Dvě cesty - 01

29. dubna 2013 v 16:55 | Pariah |  Dvě cesty
"To bude dneska den…" posteskl si mladý Kazekage. Byl právě jeden z těch únavných dnů, ostatně jako obvykle. Musel ráno brzy vstávat a po té až do noci řešit nesmyslné papíry, který nevyžadovaly nic jiného než jeho podpis. Dneska měl ještě menší chuť než kdy jindy a nebylo divu. Dnes to bylo to přesně pět let….
Bylo to přesně pět let od chvíle, co udělal tu největší hloupost, kterou mohl. Opět zapomněl na lásku. Bylo to zvláštní. Každý den ji viděl na své tváři jako nejpevnější pečeť, ale den ode dne ji začínal víc a víc vnímat jako pouhé slovíčko. Zase se mu začínala vzdalovat. Postupem času zapomněl na její moc. Přestal věřit, že něco podobného existuje déle než pár let.

Většina lidí si myslela, že se tak změnil díky válce. Ano, ta vždycky poznamenala všechny, ale přece jen nedopadla nejhůř. Svět byl zbaven Madary i jeho touhy po nekonečném Tsukuyomi. Ovšem ne všechno může být zalité sluncem. Spolu s Madarou ve válce padl i Gaarův přítel Naruto společně se Sasukem. Zemřeli i takoví velikáni, jako Tsunade, čtvrtý Raikage a stařík Oonoki.
Válka mnohé změnila a to nejen ve vztazích ostatních vesnic. Jeho sourozenci se díky ní přestali hádat a on získal úctu snad všech v Zemi větru. Písečná se stala zemí uznávaných loutkářů, výrobců jedů a statečných bojovníků jako kdysi. Co víc si mohl přát? I vztahy ostatních vesnic se posílili.
Teď to vypadá, jako by byl za válku rád, ale on nic podobného neschvaloval. Vzala mu tolik přátel, ukončila tolik životů, až se sám sebe ptal, zda se ještě někdy usměje. Úsměv vlastně na svém postu nepotřeboval. Stačilo se tvářit vážně, plnit, co bylo potřeba a sem tam rozdat pár rozkazů. Ale co když po úsměvu ve skrytu duše toužil? Co když si přál znovu objevit ztracenou lásku?
Tehdy mu bylo šestnáct. Nezestárnul, možná ani tolik nezmoudřel. Přesto se z něj stal jiný člověk. Bylo zvláštní jak, život plynul. Byl jako poušť. Mohly přejít desítky či stovky dní a nic se nezměnilo, ale přesto stačilo jen pár minut na to, aby se obloha zatáhla a vydala tolik očekávané kapky deště. Ty pak změnily celý pohled na krajinu. Tam kde nic nerostlo, rašily zelené lístky, ve vyschlých korytech se objevily úzké pramínky vody a všechno překypovalo znovu nalezeným životem. Pak ale přišla bouře a všechno smetla. Duny zahalily zelené rostliny, navátý písek pokryl pramínky vody, které se ztratily pod povrch země.
I on čekal na pomyslný déšť, měl ale obavu, že pro něj už žádný další nebude. Bál se, že všechno, co dávalo život, už dávno vyplýtval.
Tehdy myslel, že objevit životodárnou látku není tolik těžké, předpokládal, že postačí snaha s trochou štěstí. Byl vlastně tolik naivní. Ale v té době zuřila válka. Mohl snad podlehnout pesimismu a marnosti?
Ani dnes by nepodlehnul, proto vstal se židle a rozhodl se všechny papíry nechat na zítřek. I Kazekage přece toužil po pauze. Ani nepamatoval den, kdy se vydal jen tak vesnicí. Bez starostí, s povinnosti, se strachem o obyvatele vesnice.
Sešel tedy pomalu ze schodů a otevřel dveře do ulice. Okamžitě ho ozářily prudké sluneční paprsky. Dokonce musel přivřít oči, aby se zvyknul. Že by mu sezení ve stínu pracovny poničilo zrak? Nad tím však dlouho nepřemýšlel, protože kousek od sebe uslyšel hlasy.
"Už ji mají! Pospěš, ať na nás zůstane alespoň jedna! Prý vyšlo jen málo výtisků." vysvětlovala světlovlasá kunoichi nějakému mladíkovi. Tvářila se nedočkavě a svého kolegu neustále popoháněla.
"To máš pravdu, chci si všechno přečíst. I když mě nejvíc zajímá ta pasáž o válce. Prý autorka psala částečně o realitě. Chtěl bych vědět, jaké to bylo za války. Už abychom tam byli." odpovídal mladík stejně netrpělivě. Pak se oba dali do běhu. To upoutalo Kageho pozornost. Nechtělo se mu věřit, že by nějaká kniha dokázala tolik upoutat. Proto se tedy vydal stejným směrem jako nedočkaví čtenáři. Jejich kroky skončily u malého krámku s knihami. Když k němu Kage přišel, oba právě spokojeně odcházeli se stejnou knihou.
"Dobré ráno Kazekage- sama." pozdravili vůdce vesnice jednohlasně.
"Dobré." odpověděl jim Kage, zatímco si prohlížel knihu v jejich rukách. Poté vstoupil do obchodu s cílem najít ji. Začala ho zajímat.
Nakonec se ani tolik snažit nemusel. Našel ji téměř okamžitě. Byla těsně u dveří, úplně na nejvyšší poličce, na samém místě, kde kdysi prodávali Icha-icha. Navíc se zdálo, že čekala na něj. Zbýval totiž poslední výtisk. Okamžitě jej tedy vzal do ruky a začal si knihu prohlížet. Působila zvláštně. Na obálce měla nakreslenou klikatou cesta, která se podobala kůži hada. Ta cesta se na začátku sbíhala s jinou a zároveň z ní u konce vybočovala. Na jednom konci cesty byla hlava hada a na druhém přesně to samé, co měl mladý Kage vytetováno na čele. Láska. Za normálních okolností by knihu zběžně prolistoval, ale nyní mu něco říkalo, že by mohlo být dobré si ji přečíst. Kdy vlastně četl něco jiného než úřední dokumenty? Pro dnešní den zatoužil po něčem zajímavějším.
I jméno knihy jej překvapilo. DVĚ CESTY. Když býval mladší často slýchával, že život shinobiho je jako cesta. Je obtížná a klikatá, plná překážek, nenávisti, utrpení, ale na jejím konci stojí něco, kvůli čemu stojí za to stát se shinobim. Nevěděl co je tou věcí, ale třeba to bylo právě v této knize. Dávala mu naději, že jeho život by mohl být přece jen něčím víc, než je teď. Proto si ji koupil a zamířil do svého domu. Nebyla moc tlustá, což znamenalo, že pokud si udělá den volna, mohl by ji přečíst. Ve své pozici si víc dnů dovolit nemohl.
Co k tomu dodat... Snad to není úplně od věci... :-) a snad to nebylo tak... divné :d
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:12 | Reagovat

Nádhera :D
Jak to děláš, že píšeš tak krásné povídky.
Rozhodně nádhera! :D

2 Pariah Pariah | 29. dubna 2013 v 17:28 | Reagovat

[1]: Já se začnu červenat... tento blog mám 30 min a už tu mám chválu. Jak to dělám nevím... nemyslím, že píšu nějak úžasně... :-)
Jak to děláš že jsi mě tak potěšila?

3 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:35 | Reagovat

Ale jo, píšeš úžasně. Píšeš rozhodně líp než já. :D
A jak to dělám? Sama nevím-
Prostě píšu pravdu :D

4 Pariah Pariah | 29. dubna 2013 v 17:38 | Reagovat

[3]: :D:D až budu mít čas taky se podívám, co jsi napsala :-) Teď už musím něco udělat do školy :-(
Jinak  máš taky pěkný blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama