zůstal jeho pohled už dobrých pár desítek sekund. Naštěstí nebylo jeho zčervenání díky masce vidět, a tak mladý Anbu svoje další myšlenky nahradil otázkami. Stále mu nešlo na rozum, kde se v lese vzala. Jako zdejší nevypadala.
"Jak ses sem vlastně dostala?" položil první otázku, aby přerušil nepříjemné ticho.
"Hledám Vesnici ukrytou v listí. Ráda bych v ní… no někoho hledám. Je hodně daleko?" zeptala se svého zachránce.
"Jsi necelé dva kilometry od ní. Odnesu tě tam. Stejně potřebuješ zahřát… ehm tedy ohřát. Je tu zima a navíc máš něco s nohou." koktal shinobi a děkoval za svoji masku. Už dlouho se tak neztrapnil.
"Takže ty jsi z Listové?" zeptala se Kimi. Když byl nervózní, choval se vážně roztomile.
"Ano." opět ji vzal do náručí. Dívka mu položila hlavu na rameno a zavřela oči. Byla už pěkně unavená, proto za malou chvíli usnula.
Tak toto je moje nová povídka. Měla jsem ji v hlavě už dlouho, ale dneska jste mi dali energii ji napsat. Děkuju vám všem, co mi napíšete komentář.
Tak co myslíte? Najde svého otce? Nebo i něco dalšího? Snad se to bude líbit :-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:11 | Reagovat

Krása :D
Píšeš nádherně

2 Pariah Pariah | 29. dubna 2013 v 17:23 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) právě jsem tento blog založila... :D no mám toho víc.. tak to sem musím pomalu dávat :-)

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:30 | Reagovat

Tak to už se těším :D

[2]:

4 Bella-chan Bella-chan | E-mail | Web | 28. října 2013 v 19:34 | Reagovat

Moc ráda se spřátelím. Moc hezky kreslíš a píšeš, jsem ráda, že si mi napsala. ;-)

5 Pariah Pariah | Web | 29. října 2013 v 14:45 | Reagovat

[4]: děkuji :-)

6 Danae Namikaze Danae Namikaze | Web | 18. března 2014 v 14:01 | Reagovat

Páni, zajímavá povídka. :) Už asi vím, čí je to "dcera." :) Jinak, jsem velice zvědavá jak se to bude nadále vyvíjet. Ted trochu přemýšlím, jestli se mám hned vrhnout na další díl, a nebo počkat. :) Abych měla na večer co číst. :)
Ale ta zvědavost je šílená. Jak jen jsem mohla tuto povídku ignorovat? Ted zním jako bych, ti lezla do zadku. Ale to není pravda. :) Já jen zkrátka píšu, co si o dané povídce myslím. A píšeš dobře. :)
Takže asi půjdu na další díl. :)
Recenze mě velmi zaujala, takže jsem si to musela jít počíst. :)

7 Pariah Pariah | Web | 5. dubna 2014 v 22:52 | Reagovat

[6]: jej díky potěšila jsi mě i když nevím jak to s touto povídkou bude dál a kdy budu pokračovat... ale pokud budeš mít zájem klidně budu pokračovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama